Velká Británie – Prevencí samoty k empatičtější společnosti | E15.cz

Vše o realitách

Vše o realitách Vstoupit do speciálu

Velká Británie – Prevencí samoty k empatičtější společnosti

Anna Kolibíková

Přepadl vás někdy pocit samoty? To snad každého… Samota už ale není jen strašákem starší generace. Stále více se s ní potýkají i mladí lidé. Dokonce častěji než letití jedinci. Tomu by se ale dalo předejít. Ve Velké Británii se proto začlení prevence samoty do vzdělávacího systému již za dva roky.  

Samota má dvě podoby – tu, která nám pomáhá v pročištění mysli a hledání sebe samých. A tu druhou, zhoubnou a užírající. Právě ta druhá má řadu negativních vlivů na lidské zdraví. Nejenom psychických, které si dokážeme spojit s podrážděností, špatnou náladou či depresí. V extrémních případech jsou solitéři vystaveni takovému tlaku, že se u nich projeví psychózy nebo sebevražedné tendence. Mimo to ale samota škodí našim tělům i po fyzické stránce. Kromě nespavosti a oslabeného imunitního systému se objevuje i Alzheimerova choroba a kardiovaskulární nemoci. V konečném důsledku může mít samota na zdraví podobně špatný vliv jako kouření, alkohol či obezita. Tato rizika přitom stále více hrozí mladým lidem. Statisticky je tedy mladík mezi dvacátým a třicátým rokem vystaven samotě častěji než člověk středně vyššího věku. A to i přes silnější sítě sociálních vazeb a interakcí. Důležité je ale nezaměňovat sociální izolaci s pocitem samoty. Poněvadž pocitem samoty může trpět i člověk, který reálně sám není.

První krok v boji proti samotě udělala ve Velké Británii premiérka Theresa May. Během pěti let by se na samotu měly místo léků častěji předepisovat společenské činnosti. Vzrůst by měl počet zájmových skupin, primárně pro důchodce. Jde například o kurzy vaření, tvořivé dílny, ale i nové komunitní kavárny a parky. Na samotu se bude od září 2020 preventivně upozorňovat i ve školách. A to v podobě prevence. Na středních se zařadí do osnovy výchovy ke zdraví, na základních jako samostatný předmět. Cílem je, aby děti uměly rozvíjet sociální vztahy. Jedná se především o tvorbu a udržování přátelství. V ideálním případě by se měly děti naučit také milému přístupu a vhodné podpoře ostatních. Například rozeznat situaci, kdy druhý potřebuje vyslechnout a kdy je na místě spíše rada. Nejde ale jen o pomoc ostatním – relevance konceptu tkví i v porozumění vlastním pocitům a ovládnutí individuální samoty. Vize do budoucna je taková, že se celá společnost stane empatičtější.

Spojené království jde v této oblasti příkladem mimo jiné i Americe. Tamější psycholožka z Univerzity Brighama Younga, Julianne Holt-Lustand, je zastánkyní toho, že výuka sociálních dovedností má smysl již v nízkém věku. Už jen seznámení s negativními vlivy samoty na zdraví má jistý účinek. Navíc se jedná o dovednost, která je reálně použitelná i v pozdějším věku. „To, že se děti naučí samotu brát vážně je prvním krokem k úspěchu,“ uvádí Holt-Lustand. Psycholožka dále apeluje na důležitost prevence a doufá v její zavedení do amerických škol, právě po vzoru Velké Británie. Zároveň se obává, že jde tématiku tak křehkou, že je na místě nebezpečí toho, že bude problematika žákům přednesena nesprávně. To by mohlo způsobit opačný efekt, tedy vyvolání samoty nebo špatnou obranu proti ní. Je například prokázána souvislost mezi špatně podaným výkladem o sexu a těhotenstvím v nízkém věku. Záleží tedy na tom, jak prevenci uchopí učitelé.

V České republice je momentálně nejdiskutabilnějším tématem umocnění, někde teprve zavedení výchovy mediální. Žádný podobný preventivní program zaměřený pouze na samotu ve školách neexistuje. Vlastně se o samotě nemluví tak otevřeně. Je na ní snad nahlíženo jako na jakýsi nezvratný úděl? Koho by napadlo, že se s tím dá něco dělat. Nebo to dokonce učit děti. Přitom ve výchově ke zdraví je vedle důležitosti pohybu a vyvážené stravy na zdraví popsána i duševní hygiena. Je v ní dokonce obsažena i část „Osobnostní a sociální výchova“ (pokud se hodina vyučuje častěji než jednou za týden). Právě tam je možné dozvědět se něco o komunikaci nebo mezilidských vztazích, což je asi nejpodobnějším konceptem vzhledem k chystanému předmětu v Anglii. Stačí to ale k tomu, abychom se naučili předcházet samotě? Vzhledem k tomu, že je povědomí o tomto problému u nás zatím mizivé, by bylo asi naivní tuto drobnost považovat za záchranu od pocitů osamělosti. 

Autor: Anna Kolibíková
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!