Právě sedím v letadle z Lisabonu do Prahy, což má pro tento článek velký význam. Jednak jsem v Portugalsku načerpal řadu postřehů k tomu, jak lze účinně podporovat školství, technologický pokrok a vědu. Informace jsem získal při kontaktu s místními – od středoškoláků přes zástupce businessu a vědy až po čelní portugalské politiky. Za druhé, jen v letadle cítím takový nadhled, že si dovolím píchnout do mokvající rány české vzdělávací politiky. České republice chybí komplexní plán investic do vlastních lidí formou zvyšování jejich konkurenceschopnosti a formou podpory odvětví s vyšší přidanou hodnotou práce. Zlaté české ručičky byly programem 19., možná 20. století, nyní ve 21. století by bylo potřeba přidat zlaté české hlavičky.
Portugalská podpora věd a technologií na mne dýchala ze všech lidí kolem. Podobně se musel cítit návštěvník Portugalského království v době zámořských objevů. Účel mé návštěvy Azor byl vcelku jednoduchý: soutěž pořádaná Evropskou vesmírnou agenturou a Národní vědecká konference.
Na kongres jsem se svými spolucestovateli narazil vcelku náhodou. Mě a mým spolucestovatelům se dostalo pozvání od našich soupeřů, kteří zastupovali na soutěži Cansat právě Portugalsko. Jejich gesto mě příjemně potěšilo, stejně jako účast řady portugalských ministrů a premiéra na konferenci, kde se prezentovali nejen univerzity a místní firmy, ale i středoškoláci. Podobné to bylo s přístupem lokální vlády na Azorech.
V Česku se pokoušíme zavádět spolupráci univerzit s firmami. V Portugalsku nás v tomto ohledu předběhli, zde je v centru dění již student střední školy. Konference se účastnil i tým GSat, který na soutěži Cansat reprezentoval Portugalsko a nakonec skončil druhý. Míru podpory studentům výtečně vystihla zástupkyně GSatu, Lara Alves:
„Myslím, že studenti jsou určitě podporováni vládou a firmami, například existuje řada projektů zakládajících si na tom, že dají studentům šanci poznat, jaké je vykonávat konkrétní profesi či obor. Některé projekty soukromých firem obsahují den strávený s osobou pracující v oboru, který studenta zajímá, takže může vidět, co daná práce obnáší.
V poslední době se tohoto druhu projektů účastní řada firem, které chtějí zaujmout studenty pro svou oblast působnosti. Mimo tyto projekty firmy připravují workshopy a vzdělávací soutěže jako Cansat. Mám za to, že vláda a firmy si čím dál více uvědomují důležitost studentů v budoucí společnosti, což je důvodem, proč podporují rozvoj studentů čím dál víc.“
Česko versus Portugalsko
Porovnávat Česko s Portugalskem je trefné, protože obě země jsou si v lecčems podobné. Nemají přístup k vzácným surovinám, Portugalsko je jen lehce bohatší (dle dat Světové banky k roku 2016 dosahuje Portugalsko 106 % výkonu české ekonomiky), má podobný počet obyvatel a oba státy si také prožily podobně dlouhé období diktatury v průběhu 20. století. Přece jen je v Portugalsku něco jinak, a to i přes často rozšířené přesvědčení o „líných jižanech“…
Portugalsko nejenže víc investuje do vzdělávání, ale kromě ministerstva školství má vlastní ministerstvo vědy, technologií a dalšího vzdělávání, které zajišťuje řadu investic a hlavně se zabývá propojováním veřejného a soukromého sektoru v dané oblasti. Dále soukromé firmy (!) i vláda výrazně podporují budování mezinárodních vědeckých pracovišť v zemi, speciálně pak Evropské vesmírné agentury.
Toto zaměření vládní politiky vede hlavně k tomu, že více studentů (nejen) přírodovědných oborů dá přednost výzkumu namísto soukromému sektoru. Což dokazují údaje FCT (Národní grantové agentury pro vědu, výzkum a technologie):
Pro nás může být z portugalského přístupu zajímavé především zapojení firem. Je úžasné, když se firmy snaží pomoci státu, aby mladí lidé po dostudování neodcházeli do zahraničí a v již v průběhu studia se je snaží rozvíjet a ukazovat jim příležitosti uplatnění v zemi.
Míra propojení státního a soukromého sektoru ve vzdělávání by samozřejmě neměla přesáhnout zdravou mez, kdy by soukromé společnosti měly moc výrazně mluvit například do řízení univerzit. Nicméně na tom, že nabízí nadstavbové programy, stáže a školení, nelze vidět nic negativního.
Na konkrétní realizaci podpory vzdělávání tedy až tolik nezáleží. Jde především o vůli státu rozvíjet vlastní vědu, a to ne z evropských dotací, ale z vlastní kapsy – tak, aby si země udržela vlastní mozky.
Současný český systém vysokoškolského vzdělávání a navazujícího uplatnění mimo nulového školného však bohužel příliš nenabízí. Vysoké školy máme ve středoevropském prostoru špičkové, ale pak studenty necháváme odejít pracovat do zahraničí. A to je jistě chyba našeho přístupu.
Nejde pouze o množství vynaložených financí, spíš stačí ukázat zájem o rozvoj obyvatelstva a dávat najevo, že pěstovat talenty je žádoucí. Jenže vzdělaný volič, to je populistova noční můra… a nejen jeho. Ctěme vzdělání a vědu, protože právě ony nám přináší růst životní úrovně! A to už nemluvím o hodnotách čistě duševních.
