Tatíčku, raději se nedívej – Demokracii máme | E15.cz

Tatíčku, raději se nedívej – Demokracii máme

Michal Bajnok

Brzy propuknou oslavy stého výročí vzniku Československa. Akce, která se bude konat nejen u nás, ale i v zahraničí. Od Spojených států amerických přes Brazílii až po Japonsko. Tatíček národa, Tomáš Garrigue Masaryk, by měl jistě radost, že narozeniny státu, na jehož vzniku se podílel, oslavuje celý svět. Měl by ale radost, kdyby se na naši zemi podíval blíže? Od jeho smrti uplynulo 81 let a naše politická kultura a společnost si za tu dobu prošla nemalými změnami. Sice s některými světlými momenty, ale spíše tou horší cestou. Následující dopis Masarykovi se pokusí shrnout, kam jsme se od doby, kdy byl prezidentem, dostali. 

Drahý tatíčku Masaryku,

od vzniku Československa brzo uplyne kulatých sto let, které hodláme patřičně oslavit. Jelikož se oslav nemůžeš zúčastnit, dovol mi, abych Ti přiblížil, jak to tu dnes u nás vypadá. V rychlosti Ti řeknu, co se stalo po tvé smrti. Nacistické Německo několik let terorizovalo celou Evropu, ale nakonec zvítězilo dobro nad zlem. To však netrvalo dlouho. Alespoň pro nás. Pár let po konci války se totiž jistý pán vrátil z Hradu a nastala doba dalšího temna, ovšem s poněkud rudějšími odstíny. Jeden z národů, který vyhrál boj o svobodu ve světě, si totiž vytvořil vlastní podobu svobody, která nám tu trvala dlouhé roky a na některých místech světa trvá dodnes.

O několik let později, v roce 1968, jsme nebyli daleko od svobody, která vládla na západní části světa. Nicméně si oni rudí pánové řekli, že nám tu nějak pokulhává paměť, a tak se statisíce nedobrovolných dobrodruhů rozhodlo, že nám tu paměť trochu osvěží. A že si dali záležet. Trvalo to totiž dalších 21 let. Naštěstí došlo v roce 1989 ke střetu obou svobod a po čertech u nás opět zavládla svoboda a demokracie.

Asi by tě mrzelo, že pár let na to se Československo rozdělilo na dva suverénní státy, ale asi je to tak lepší. Sám si pamatuješ na Rakousko-Uhersko, takže mi dáš jistě za pravdu, když řeknu, že se více národům na jednom území pod jednou vládou hůře dýchá. Nyní mají naši slovenští bratři svou zemi s hlavním městem Bratislava, my máme své Česko s Prahou. Sice si někteří jedinci stojí za tím, že hlavním městem je Brno, ale nad tím bych se asi nepozastavoval. Jo a to nádraží v Brně, jehož přesun se projednává od dvacátých let minulého století, stále není přesunuto. To jen tak na okraj. Takže vítej v roce 2018!

Elita vedle elity

Politická kultura se pochopitelně za tu dobu razantně proměnila a stejně tak osoby v ní. Začal bych asi panem prezidentem, který je opravdu lidumil nebývalých rozměrů. V první řadě má rád novináře a umělce. Máme ho na Hradě již pátým rokem a opravdu to stojí za to. Co se lásky k umělcům týče, místo svého druhého inauguračního projevu předvedl spíše ukázku ze světoznámé knihy 1984 od George Orwella, konkrétně pasáž nazývanou „dvě minuty nenávisti“. Škoda, že sis tuto knihu nestihl přečíst.

Jiří Padevět: Lidé chtějí laskavého otce. A viníka

Dokonce se sám rozhodl vstoupit do jisté umělecké skupiny s nevšedním názvem Ztohoven, byť si pod tím člověk představí ve fonetické podobě ledacos. Svůj vstup oznámil aktem, v dnešním umění opravdu progresivním. Vzal obrovský kus červené látky připomínající pánské spodní prádlo a rituálně ho upálil. Spoluzakladatel této umělecké skupiny, Roman Týc, jeho členství pak oficiálně oznámil v rozhovoru na internetu. Internet, to je takové krásné místo, kde si lidé bez výčitek říkají věci, které by si asi do očí nikdy neřekli. Samozřejmě bych Ti o tom mohl povyprávět více, ale tohle asi stačí.

Lásku k novinářům jsi měl i Ty. Příkladem je například spisovatel Karel Čapek. Ani náš prezident Zeman nezůstává pozadu. Dbá například o jejich bezpečí. V den voleb je jeho příznivci raději odsunuli do bezpečnější části budovy volebního štábu, jelikož se v hlavním sále pohyboval podnapilý pán, který by jistě mohl někomu ublížit. Především sobě. V novinářské branži se vyzná natolik, že dokonce radil současnému ruskému prezidentovi, jak se má s novináři nejlépe zacházet. A jeho tiskový mluvčí? Natolik všestranný a všeho znalý odborník, že o něm ví celý národ. Oblíbený je především na tom internetu. Každopádně se mu povedlo spojit společnost. Mluví o něm opravdu všichni. Teda, jedni ho milují, druzí proklínají, ale když chce, umí si urvat pozornost celé země (někdy i zahraničí) na dlouhou dobu.

Exotická politika

Sám jsi pobýval léta v zahraničí a setkal se s mnoha zahraničními politiky. Určitě by sis tedy oblíbil některé naše české politiky, kteří pochází také ze zahraničí a kteří jsou všichni specialisté na svém místě. Například pan premiér Andrej, původem ze Slovenska. Ještě relativně nedávno majitel obrovského zemědělského podniku, kterého se však kvůli střetu zájmu musel vzdát. Respektive ho převedl do svého svěřeneckého fondu, takže s ním vlastně už nemá nic společného, že. Pan Andrej je vskutku opravdový pan továrník. Od té doby, co je premiérem a předsedou nejsilnější politické strany u nás, nestrpí žádný šlendrián a do všech státních sfér a sektorů dosazuje lidi ze své strany.

Ale není to pouze politická osoba. Všem totiž rád připomíná, že je stejný a obyčejný člověk jako všichni ostatní. Jezdí třeba mezi občany, zdraví se s nimi, pořizuje památeční fotografie a hladovějícím rozdává sladké pečivo. Občas i těm, kteří hlad nemají. Napsal dokonce i knihu. Tu lidem po celé zemi rozdává za různými účely. Jedni ji používají pro odpočinek a čtení, jiným svou knihou pomáhá k vytápění domovů. A je také velmi solidární. Nedávno vyzval jednu europoslankyni, aby polovinu svého platu věnovala padesáti sirotkům z války zbídačené země. Sám má ale jistě moc práce na to, aby se o sirotky postaral. A především peněz. Proto asi vyzval onu ženu k finanční pomoci. Úžasný člověk, že?

Nebo jistý prosťáček z dálného východu, pan Tomio. Narodil se české mamince a japonskému otci a prošel si opravdu zajímavým životem. Dětství prožil v dětském domově, prodával praženou kukuřici, nazývanou též jako popcorn, stal se dokonce i mluvčím a viceprezidentem Asociace českých cestovních kanceláří a agentur nebo pomohl založit cestovní kancelář pro plyšové hračky. Nakonec se rozhodl vstoupit do politiky, a tak založil stranu. Z té mu bohužel záhadným způsobem zmizely peníze, takže si chudák musel založit stranu novou, ve které působí také samí specialisté.

Tohle není vše

Jak sám vidíš, naše politická kultura se od tvých dob razantně proměnila a je opravdu bohatá a zajímavá. Od uměleckého prezidenta přes solidárního premiéra spisovatele. Ale neboj, to není vše. V následujících dopisech Ti popíšu český lid, jeho hodnoty a rysy a také naši mladou krev. Je toho skutečně mnoho, ale do jednoho dopisu by se to opravdu nevešlo.

Proto se budu těšit na další řádky, které Ti budu moci poslat, a doufám, že Ti u nich ukápne nejedna slza. Jestli štěstím, nebo smutkem, to je otázka. Jisté je však jedno. Naše společnost se od roku 1989 také velmi proměnila. Až se nad těmi změnami nestačí člověk posledních pár let divit. A jsem přesvědčen, že na tom nebudeš jinak.  

Každopádně od nás všech pozdravuj Českou nebeskou komisi, do které Tě doufám zvolili, pokud Tě tedy již nepředběhl Jára Cimrman, a očekávej další dopisy plné zevrubného popisu nás Čechů očima mladého studentstva. Máš se na co těšit.

Autor: Michal Bajnok
 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!