Poslanecká sněmovna schválila v minulém roce nárůst platu nejvyšších ústavních činitelů o 9 %. Původně si však poslanci měli polepšit až o jednu pětinu (cca 20 %) z důvodu dřívějšího zmražení během ekonomické krize. Současná platová základna pro výpočet poslaneckého platu zůstala nastavená na 2,5 násobku průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře. Před novelou měla však vzrůst na násobek 2,75.
V českém veřejném prostoru je téma platů v politice plné otazníků. Téměř žádný politik si nedovolí nahlas veřejně promluvit o výši svého platu a poslanec, který nahlas prohlásí, že by chtěl svůj plat zvýšit, je buď příliš hloupý, nebo sebevědomý. Mimo to se každé volební období objeví minimálně jedna strana, která si z výše platů ve sněmovně udělá své téma a začne se opět mluvit o „systémových řešeních“.
Platy vs. Sněmovna
Každá sněmovní strana má svůj pohled na platy politiků. Podle některých jsou moc vysoké a je třeba je zmrazit, podle jiných stačí změnit způsob výpočtu.
Například Česká pirátská strana navrhla, aby se plat politiků odvíjel od průměrných platů v celé ekonomice, ne od průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře. SPD navrhovala úplné zmrazení růstu poslaneckých platů až do roku 2021. Ani jeden z těchto návrhů však neprošel.
Jediná věc, na které se shoduje celé politické spektrum, je fakt, že je nutné nastavit jasná pravidla a již do nich víc nezasahovat. Nakonec byl prosazen vládní návrh týkající se navýšení pouze o 9 %.
Populismus?!
Když se na stůl položí téma platů, tak současně s ním někdo vytáhne oblíbenou zapáchající svačinu, které se říká populismus.
Celou Evropou nyní prolétají líbivá hesla a lídři, kteří slibují zdárný zítřek. Každý populista se řídí heslem: „naslibovat, nebo vystrašit“. Bohužel do tohoto hesla nezapadá řešení nepříjemných situací a dělání důležitých a často nepopulárních rozhodnutí.
Zkrátka jen těžko vyrovnáte poslanecké platy na úroveň, na které mají podle mechanismu být, když se vaše vláda řídí podle posledního průzkumu veřejného mínění. Ten bude samozřejmě v otázce platů vždy negativní ohledně jakéhokoliv zvyšování.
Zvýšení o 20 % by totiž skutečně odpovídalo systému, který byl narušen zmražením v roce 2012. Z toho vyplývá, že ono zpomalení na 9% růst je skutečně vybočení z nastaveného systému.
„Skokový nárůst o 20 %“ by samozřejmě vyvolal nepříjemné reakce ve společnosti.
Naopak líbivý populismus zpomalování nebo zmrazování působí tak dobře, že se ho chytí hned celá vláda.
Politik za průměrnou mzdu
Mezi lidmi panuje nálada, ze které vyplývá, že si politici své vysoké mzdy nezaslouží.
Není se čemu divit. Když se člověk podívá na záznamy rozpravy z poslanecké sněmovny, tak i zastánci současného stavu musí uznat, že poslanci by měli dostávat spíše plat, který dostávají herci v lokálním činoherním klubu. Ovšem je důležité si uvědomit, že poslanec, který svou práci odvádí poctivě (a je na voličích posoudit jeho působení), svého platu dostojí.
Cestování, prosazování zákonů, rozpravy na plénu a ve výborech, příprava interpelací, neustálá konfrontace s příznivci i odpůrci, tiskové konference a vyjednávání v zahraničí.
Svým působením v politice je člověk poznamenán do konce života, protože musí být neustále připraven na hádky a rozepře ve svém okolí, a to i po svém odchodu z aktivní politiky. O složitém osobním životě ani nemluvě.
Zkrátka z člověka, který se opravdu zapojí do politiky a chce ji dělat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, se stává na 4 roky multifunkční robot, který musí zvládat vše.
Samozřejmě na to není sám, ale pokud je schopen poctivě a pořádně plnit mandát poslance, tak by zcela jistě našel uplatnění v soukromém sektoru, a to je třeba si uvědomit, pokud chceme mít v politice kvalitní zastoupení.
Jsme snad v něčem speciální?
Srovnání s Evropou také vychází zajímavě, protože naši západní sousedé jsou poměrem poslaneckého platu vůči průměrné mzdě často výš než my.
Ani při zvýšení o 20 % bychom nijak nevybočovali z evropského průměru.
Nutno podotknout, že se zde nebavíme o poslaneckých náhradách ani o příplatcích na vlastní poslaneckou kancelář, které jsou také častým tématem. Náhrady a poslanecké příplatky jsou ale v Evropě také naprosto normální záležitostí.
Systémová řešení
Samotný fakt, že členové parlamentu sami rozhodují o výši svého platu a že se stále hýbe s mechanismem jeho výpočtu, je tragický.
Zvlášť, když nijak nevybočujeme ani výší platu, náhrad, výhodami ani postavením z evropského průměru. Místy spíše naopak.
Je na čase si uvědomit, od koho chceme, aby nás v politice zastupoval. Politik, který se vystaví riziku bytí dobrým politikem, opouští ve svém životě mnoho. Ani zvýšení platu o 20 % by však nepřesvědčilo špičky profesí, aby se do politiky pustily, protože se v rámci platů v politice nikdy nebudeme bavit o stovkách tisíc korun.
Můžeme ale vyslat signál. Signál, ze kterého bude jasné, že česká veřejnost není pouze nepřející, ale že touží po kvalitní zastupitelské demokracii, ve které se lidé nebojí náležitě ocenit své zástupce.
V politice by nás měly zastupovat špičky společnosti. Vedle sebe v parlamentu by tak měli sedět nejlepší zástupci levice i pravice, autoritářství, nebo liberalismu, jednoduše nejlepší z nejlepších.
Pokud se k politikům nezačneme chovat jako k těm, kteří mají činit ta nejdůležitější rozhodnutí, nemůžeme od nich čekat rozhodnutí správná.
Pokud voliči začnou vyžadovat po svých zástupcích, aby byli nejlepší z nejlepších, a začnou se tak k politikům i chovat, tak se možná i nějakých dočkáme.
Téma platů je však nyní pouze ideálním lákadlem na populistické kroky a v České republice skutečně chybí odvaha politiků nahlas promluvit o svých příjmech a vysvětlit jejich výši veřejnosti.
Mechanismus je nastaven, ale bohužel netknutý zůstane asi tak do příštího volebního období. Jedná se o chybu politiků, která ale pramení z postoje veřejnosti.
