Raději jeden zážitek - než troje skripta

Zdroj: outwardboundpro.com

Klášterem se rozléhal zpěv mnichů, který občas přerušilo vzdálené hřmění. Uprostřed nádvoří ležela v louži krve mrtvola. Bylo potřeba rychle zjistit, kdo a proč ji zabil. Vrah byl stále na svobodě a čas rychle utíkal.

První záměrné setkání Karla Julčíka se zážitkovým vzděláváním pro něj bylo velmi silné. „Studenti kurzu zážitkové pedagogiky pro nás připravili opravdu nevšední prožitek, na který nikdo účastníků jen tak nezapomene. Poté, co byl ‘vrah‘ dopaden, a my začali rozebírat, které kompetence jsme při jeho odhalování rozvíjeli, nestačili jsme se divit, kolik jsme se touto hrou naučili,“ vypráví Julčík.

Přesně na tomto principu funguje zážitková pedagogika, která jako hlavní prostředek výchovy a vzdělávání využívá intenzivní prožitek.

Lektoři se snaží dostat účastníky do situací, které budou velmi intenzivně prožívat. Zážitek zde však není primárně cílem, ale prostředkem. Následně studenti zážitky reflektují, rozebírají, co by mohli udělat příště jinak, jestli se zachovali správně, jaké kompetence se jim podařilo rozvinout. Zkušenost si studenti generalizují a díky ní by měli být připravení na obdobnou reálnou situaci Ne nadarmo šel pohádkový hloupý Honza “na zkušenou“ do světa. Podle výzkumu Davida Kolba pramení 80 procent našeho poznání z našich zážitků. Takto získané poznatky jsou navíc velmi dobře zapamatovatelné. Podle výzkumu IBM a UK Post, jsme schopni si po třech měsících vybavit až šestkrát více informací založených na našem poznání ve srovnání s těmi, které jsme jen slyšeli.

Zážitková pedagogika se snaží, abych žáci vystoupili ze své komfortní zóny. Tak mohou být vystaveni výzvám, jejichž zvládnutím získají nejen cennou zkušenost, ale také si onu zónu komfortu rozšíří.

To dokázal i student Karel Julčík: „Odjakživa jsem měl trému při mluvení k většímu počtu posluchačů. Když jsme na jednom semináři stáli v kruhu a postupně každý musel zopakovat krátký popěvek a přidat k tomu taneční kreaci, opravdu jsem si přál, aby na mě nedošlo.“

„Když jsem však celý červený dozpíval, uvědomil jsem si, že ‘pouhé‘ mluvení na veřejnosti nebude takový problém. Po víkendovém školení, na kterém jsme při mnoha různých aktivitách museli mluvit před celou skupinou, jsem zvládl vystoupit na konferenci před plným sálem lidí. Bez trémy,“ vzpomíná.

Pokud by však výzva byla příliš náročná a účastník neuspěl, mohlo by naopak dojít ke zmenšení zóny komfortu i snížení sebevědomí.

Za jednoho z prvních průkopníků zážitkové pedagogiky je považován Kurt Hahn. Reformátor v oblasti výchovy už od 20. let rozvíjel koncept terapie prožitkem. Za 2. světové války založil ve Velké Británii školu Outward Bound, která původně sloužila pro výcvik námořníků. Později se z ní stala jedna z nejvýznamnějších organizací rozvíjející principy zážitkové pedagogiky.

K myšlence Outward Bound se hlásí i Prázdninová škola Lipnice. Toto nejstarší sdružení zabývající se zážitkovým vzděláváním u nás, bylo založeno už v roce 1977 a každoročně pořádá více jak 60 akcí, mezi ně patří i řada kurzů určených pro studenty.

„Každý náš kurz je zaměřený na určitou oblast seberozvoje a je určený pro konkrétní cílovou skupinu,“ vysvětluje ředitel Prázdninové školy Lipnice Lukáš Šilc. „Co vám takový kurz přinese? Pokud třeba přemýšlíte, kam se vydat po škole nebo hledáte životní rovnováhu, náš kurz vám může pomoci v rozhodování. Současně na každém kurzu zažijete dobrodružství, adrenalin i setkání se zajímavými lidmi. Jen je důležité si správně vybrat,“ dodává.

S metodami zážitkového vzdělávání se můžete setkat i při studiu na vysoké škole. Řada vyučujících pomalu přichází na to, jak alespoň jeho prvky zařadit do svých hodin či dokonce organizují nadstandardní workshopy v tomto duchu. V nabídce „céčkových“ předmětů lze někdy nalézt celé kurzy s touto vyučovací metodou. Například na Univerzitě Palackého v Olomouci se v tomto duchu nesla většina hodin z projektu „Vychytaný kurzy“.

Se zážitkovým vzdělávání se pravděpodobně setkáte i v pracovním životě, zejména v rámci
teambuildingů. Takového školení se zúčastnila i šestadvacetiletá Anna Pálková: „Po návratu byly vztahy na pracovišti o poznání lepší. Možná bychom se stejně dobře stmelili, i kdybychom si zašli po práci společně na pivo. Náš kurz ale nebyl jen o posilování vztahů, pracovali jsme i na týmové spolupráci či osobním rozvoji.“