Průměrná tuzemská firma přide kvůli prokrastinaci zaměstnanců o více než 30 tisíc korun na každém z nich. Průzkum společnosti, jejíž software analyzuje využívání počítačů v kancelářích, také poukazuje na to, že stále více zaměstnavatelů má zájem o kontrolu svých podřízených. Monitoring zaměstnanců využívají již čtyři firmy z pěti. Společnost rovněž uvádí, že téměř čtvrtina Čechů, kteří mají v zaměstnání přístup na internet, si pracovní dobu krátí návštěvou sociálních sítí.
„Například před Vánocemi odkrojily mimopracovní aktivity jednomu zaměstnanci z pracovní doby v průměru dokonce 92 minut denně! Pokud práci nedoženou později, připraví své chlebodárce skoro o čtyři dny práce,“ shrnuje pro server BusinessInfo.cz Martin Hnízdil, AuditPro manažer ze společnosti truconneXion.
Prokrastinace, také často označovaná za až chorobné odkládání úkolů a povinností na pozdější dobu, se s oblibou zaměňuje za lenost, ale rozhodně tomu tak není. Líný člověk nic nedělá a vůbec mu to nevadí, kdežto prokrastinující má ze svého nicnedělání špatný pocit, cítí se neúplně nebo ho pronásleduje stav určité bezmoci, kdy ví, že něco dělat chce a vlastně i danou věc dělat musí, ale není schopný se k samotné povinnosti přinutit.
O této nemoci moderní doby, jak prokrastinaci odborníci též nazývají, se velmi často tvrdí, že je to jistý druh odpočinku. To však Petr Ludwig, autor knihy Konec prokrastinace, odmítá. „Při odpočívání získáváme novou energii. Při prokrastinaci ji naopak ztrácíme. Čím méně energie máme, tím větší je šance, že naše úkoly opět odložíme a znovu nic neuděláme.“
Nejen otisky prstů jsou jedinečné.
Každý má svůj vlastní způsob jak prokrastinovat. Někdo třeba chodí až přehnaně často do kuchyně, jiný má potřebu začít organizovat někoho jiného, jen aby se nemusel zabývat svojí prací. Nejčastěji se však s tímto trendem setkáme ve chvíli, kdy „pracujeme“ na počítači. V tu chvíli je hrozně jednoduché dostat se k úplně jiné činnosti než k práci. Když už zapneme internet, proč bychom se přece na chvíli nepodívali i na nějaký profil, na novinky nebo třeba na videa. Dalším zlodějem času je bezpochyby jídlo. „Někdo jí, i když nemá hlad. Někdo prokrastinuje bezcílným zíráním do zdi či cíleným chozením do hospod,“ říká Ludwig.
Smysluplné nicnedělání
Během procesu prokrastinace se ale můžeme dostat k povinnostem, které jsou z dlouhodobějšího hlediska důležité. Při odložení priorit na pozdější dobu totiž často zvládneme umýt nádobí, dát vyprat prádlo, dojít nakoupit nebo udělat něco pro svou kondici.
To nás sice na nějaký krátký čas naplní pocitem spokojenosti, ale to jen do chvíle, kdy si uvědomíme, že musíme splnit své povinnosti. Nic totiž netrvá věčně a u tohoto fenoménu to platí také.
