Politika na střední škole – téma, které každý vidí trochu jinak. Ze zákona jsou tyto vzdělávací instituce apolitické, tedy není v nich povolena činnost politických stran a politických hnutí ani jejich propagace. Rozruch při právě skončených krajských volbách ale vzbudil článek o nárůstu učitelů, kteří kandidují za extremistické strany hlásající xenofobní a diskriminující postoje.
Nutno podotknout, že se jedná o relativně nový fenomén, neboť naposledy dokázal zčeřit klidnou hladinu pouhý jeden kantor kandidující v eurovolbách a to v roce 2009 za krajně pravicovou Národní stranu. Čím ten nárůst? A nemá snad učitel svobodnou volbu uplatnit své pasivní volební právo za jakoukoliv stranu?
Schovávat studenty před skutečným světem a upínat se jen na odborné předměty a obecné znalosti by nikoho na život reálně nepřipravilo. I proto ministerstvo školství ve svých rámcových vzdělávacích programech (RVP) doplňuje výuku společenských věd, kde jsou zakotveny obecné principy občanského soužití v demokratickém státu, o takzvaná průřezová témata. Ty lze zakomponovat do již existujících předmětů, věnovat jim samostatné projekty, semináře, besedy apod. – případně je lze realizovat jako samostatné vyučovací předměty.
Mezi taková průřezová témata na gymnáziích patří osobnostní a sociální výchova, výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech nebo multikulturní výchova. Jak už je z názvu patrné, v těchto tématech se ve škole naplno uplatní nejen vzdělávání, ale též výchova neboli vedení k vybraným společenským hodnotám a postojům. Obsah, který před uprchlickou krizí nepřišel takřka nikomu závadný, se dnes stává předmětem sporů. Skutečně máme „chápat kulturní rozdílnosti jako obohacení života“, „být solidární s lidmi žijícími v obtížných podmínkách“, „vnímat multikulturalitu jako prostředek vzájemného obohacování různých etnik“ nebo „aktivně čelit projevům amorality, intolerance, xenofobie, diskriminace a rasismu“? (Teze uvedené v uvozovkách jsou citace z RVP pro gymnázia.)
Vyjmenované postoje, které stát prostřednictvím škol mladým lidem předává, sice omezují svůj politický rozměr jen na hlubší popis lidských práv, bohužel se však dostávají do křížku s myšlenkami stále více politických stran a hnutí. Pokračující uprchlická krize, ačkoliv v Česku spíše na televizních obrazovkách a v internetových diskusích, zapříčinila, že společnost snáz přivírá oči nad neštěstími druhých, jejich životy a právy a pragmaticky se orientuje čistě na vlastní prospěch. Tento postoj pak některé skupiny rozšiřují o šovinistické a xenofobní rozměry, když ve svých programech otevřeně hlásají nevraživost vůči konkrétním etnikům. Z hlediska principu je jedno, zda v tezi „XYZ v České republice nechceme“ za XYZ nahradíme Araby, Židy, Vietnamce, muslimy nebo katolíky. V každém případě hlásáme zpovšechňující nepřátelský postoj a celou skupinu nazýváme špatnou, nechtěnou.
Ale vraťme se k učiteli. Jak jsem uvedl výše, průřezová témata mají prostupovat celým vyučováním, ba jsou dokonce podporována vytvořením odpovídajícího klimatu třídy i celé školy, jak praví RVP. Abychom nechodili dlouho okolo horké kaše, nabízím jeden příklad. Měl by učitel kandidující za Blok proti islamizaci (BPi) učit na střední škole? Je teze zmíněné strany „Zastavení multikulturních programů“ slučitelná s vytvářením klimatu třídy a školy na základě průřezového tématu multikulturní výchovy? Dokáže učitel-kandidát za BPi „chápat kulturní rozdílnosti jako obohacení života“?
Kandidatura za strany vehementně podporující nacionalismus a izolacionismus ve světle aktuálních událostí je v nesouladu s řadou myšlenek průřezových témat RVP. Dlužno podotknout, že nikomu nezakazuji kandidovat za libovolné hnutí nebo stranu ani myšlenkami nekřísím normalizaci. Jako člověk jsem velmi liberální. Učitel je však zpravidla státním zaměstnancem a jeho povinností je vyučovat a vychovávat své žáky k otevřenosti, občanské i lidské zodpovědnosti a respektu k druhým, tak jak to společnost – stát – pro klidné soužití v globalizovaném světě potřebuje.
Zaujímá-li pedagog významně jiné světonázory, ba je chce prosazovat a uplatňovat při správě věcí veřejných, měl by uvážit, jestli rozpory mezi jeho politickými názory a duchem vzdělávacích programů nakonec nejvíce nepoškodí jeho žáky. Je důležité být ostražitý, nikoliv však nepřátelský, je důležité respektovat odlišnosti, nikoliv je odsuzovat, je důležité občansky přispět k rozvoji společnosti, nikoliv se ideově vracet do první poloviny minulého století. Nakonec, tak nás to učili. Nebo ne?
Autor je předsedou České středoškolské unie.
