S iniciátorem studentské výzvy Chvilka pro Andreje Mikulášem Minářem o tom, k čemu se Andrej Babiš před volbami zavázal, jak smířit jeho voliče s nevoliči a proč by se do výzvy mělo zapojit alespoň milion občanů.
V den výročí 17. listopadu hodláte zveřejnit výzvu pro Babiše. Co je její náplní?
Naše výzva bezprostředně reaguje na předvolební smlouvu Andreje Babiše (dále AB – pozn. red.) s občany ČR, kterou jim asi týden před volbami rozeslal do schránek. Nás zaujalo, že v ní explicitně říká: „Budu rozvíjet a podporovat demokracii v České republice.” Ohrazuje se tím proti výtkám politiků a novinářů, že není demokrat. Náplní naší výzvy je vlastně apel: „Andreji Babiši, dobře, to je skvělé, co říkáte, a my vás bereme vážně. Proto chceme, abyste tento slib splnil, a ne aby zůstalo jen u slov. Chceme, abyste na konkrétních deseti bodech, které jsme formulovali, dokázal, že to s demokracií myslíte vážně.” Mezi těmito body jsou například požadavky, aby AB bránil svobodu médií, aby nekumuloval moc, aby lépe reagoval na věcnou kritiku nebo aby podporoval proevropské směřování naší země.
Kdo za celou výzvou stojí? Kdo konkrétně Andreje Babiše vyzývá?
Nejpřesnější odpověď zní: studenti. Nás prakticky nespojuje nic jiného, než že jsme studenti různých českých středních a vysokých škol, kteří se ztotožňují s obsahem té výzvy.
Kolik vás přibližně je?
V tuto chvíli je nás kolem stovky (rozhovor probíhal 13. listopadu – pozn. red.). Ale vzhledem k tomu, že ta stovka přibyla za jediný den, očekáváme, že to bude exponenciálně růst. Rádi bychom do 17. listopadu, tedy do dne, kdy se výzva otevře veřejnosti, dosáhli alespoň tisíce podpisů.
„Naším cílem je navázat dialog mezi Babišovými příznivci a odpůrci“
Proč s výzvou nyní přicházíte?
Vnímali jsme, že ve společnosti po volbách panuje taková „blbá nálada”. Společnost se polarizovala na dvě strany, které vlastně nejen že si navzájem nerozumí, ale dokonce si i nadávají, nechápou se a neprobíhá mezi nimi žádný dialog. Naším cílem je právě prostřednictvím výzvy nějaký dialog otevřít. Pomoci tak oběma stranám v tom, aby se spolu začaly bavit o konkrétních bodech, ne o osobních preferencích ve smyslu kdo AB nenávidí a kdo ho naopak miluje.
Je vůbec možné, aby se tyto dvě skupiny v něčem sjednotily?
Já si myslím, že ano, protože nakonec přece všichni chceme to samé. Chceme, aby Česká republika prosperovala a aby byla svobodnou zemí, ve které se bude dařit demokracii. Jedna strana akcentuje spíš to první, druhá zase více to druhé, ale tyto požadavky nejdou proti sobě. Doplňují se. Takže se domnívám, že v tomhle by se obě strany mohly pochopit a říct si: „Přestaňme démonizovat jedna druhou, ale bavme se o tom, jak docílit toho, aby platilo obojí. Abychom se posouvali dopředu v potřebných reformách, ale zároveň aby nebyla demokracie v České republice omezována.”
Čeho přesně tím chcete docílit?
Zaprvé chceme Babišovu smlouvu vytáhnout znovu na světlo. Přáli bychom si, aby se na ni po volbách nezapomnělo. Abychom se k ní – minimálně ty čtyři roky, co bude AB pravděpodobně vládnout – mohli vztahovat a poměřovat jeho činy s tím, co nám slíbil. Ta smlouva je vlastně unikátní v tom, že máme konečně něco, o čem se s ním můžeme bavit. Můžeme vyžadovat její plnění, protože AB se opravdu zavázal – sám říká, že je to jeho slib občanům ČR.
Chcete říci, že je možné Babišovu smlouvu vnímat jako politický program?
Svým způsobem ano, ale jedná se o jeho osobní program, ne o politický program hnutí ANO.
První cíl jste zmínil. Jaké jsou ty další?
Naším druhým cílem je stát se hlasem těch, kteří mají obavy o vývoj demokracie v ČR, a to tak, že tyto obavy formulujeme do konkrétních bodů. AB totiž tvrdí, že netuší, z čeho tyto obavy plynou. A třetím cílem je právě otevření dialogu. Nemusíme se ani tak bavit o osobě AB, ale držet se právě těch deseti bodů.
„Nejde nám o zaujatou kritiku osoby Andreje Babiše, ale o konkrétní demokratické principy“
V čem se vaše výzva liší od předchozích podobných výzev a petic?
V tom základním principu, na kterém funguje. Čili „tady je smlouva, AB, plňte svoje sliby!”. Chceme pouze, aby držel svoje slovo. Jde o konstruktivní přístup. Nejde nám o zaujatou kritiku jeho osoby, ale o konkrétní demokratické principy. Kdybychom se obávali, že se jiní vlivní politici, ať by to byl Petr Fiala, Pavel Bělobrádek, Ivan Bartoš, Jan Farský nebo kdokoli jiný z kterékoli politické strany, budou stavět proti demokratickým principům, tak bychom apelovali i na ně. Nechci tedy říct, že by se nenašlo pár politiků, u kterých dobré důvody k takovým obavám jsou. Ale vzhledem k tomu, že premiérem naší země bude s největší pravděpodobností AB, který navíc slíbil, že demokracii bude rozvíjet, obracíme se na něj. Nakonec se naše výzva liší také tím, že nechceme stát vyhraněně ani na jedné straně barikády, a to z toho důvodu, abychom mohli dialog prostředkovat.
Na Facebooku se objevily výzvy k bojkotu Babišových výrobků a médií. Má takový bojkot podle vás smysl?
Smysl jistě má. Otázka je jen, jaký. Je důležité zjistit, co tím lidé sledují. Zřejmě se v tomto případě snaží snížit vliv AB. Myslím si, že výzvy k bojkotu mohou být jak produktivní, tak kontraproduktivní. Nedávno se na příkladu bojkotu výrobků s palmovým olejem jasně ukázalo, že když se velké množství lidí tímto způsobem sjednotí, má to smysl i reálný efekt a korporace se podle toho musí zařídit. Proto si myslím, že kdyby se opravdu masová veřejnost, dejme tomu všichni nevoliči AB, zavázali k bojkotu jeho výrobků, tak by to jistě velký efekt mělo. Možná, že by to byla jedna z vůbec nejsilnějších pák občanů na AB.
A co bojkot jeho médií?
U těch je to podle mě složitější. Tam už bych byl skeptičtější, jestli to nemůže být naopak kontraproduktivní. Protože se mi zdá, že když někdo vyzývá k bojkotu Babišových médií, tak tím tak trochu přesvědčuje přesvědčené. Ti, kteří s AB souhlasí, jeho média bojkotovat nezačnou. Ti, kteří s ním nesouhlasí, sice možná přestanou číst jeho média, ale výsledkem bude jen to, že se všichni ještě vodotěsněji uzavřou do své sociální bubliny. Budou číst ta svá média, která je utvrzují v jejich názorech, a přestanou být vlastně v kontaktu s tím, co si myslí druhá strana. Takže já bych byl pro to říct: „Ne, nebojkotujme média, čtěme i média AB a čtěme je právě proto, abychom věděli, co se v nich píše. Čtěme je kriticky, ale neuzavírejme se před nimi. Čtěme kriticky média AB, stejně tak jako čtěme kriticky jakákoliv média, i ta ‚naše‘.”
Původně jste chtěli ve výzvě apelovat nejen na AB, ale i na jeho voliče a nevoliče. Proč jste od tohoto záměru upustili a k čemu jste tyto skupiny původně chtěli vyzvat?
Nechceme nikoho poučovat nebo moralizovat. Víme, že nemáme mandát k tomu, abychom komukoli říkali, co má dělat. Proto jsme to vypustili, ale naším věcným záměrem bylo poprosit nevoliče AB, aby dali Babišovi šanci a aby ho nedémonizovali. Tu šanci by mu ovšem měli dát pod podmínkou, že bude dodržovat právě ty demokratické principy. Rozhodně to nebylo myšleno ve smyslu: „Je nám jedno, co se tady bude dít. Vyhrál jste volby, tak vládněte, jak umíte.” Od voličů AB bychom si naopak přáli, aby si našli chvilku na kontrolu AB. Aby nikdy nezapomněli na tu smlouvu, kterou on sám s námi se všemi uzavřel a aby ho hodnotili vždy podle jeho činů, a nejenom podle jeho slov.
Nemůže být vaše výzva chápána v tom smyslu, že vlastně legitimizuje dosavadní Babišovo jednání? Jako byste řekli: „Na všechno zapomeneme. Nás zajímá, jak se budete chovat od této chvíle.”?
Ale my na to, co bylo, nechceme zapomenout. Hodláme s ním vést dialog a žádáme jej, aby plnil své sliby. Já si myslím, že za tím vším stojí takový velmi vyhraněný předpoklad, že AB je jakýsi démon, ztělesnění zla a všeho špatného v téhle republice. Jako bychom už jen tím, že ho oslovíme, říkali, že s ním souhlasíme. Já se obávám, že pokud nejsme schopni a ochotni se s ním ani bavit, tak se naše společnost bude jen dál a dál polarizovat a rozdělovat. Kam až to může dojít, to si netroufám odhadovat.
Proč jste si pro zveřejnění výzvy vybrali právě 17. listopad?
Myslím, že je to naprosto jasné – 17. listopad je Den boje za svobodu a demokracii. Svoboda a demokracie je to, o co nám jde. Chceme, aby slovo demokracie neztrácelo svůj obsah. Zároveň je 17. listopad svátek studentů, takže kdo jiný by měl k něčemu vyzývat než studenti. K tomu bych ještě rád připojil, že AB ve své knize O čem sním, když náhodou spím představuje svou vizi roku 2035. V tomto roce bude nám, dnešním studentům, kolem čtyřicítky. Budeme ve zralém věku, a tudíž se nás ta jeho vize bezprostředně dotýká. Nakonec s výzvou přicházíme právě teď i proto, že je krátce po volbách. Mnoho lidí je pořád ještě plných vášní a měl by zaznít hlas, který jim pomůže formulovat to, co sami cítí. Důležité je nicméně také to, že AB ještě nezačal vládnout. Přáli bychom si, aby ta naše výzva zazněla jako úvodní slovo k jeho čtyřem letům. Aby to byl takový prolog, taková první nóta. Jestli potom AB bude takříkajíc v harmonii s tou první nótou nebo jestli půjde proti ní, to se teprve ukáže.
„Osobně si troufám tvrdit, že by se k naší výzvě rád přidal i Jára Cimrman“
Máte za sebou nějakou silnou osobnost, která se za výzvu postavila? Kdo ze známých osobností výzvu podpořil?
Já si myslím, že kdokoli, kdo v dnešní době dočte náročný dvoustránkový text až do konce, je vlastně tak trochu silná osobnost (smích). Takže v tomhle smyslu za námi stojí spousta lidí a osobně si troufám tvrdit, že by se k naší výzvě rád přidal i Jára Cimrman, kdyby mu v tom nebránily okolnosti…
Kdybyste ho s ní nepředběhl?
Ano, možná (smích). Možná je trochu uražen, že s tím dřív nepřišel on, ale myslím si, že je každopádně blízká jeho duchu. Myslím si, že by ho potěšilo i to ladění, jak k tomu přistupujeme. Ale zpátky k vaší otázce – přáli bychom si, aby naši výzvu podpořil hlavně AB. Protože jde o jeho sliby a o jeho smlouvu. Ovšem přejeme si, aby ji podpořil ne toliko slovně, ale viditelnými činy.
Kolik podpisů byste chtěli nasbírat?
Vzali jsme si příklad z vrcholných politiků a aspirujeme na sedmiciferný výsledek. Neklademe si malé cíle.
Není vaše výzva jen jedním z mnoha slabých protestů, které za pár týdnů vyšumí? Proč si myslíte, že by měla mít úspěch?
To nevím. Možná půjde jen o jakési symbolické plácnutí do vody, ale chci říct, že ani to nepovažuji za zbytečné. Věřím, že každý podpis má smysl. My vlastně žádáme občany ČR, aby si na tu naši výzvu udělali chvilku – proto se to jmenuje Chvilka pro Andreje, aby si udělali chvilku na demokracii a aby se na chvíli nad těmi deseti principy zamysleli. Myslím, že každý, kdo to udělá, pomůže demokracii v naší zemi. Takže doufám, že se té výzvě podaří pojmenovat něco velice důležitého. Něco, co se trefí do myšlenek a pocitů mnoha lidí tak, že si řeknou: „To je přesně ono! To přesně si myslím, něco takového tady chybělo.” Jasné slovo, které říká jasné věci. Na něčem trvá, ale zároveň nedémonizuje nepřítele. Doufám, že ta naše malá vlnka pomůže rozpohybovat spoustu dalších malých vlnek, takže z toho nakonec může být i nějaká vlna velká.
Jak podle vás Andrej Babiš na výzvu zareaguje?
To nevím, ale vidím tady tři možné scénáře. Ten první je, že nijak. Nebude se o to zajímat, protože mu za to nějací studenti nestojí. To nám ostatně tvrdí i řada lidí. Druhá varianta je, že na to zareaguje – jinak řečeno pozve nás na kafe (tak, jak to rád dělává) – a k výzvě se přihlásí. Obáváme se však toho, aby si nás nechtěl „přivlastnit“ ve stylu: „Podívejte se, tady jsou studenti, oni mi rozumí, oni mě podporují, oceňují moji smlouvou a chtějí se se mnou bavit.” To by totiž bylo překroucením toho, o co se snažíme. My se s ním samozřejmě chceme bavit, oceňujeme jeho smlouvu, ale chceme především vidět činy. Třetí varianta by byla taková, že by se k tomu AB opravdu postavil čelem a průběžně by na těch deset bodů reagoval. To totiž nejsou body, které můžete odbýt v prvních týdnech nebo měsících vlády. To jsou body, o které půjde celé čtyři roky, a proto si myslím, že by ta výzva mohla být dlouhodobějším projektem než jen výzvou k 17. listopadu.
Nakonec chci říct, že pro nás není ani tak důležité, jak na výzvu zareaguje AB, ale hlavně jak na ni zareaguje veřejnost. To je totiž ještě mnohem důležitější, než jak se k tomu postaví jeden člověk, byť je to premiér. Protože osud demokracie ČR nestojí na AB, ale na všech občanech, zejména na tom, co všechno mu dovolí a co po něm budou požadovat.
