Proč je drobná Eritrea druhým největším zdrojem migrantů překračujících Středozemní moře?

Ilustrační foto

Ilustrační foto

V článcích o otázkách uprchlické a imigrační krize z posledních týdnů se vedle Syřanů a Libyjců často skloňují také uprchlíci z Eritreje. Utečenci z této drobné severoafrické zemičky od Rudého moře tvoří druhou největší skupinu imigrantů pokoušejících se dostat do Evropy přes Středozemní moře.

V Itálii tak jde momentálně o největší skupinu uprchlíků a počet Eritrejců prchajících do Velké Británie se dokonce minulý rok zdvojnásobil. Člověk by tak předpokládal, že v zemi probíhá válka. Pes je však zakopaný jinde.

Eritrea je zemí, kde již dvě dekády nebyly uspořádány žádné volby a dle různých mezinárodních srovnání jde o jeden z nejvíce despotických režimů planety. Země si proto vysloužila přízvisko Severní Korea Afriky. V místních žalářích sedí v hrozných podmínkách tisíce disidentů, zpráva OSN mluví o mučení, násilném mizení, masovém sledování obyvatel a vojenské službě používané k přímé kontrole občanů.

Právě služba ve vojsku je jedním z hlavních důvodů, proč lidé zemi opouští. Jakmile totiž člověk v Eritrei dokončí studium, je nucen nastoupit do armády s časově neomezeným výkonem služby. Eritrea třicet let válčila s Etiopií a nezávislost na ní získala začátkem 90. let. Od té doby stojí v čele prezident Isajas Afewerki, který spolu s dalšími představiteli země neomezenou vojenskou službu zdůvodňuje stále hrozícím etiopským nebezpečím. Se svým sousedem totiž Eritrea bojovala i po uznání nezávislosti a navíc na konci konfliktu odmítla mezinárodní komisí stanovené hranice.

Uprchlíci se shodují, že je vyhnal strach. „Je příliš těžké žít v Eritrei, protože existuje mnoho věcí, které ti mohou udělat. Můžeš být ve vojenské službě na neomezený počet roků, nebo skončit ve vězení. Navíc není žádná šance iniciovat změnu prezidenta,“ vysvětlil Buzfeedu důvody ke svému odchodu ze země osmnáctiletý žadatel o azyl, toho času v Bristolu. Dvaatřicetiletý Eritrejec, který ze země uprchl v roce 2013 a nyní žije ve švédském Gothenburgu, řekl, že jeho důvodem pro odchod byla čtrnáctiletá vojenská služba, během níž byl nucen pracovat v pohraniční stráži za 40 dolarů měsíčně. The Economist dokonce mluví o typickém měsíčním platu v hodnotě menší, než 30 dolarů.

Když se Buzzfeed na situaci zeptal mluvčí Velvyslanectví Eritrei v Londýně Yohanny Teklu, řekla jim, že služba v armádě byla prodloužena na delší dobu, než se předpokládalo a původně plánovaná osmnáctiměsíční služba bude navrácena během tohoto léta. Taktéž dodala, že uprchlíci ze země odchází ne kvůli represím, ale za lépe placenou prací, jako ekonomičtí migranti z mnoha jiných částí Afriky.

I přes pokračující izolaci však neustále vzrůstající diaspora posílá zpět do Eritrei dostatek informací na to, aby lidé pochopili svoji situaci. I díky větší informovanosti tak narůstá počet Eritrejců, kteří ze země chtějí prchnout. Expert na nucenou migraci země Gaim Kibreab dodává: „Jedná se o vzdělanou populaci, kde každý má bratra, sestru, nebo někoho jiného za mořem. Lidé tak vědí, co se děje.“

Zpracováno na základě článku BuzzFeed News.