Týc a Žílka ze Ztohoven: Netlachat jen o něčem abstraktním

Zdroj: btctip.cz

Atomový výbuch ve vysílání veřejnoprávní televize. Zveřejnění telefonních čísel českých politiků v rámci projektu Morální reformy. Místo srdce nad Pražským hradem neonový otazník. Za vším hledej Ztohoven, enfant terrible současné umělecké scény. Na podzim 2014 se pak veřejnosti v pražských Holešovicích otevřela záhadně vyhlížející černá budova skrývající ve svých útrobách prostory Paralelní polis – Institut kryptoanarchie s mnohoznačným podtitulem „vejdi ven“.

S Petrem Žílkou a Romanem Týcem ze Ztohoven jsme si právě „venku“ povídali (nejen) o svobodě, hodnotách a inspiraci.

Ztohoven jako umělecko-aktivistické uskupení na sebe upozornilo řadou kontroverzních projektů. Mají všechny tyto aktivity nějakého společného jmenovatele? Existuje nějaká koncepce?

PŽ: Ne, ale všechny ty akce spolu vnitřně souvisí. Třeba Paralelní polis a předchozí Morální reformě je společné hlavně to, že to byla naše první spolupráce s hackery – s těmi pravými hackery. Oni nám otevřeli jiné vnímání nových technologií a jejich využití pro to, co děláme. Zároveň nám dali nový přístup k těm věcem – nekoukat se na umění zúženým pohledem podle nějakých akademických měřítek. Dalo nám to nový pohled na nástroje, které nejsou pokládané za umělecké. Dospělo to až tak daleko, že jsme se rozhodli, že cílem dalšího projektu bude založení instituce. To je asi největší novum oproti těm předchozím projektům, které se vždycky děly „tady a teď“ a měly charakter jakési intervence.

Jaký cíl jste tedy při zakládání Paralelní polis sledovali?

PŽ: Naším cílem je vdechnout této instituci nějaký život, který potom bude fungovat i bez přítomnosti zakládajících členů ze Ztohoven. Snažili jsme se do toho otisknout témata, která si taky už začínají žít vlastním životem. Pořád je tam ale přítomné to gros, tzn. zaměření na decentralizaci a na to, jaký potenciál mají nové technologie ve společnosti, hledat pro ně další využití a demytizovat je. Třeba bitcoin je mnohdy spojovaný jenom se zločinem a jakousi „dark side of the web“. My se ho snažíme ukázat jako ohromně přínosný nástroj, který do budoucna může být celospolečensky velmi důležitým fenoménem. Zároveň je ale třeba otevřít i kritickou diskusi založenou na skutečných argumentech, abychom si byli vědomi i rizik s tím spojených, a podle toho s tím zodpovědně nakládali.

Současně se nám také konečně daří naplňovat proklamovanou otevřenost více oborům. Spojení vědy, umění a technologií, což jsou tři vrcholy trojúhelníku Paralelní polis, má smysl a interdisciplinární spolupráce funguje.

Petr zmínil hackery, lidi, kteří jsou společností vnímáni spíš negativně. V souvislosti se Ztohoven se toto slovo nicméně docela často používá. Jsou tedy Ztohoven hackeři?

PŽ: To bys možná mohl říct spíš ty, protože ty jsi už byl u toho jaderného výbuchu v televizi, kdy jedna z prvních mediálních reakcí byla, že „hackeři napadli vysílání ČT“. Tehdy se tím termínem skupina ještě nijak nezaštiťovala.

RT: Vlastně se nás to tehdy dotýkalo dost negativně. Taky jsme byli v mediálním vleku těch stereotypů, jak je vnímaný hacker. Až po pár letech na konferenci v Žilině, která byla věnovaná svobodě na internetu a my jsme tam byli pozvaní, abychom prezentovali projekt Občan K., jsme se setkali s hackery. Tam jsme poprvé slyšeli výrazy jako je bitcoin, decentralizace, dark web, deep web, free… free všechno. (smích) Tenkrát jsme přijeli do Ztohoven, řekli jsme, co všechno jsme slyšeli a že to pro nás zásadním způsobem otevírá nová témata.

Jako například?

RT: Zpětně musím sebekriticky za sebe i za skupinu říct, že jsme se doteď věnovali poměrně stereotypním tématům ve vztahu k aktivistickému umění jako takovému. Naším specifikem bylo, že jsme se snažili jít až na samou hranici a tu hranici zkoumat. Témata, kterými jsme se zabývali, byla ale ve své podstatě tendenční, ať už aktivisticky nebo společensky. Až teprve teď s projektem Paralelní polis jsme přizvali veřejnost, ať to zkoumá společně s námi v reálném čase. Není to o tom, že my diktujeme a říkáme, jak to je a jak to bude. Základní hodnotou tohoto konceptu je, že jsme se od začátku snažili narovnat vztah mezi všemi lidmi, kteří v Polis jsou. Na principu kavárny, kde je otevřený bar a barista není v pozici toho, kdo vyžaduje peníze, ale je tam proto, aby pomohl člověku projít přípravou kávy.

Paralelní polis se celkově zaštiťuje myšlenkou svobody, svobody volby. Nicméně když „obyčejný smrtelník“ vejde do prostor Bitcoin coffee, je pro něj jedinou možností, jak si dát kávu, zaplatit právě bitcoinem. Proč si nemůžu zvolit, jestli budu platit normálními penězi nebo bitcoiny?

RT: Co to jsou „normální peníze“? To je totiž ta debata. Stejně tak bychom se mohli bavit, proč tady nejsou eura, dolary nebo jeny. Fakticky vzato je v tuhle chvíli bitcoin jediná globální měna. Ze všech kryptoměn jsme si vybrali bitcoin právě proto, že byl první a reprezentuje první měnu, která není provozovaná žádnou autoritou. To je ta myšlenka.

Hacker space Paralelní Polis od Ztohoven.Hacker space Paralelní Polis od Ztohoven. | Jan Sedlak

Tomu rozumím, ale jde mi spíš o to, že je to trochu tlačení lidí, kteří sem přijdou, do něčeho, co si sami nemohou vybrat – leda si vybrat sem nepřijít.

PŽ: Hodně dlouze jsme řešili koncepci té kavárny. Dlouhou dobu jsme řešili i kombinaci běžných měn a bitcoinů. Trvalo nám, než jsme byli ochotní přistoupit na to, že by to mohla být čistě bitcoinová kavárna. V momentě, kdy tohle padlo, většině z nás došlo, že je to hlavně koncepční záležitost. Pokud chceš ten dům stavět na vytváření nějaké reálné zkušenosti s nástroji, o kterých my mluvíme, tak se nám tenhle krok najednou jevil jako jedno z nejlogičtějších uspořádání. Netlachat jen o něčem abstraktním, ale zprostředkovat lidem i fyzickou zkušenost. Spíš bych to vnímal tak, že s touhou napít se výborné kávy tady lidi projdou obstaráním bitcoinové peněženky a rozmění si peníze na první bitcoiny. Seznámí se s něčím úplně novým, zapřemýšlí, jestli je to nezajímá víc. Občas sem náhodou přijdou i senioři a už se tu stalo několik hezkých okamžiků, kdy i oni překročili tuhle pro někoho bariéru, pro někoho zajímavou zkušenost, opatřili si bitcoinovou peněženku a udělali svou první platbu bitcoinem.

Divoké šíření informací na internetu, decentralizace, kryptoměny – všechno je vázané na pojem svobody, což samozřejmě poskytuje uživatelům široké možnosti nejen užití, ale i zneužití. Jak si „paralelní svět“ dokáže poradit s takovými riziky?

RT: A přišlo téma reputace! (smích)

PŽ: Internet je úplně nové prostředí pro úplně jinou podobu mezilidských vztahů. Z běžného světa jsme zvyklí, že se můžeme spolehnout na vhodné jednání druhého díky existenci nějakých zákonů a norem, které dodržujeme. Internet – protože jednám s anonymním protějškem – přináší úplně nový princip vztahů. Přirozeně už v minulosti začal vznikat reputační princip, který asi všichni znají ze serverů, jako je Aukro nebo Airbnb, kde pro konkrétní typ nějakého vztahu vyhledáváš protějšek, který má pozitivní historii. Nechceš vstupovat do vztahu s někým nespolehlivým, kdo jedná v rozporu se specificky stanovenými pravidly.

Tohle je podle mě „switch“, který je potřeba udělat, když člověk začíná o těchto nástrojích přemýšlet. To je taky největší otázka směrem ke státním strukturám, které fungují konzervativně a těžko se dokážou přeorientovat na tenhle „internetový princip“. Ten si ale žije svým životem a díky anonymizačním nástrojům, šifrování a kryptoměnám se vyvíjí čím dál tím rychleji a podle mě i získává trochu náskok oproti státní regulaci.

Nedávno jsem narazila na tvrzení, že vývoj intelektuálních schopností člověka a tím pádem i pokrok v oblasti technologií je v předstihu lidského emocionálního vývoje. Člověka prý pořád pohání stejné „nízké“ pudy, nezralé emoce, jako jsou závist, touha po moci, bohatství atd. Myšlenka hlásaná Paralelní polis ke svému fungování podle mě naopak vyžaduje mimořádně emocionálně vyzrálou osobnost, která by tak širokou míru svobody dokázala unést.

RT: Vím, kam míříte. Ale nestalo se vám, co se děje postupně nám, protože se k tomu navzájem cíleně motivujeme, a to je změnění toho „mindsetu“. Prostě přestat přemýšlet jako v roce 1992, když to řeknu hodně ošklivě. My se snažíme přemýšlet jako v roce 2050. Když mluvíte o emocích, tak tam je spousta věcí, kdy jsou tyhle myšlenky nadčasové a kdy pokulhávají nejen emoce, ale třeba i současná společenská struktura. Jednoduše, není to teda z mé hlavy, společnost se do objevení tranzistoru, potažmo procesoru, vyvíjela lineárně. Od chvíle, kdy se objevila technologie procesorů, se vyvíjí exponenciálně. Já na to nemám odpověď, jakou roli v tom hrají emoce. Podle mě se emoce prostě nevyvíjí. To je ale můj subjektivní názor. Mě spíš zajímá to, o čem se můžeme bavit fakticky.

Jaká fakta konkrétně myslíte?

RT: Třeba institucionální vzdělávání má velký problém. Vstupem internetu do společnosti a jeho rozšiřováním došlo k zajímavému fenoménu, a to absolutnímu nepoměru vzdělávání aktivního a individuálního ve vztahu ke vzdělávání institucionálnímu, které vychází z nějakých osnov z roku 1992, z doby před vstupem internetu do společnosti. Tento rigidní systém neumí reagovat na to, co se stalo. Lidi podvědomě rezignovali na systémové vzdělávání. Někteří, kteří jsou – řeknu to diplomaticky – praktičtí, to vzdělání podstoupí, protože ví, že ve světě, ve kterém žijí, tu „trubku“ potřebují.

Existuje tady taky skupina lidí, kteří nepotřebují svoji existenci opírat o „trubku“, a přesto jsou zásadním způsobem hybatelé a lídři společnosti. Tohle se objevuje v uměleckém světě. Konkrétně v tom, kdo má opravdu pro něco nadání a talent. Internet díky překračování geopolitických hranic dává příležitost lidem, kteří mají v různých oborech talent, přesto ale nejsou ochotni akceptovat rigidní principy a stereotypy společnosti, ve které fyzicky fungují. Takto ale dostávají obrovské možnosti.

Médii nedávno proběhla informace o návrhu zákona připravovaného Ministerstvem financí, který by měl zohledňovat i digitální měny. Jaký konstruktivní postoj by podle vás měly státy zaujmout k bitcoinu a jeho případné regulaci?

PŽ: Hlavní argument je asi to, že státy jsou teď v panice, protože bitcoin bobtná, a tak se snaží narychlo hledat nějaké způsoby, jak tenhle živel – protože pro ně to je nezkrotný živel – regulovat. Zásadní vada je v tom, že jakékoliv regulaci nebo normativnímu uchopení by mělo předcházet jednak to, že ta věc je stabilní a má nějaký tvar, než ji začnu regulovat, a že je po takové regulaci společenská poptávka. Tady se dopředu začínají ukazovat snahy zatarasit cestu něčemu, co je teprve úplně na počátku a u čeho se pořád odhaluje nějaký další potenciál. Jakákoliv snaha o regulaci je krokem zpět.

Paralelní kultura předpokládá mimo jiné fungování bez podpory ze strany veřejné moci. Běžně dostupné informace uvádí, že Ztohoven a Paralelní polis fungují mimo jiné i díky příspěvkům ze strany J&T a Sekyra Group. Tyto společnosti jsou přitom s „mocenskou klikou“ obecně spojované. Není to v rozporu se základní ideou fungování paralelní společnosti?

RT: Ne, ne, ne! Takhle si to překroutila média. To není J&T. Tady je v boardu, který jsme postavili, ředitel J&T a platí to ze svých vlastních zdrojů. Nedostáváme peníze od J&T ani Sekyra Group. Snažili jsme se a snažíme se oslovit opinion leadery. To je ta věc, která pro nás byla velkým tématem. Ve chvíli, kdy akceptuje ty disruptivní principy první liga byznysu, tak samozřejmě druhá liga byznysu ztratí ostych a získá mnohem větší důvěru. A to bylo cílem, dostat ven informaci, že tohle podporují konkrétní lidi.

Samozřejmě jsme mohli jít tou nejsnazší cestou, že bychom oslovili třeba právě Sekyra Group a řekli jim, dejte nám čtyři miliony. Ale tím bychom ohrozili sami sebe – nejen mediálně, ale i co se trvalé udržitelnosti týče. Právě diverzifikace příjmů nám umožňuje dlouhodobé fungování.

Kvůli všemu, co jste jako Ztohoven dělali, vás řada lidí vnímá jako kontroverzní provokatéry, starší ročníky by vás možná nazvaly „rozkladným živlem“. Co byste těmhle lidem vzkázali?

RT: Ať mi políběj prdel. (smích) Ne, to byl vtip…

PŽ: Já nejsem moc na tyhle patetické konce… Já jsem příliš patetickej. (smích)

RT: Jednoduše. My jsme kontroverzní i ve vztahu k fungování té skupiny. Nefungujeme tak, jak jsou lidi zvyklí vnímat umělecké skupiny, většinou jako uskupení z přátel, z ročníkových kamarádů apod. Ztohoven funguje jako platforma. Každý projekt vytvoří novou skupinu. Nedávno jsem se na setkání ptal, jestli bychom neměli redefinovat fungování skupiny, protože ani nevím, a to je ta kontroverze, co teď vlastně Ztohoven je. Jestli ten projekt nějakým způsobem definuje skupinu, nebo jestli skupina definuje projekt.