Letos je to už po páté, co si zúčastnění závodníci mohli vyběhnout radniční věž ve Znojmě, která má přesně 158 schodů. Znojmo Extreme 790 se totiž poprvé konal v roce 2016, kdy byly zahájeny oslavy 790. výročí od povýšení Znojma na královské město. Cílem celého závodu ale není zvítězit, nýbrž se zúčastnit a tím i přispět Klubu Buďme v tom spolu, který pomáhá dětem s autismem a jejich rodinám.
Závodit se může pouze v týmech po pěti lidech a každý tým platí startovné ve výši tisíc korun. Celý výtěžek jde pak na Asociaci rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR, z.s., který sdružuje znojemské rodiče a děti s autismem, přičemž Klub postavil na závodní trať také vlastní závodníky. Letos se výběhu na radniční věž zúčastnilo celkem 28 skupin, což je přesně 140 běžců. Důvodem pravidla pěti členů je symbolická číslice 790, protože celý tým uběhne právě takový počet schodů.
Podpora i za špatného počasí
Celým dnem závodníky, ale i fanoušky, provázel moderátor Radek Bortlík a symbolický král města Znojma, a také herec, Miroslav Hrabě. Oba dotvářeli už tak skvělou atmosféru. I přesto, že téměř celý den pršelo, se dostavila spousta diváků. Snažili se ze všech sil podporovat závodníky, aby z nich dostali jen ty nejlepší výkony.
Jako první zahájil závod starosta města Jan Grois, který si velmi dlouhou dobu držel příčku nejrychlejšího běžce. Věž vyběhl za neuvěřitelných 53 sekund. Po čase ale už diváci začali jásat, když byl čas Jana Groise překonán a na první příčky se dostávali ostatní závodníci. Podobně tomu bylo i minulý rok, kdy starostu města dlouho nemohl nikdo pokořit. Ten, ale jak sám zmínil, byl rád, když jeho čas zdolali jiní běžci. Grois Team, za který starosta města běžel, ale nakonec obsadil třetí místo ve smíšené kategorii mužů a žen.
Pro některé stres, který ale stojí za to
Někteří závodníci se šli pouze pobavit, někteří šli za jasným cílem zvítězit a pro jiné byl závod i velký stres, který ale nakonec po doběhnutí opadl.
„Je mi vážně špatně. Mám hrozný stres z těch lidí okolo a kamer. Věřím, že kdyby tahle akce nebyla tolik medializovaná, určitě by se mi běželo lépe,“ řekla před závodem jedna ze soutěžících Taťána Kryštofová, která běžela za tým Kočky z Perita.
Holky z účtárny neboli Kočky z Perita se rozhodly, že chtějí podpořit Klub Buďme v tom spolu, a tak neváhaly a hned se na závod přihlásily. „V kanclu nám kolegyně Verča navrhla, že bychom mohly běžet na Znojmo Extreme 790, souhlasila jsem, ale taky jsem myslela, že se na to zapomene a nikam nepůjdeme (smích),“ řekla Taťána. „Nakonec jsme byly už zaregistrované a tehdy mi došlo, že to vážně poběžíme. Největší strach jsem měla z těch kamer a lidí, teď jsem ale ráda, že jsem běžela a mohla jsem tak pomoci dobré věci,“ dodala.
„Jestli holky zase hecnu, tak bychom příští rok šly určitě znova,“ řekla Veronika Ambrozková, která byla v týmu společně s Taťánou. Kočky z Perita nakonec skončily na třetí příčce v kategorii týmů žen a odnesly si s sebou i pohár. Tento tým je tak důkazem, že běžet může naprosto každý, protože ani jedna z nich není stoprocentně trénovaná běžkyně.
Záchranáři a hasiči pomáhali i mimo svoji práci
Organizátoři měli ze špatného počasí také trochu obavy, ve věži byly různé typy schodů a na některých se dalo pořádně uklouznout kvůli mokrým podrážkám běžců. Nakonec pár pádů bylo, ale nic vážného se nestalo. Zdravotníci zasahovali pouze jednou, a to, když se jednomu závodníkovi při běhu zaryla do ruky pořádná tříska. Pokud by se ale někomu stalo něco vážnějšího, rozhodně byli zdravotníci připraveni. Ti měli totiž i vlastní tým, který se závodu účastnil.
„Doufám, že se tam nahoře nikomu nic nestane, protože s batohem by mi to tam trvalo dýl (smích),“ řekl zdravotník Michal Petříček, jehož čas byla jedna minuta a sedm sekund. Což byl v průměru skvělý výkon.
Zahanbit se nenechali ale ani hasiči ze Znojma, kteří si také vytvořili vlastní tým. Běželi i se svojí výstrojí, která má o dalších 20 kilogramů navíc. I přesto ale ti nejlepší v týmu vyběhli 158 schodů za minutu a ti nejhorší za minutu a dvacet sekund.
Největší favoriti běželi nakonec
Jako jedni z posledních běželi ti nejlepší běžci z minulých let, na které se obecenstvo nesmírně těšilo. Tlak na sportovce byl ale skutečně veliký, protože diváci očekávali opět výborné výsledky. Minulý rok trhla rekord Kristýna Samková, která jako nejrychlejší žena Extremu vyběhla věž za 54 sekund. Všichni diváci při jejím nástupu na startovní čáru skandovali a doufali, že letos trhne další rekord. Kristýna měla skvělý start, nakonec si při jejím dramatickém doskoku posledního schodu rozbila hodinky, to jí ale nestálo v cestě, aby se radovala z nového rekordu. Letos byla totiž ještě o vteřinu lepší než předešlý rok.
„V půlce mi úplně vyply nohy, ale naštěstí jsem to doběhla a teď mám ještě lepší čas než předešlý rok,“ sdělila Kristýna. O své prvenství letos přišel Jan Bulín, který měl minulý rok rekord 40 sekund. Tentokrát ho ale zradily deštivé podmínky, a tak jeho místo zaujal jeho bratr Patrik Bulín, který byl rychlejší o pouhých 30 setin a závod uběhl za 46 sekund.
Na věku nezáleží
Člověku, kterému se ale nedostalo obdivu, jaký by zasluhoval, byl Petr Pich. Byl to jeden z nejstarších běžců, kterému je tento rok 57 let, i přesto měl ale jeden z těch nejlepších časů. Věž vyběhl za pouhých 51 sekund. „Jsem se svým výkonem vážně spokojený. Oproti minulému roku jsem se zlepšil o 3 sekundy,“ řekl Petr Pich po doběhnutí závodu. „Příští rok se chystám jít znovu,“ dodal.
Nakonec bylo vyhlašování nejlepších týmů ve třech kategoriích – muži, ženy a smíšené tymy. Za muže vyhrál tým Buldové, za ženy Gladork tým a za smíšené týmy Věžolezci. Poté se vyhlašoval ještě nejrychlejší muž a žena. Starosta také slavnostně předal Klubu Buďme v tom spolu symbolický šek na 30 000 Kč.
I přes skvělou atmosféru, která se držela diváků celý den, bylo už na večer znát, že únava nakonec dostihla i ty, kteří se závodu neúčastnili. A tak se po vyhlášení vítězů všichni rozprchli domů nebo oslavit svůj výkon do místních podniků.
