Výjevy z Kinorevue a jiných dobových časopisů ve spojení třeba se zadáním slovní úlohy ze staré učebnice matematiky nebo s dialogem z brakového románu a v neposlední řadě kaleidoskop lidské fantazie - to vše je Recykliteratura. Zevrubně jsme RCL probrali se spoluautorem výtvarníkem a scénáristou Vojtěchem Maškem.
Před dvěma lety se na Karlově náměstí konal workshop, po němž se objevily první RCL komiksy. Nápad na tento koncept byl spontánní nebo jste se s nakladatelkou a spoluautorkou Karolinou Voňkovou někde inspirovali?
Nápad byl spontánní, ale dá se říct, že vycházel z mé komiksové tvorby. Společně s Džianem Babanem jsme vstoupili na českou komiksovou scénu projektem Monstrkabaret Freda Brunolda, kde jsme zpočátku vycházeli z nalezených fotografií, které jsme překreslovali a hledali jejich nové významy. Postupně jsme se od této metody odchýlili ke klasičtějšímu komiksu, hlavně kvůli potřebě větší kontroly nad příběhy, které se nám zrodily. Práce s náhodou a reinterpretací se vrátila v Recykliteratuře.
Na jakých akcích máme možnost se s Recykliteraturou setkat dnes? Jak často se konají workshopy podobné tomu z Knižního kontejneru?
To se nedá přesně říct. Podle toho, kdo se ozve. Konají se akce jako například Knihex, kde je Recykliteratura stálým hostem, ale většinou se jedná o nárazové události. O všem se snažíme informovat na našich facebookových stránkách. Už se ale stalo, že se dílny konaly bez našeho vědomí inspirovány naší komunitou. Tomu nebráníme, naopak máme z toho radost.
Jednotlivé příběhy mají na první pohled čitelné společné prvky. Jsou stanovená konkrétní pravidla určující, co Recykliteratura je a co už ne?
Ano. Existuje několik pravidel, která je potřeba dodržovat. Právě proto, aby se udržela forma a žánr. Tím, že má RCL blízko ke komiksu, koláži anebo kreslenému vtipu, by bylo bez pravidel velmi snadné přechýlení právě k některému z těchto odvětví.
O jaká pravidla se například jedná?
Například se nesmí slepovat obrázky dohromady, dělat koláže, dokreslovat nebo dopisovat. Na workshopech když lidem nabídneme materiál (texty a obrázky), vysvětlíme zároveň oněch několik zásad. Baví a těší nás, že poslední dobou musíme vysvětlovat čím dál méně.
Specifikem vašich komiksů je kolektivní autor. Znamená to, že jste i do knihy zahrnuli díla vzniklá na workshopech?
Ano. Dokonce je zde zahrnuto několik výtvorů z historicky prvního workshopu na Karlově náměstí.
Recyklování si člověk spojí spíše s odpady. Vznikají vaše komiksy z materiálu, který se měl stát potravou modrých popelnic? Odkud pochází texty a fotografie, z nichž tvoříte?
Recykliteratura vzniká ze starých časopisů a brakovějších knih nalezených doma nebo zakoupených za deset korun v antikvariátech. Občas čelíme otázkám, jestli se nejedná o barbarství, ničení literatury. Nemám na to jasnou odpověď. Hledání vět přiléhajících tak či onak k obrazu mě baví a inspiruje a mám radost ze vzniku nového originálního díla. Ty věty jsou vlastně jen materiál, abeceda, která je znovu využita.
Čtenáře jste nejprve oslovili na Facebooku, kde jsou desítky vašich stripů. Letos v létě jste v nakladatelství Lipnik vydali také knihu. Co vás motivovalo k vytvoření tištěné verze projektu?
Kniha je jiné médium. Má jinou estetickou hodnotu, v našem případě hlavně díky grafikovi Honzovi Šillerovi, a také způsob čtení je jiný. Snažili jsme se vytvořit asociativní tok, který ve čtenáři vytvoří celistvý dojem, jako by četl knihu, viděl film, kterému ne tak docela rozumí, ale zapůsobil na něho. Nebo jako kdyby se mu zdál poutavý a zábavný a občas lehce temný sen.
Jaká kritéria jste zvolili pro výběr stripů do knihy?
Hlavním kritériem byla působivost, ať už ve smyslu humornosti nebo ne zcela definovatelné síly sepjetí obrazu a textu. Snažili jsme se vybrat ty nejzábavnější kousky.
Kniha by možná nevznikla nebýt také „kolektivního dárce“. Proč jste se vydali cestou crowdfundingu přes portál Hithit?
Tento způsob je nám sympatický. Už jsme tak vybrali na sebrané stripy Hovory z rezidence Schlechtfreund. Je to takový křest ohněm, protože se tím ukáže potenciální zájem o dílo. A také je to svým způsobem adrenalinový sport.
Bezmála šestnáct tisíc fanoušků na , kniha na pultech knihkupectví, workshopy, konající se i nezávisle na vás. Jak si vysvětlujete úspěch vašeho projektu?
Těžko říct, samotné nás to překvapilo. Snad je to zvláštní kombinací hravosti, rychlosti doby, která přeje momentkám, a zároveň i jakési melancholii spojené s návratem do minulosti.
Jakou skupinu lidí podle vás Recykliteratura oslovuje? Troufnete si odhadnout, co vaše fandy spojuje?
Tak to je pro nás dodnes záhadou. Vlastně by nás podoba našeho typického fanouška či fanynky hodně zajímala.
Váš koncept popisujete jako absurdní anekdoty či znepokojující fragmenty, setkala jsem se také s přirovnáním k britským Monty Pythonům. Jaký humor je vám blízký?
Mám rád humor, který pracuje s absurditou, převracením stereotypů, podobně jako se to děje ve snech. Monty Pythons takový humor dělali, ale já ho nacházím třeba i ve filmech Luise Buňuela nebo Davida Lynche.
Co se týče osobně vaší tvorby, jaká díla právě chystáte?
S Jiřím Grusem a Džianem Babanem dokončujeme výpravný středověký komiks o trutnovském drakovi, s Markem Pokorným a Markem Šindelkou podobně výpravný komiks ze současnosti na motivy kauzy Barbory Škrlové a také připravuji hororový komiks Sestry.
Na 11. října je naplánovaný křest knihy Recykliteratura ve Studiu Alta. Vnímáte to jako symbolické dovršení jednoho projektu, nebo chcete Recykliteraturu posunout ještě dál?
Určitě to je završení a možná i vrchol tohoto projektu. Ale co bude dál, je ve hvězdách. V rámci odměn pro přispěvatele na Hithitu jsme vyrobili asi dvacet stolních her Recykliteratura. Jejich výroba byla ale časově velmi náročná, a proto by se sériovější výroba a následně prodej zřejmě z obchodního hlediska nevyplatil. Ale představuju si, jak tato hra leží někde na poličce vedle šachů a Člověče, nezlob se a čas od času se nad ní sejde rodina nebo skupina přátel a stráví s ní dlouhý zimní večer anebo třeba i deštivý letní někde na prázdninách. Každoročně se potom v Marienbadu koná soutěž o nejlepší RCL obrázek, kde se sjíždějí účastníci oblastních workshopů a porota hodnotí vítěze v několika kategoriích. To všechno my už sledujeme zpovzdálí a možná si trochu povzdychneme, že už to není, co to bývalo…
