Útoky na novináře a znevažování kritické žurnalistické tvorby patří k politickým kampaním posledních let. Tento trend můžeme sledovat od Spojených států přes státy, které byly zakládajícími členy Evropské unie, až po Českou republiku a ostatní postsocialistické země. V zemích takzvané Visegradské čtyřky jsou navíc patrné útoky i na veřejnoprávní média. V čem tkví důvody úspěchu těchto štvavých kampaní a jaké mohou být její důsledky?
Hlídací psi demokracie – tak se metaforicky přezdívá investigativním novinářům, kteří mají v pluralitní a demokratické společnosti své nezastupitelné místo. Odhalování spletitých kauz a vzájemných mocenských vazeb je však v přímém rozporu se zájmy mnoha politiků, kteří pak na investigativu útočí a znevažují její činnost a principy. Trend, který jsem nastínil v úvodu článku, je pak snadným nástrojem pro vlastní lacinou sebeobhajobu a diskreditaci žurnalistické práce. Stejní politici pak pracují s pochybnými zdroji a komunikují pouze s bulvárními či jim nakloněnými médii. Z logiky věci tak útoky na investigativní novinařinu a využívání servilních médií pro svou vlastní kampaň vlastně překvapivé nejsou. Problémem je, že tato situace se může snadno vymknout kontrole.
Země Visegradské čtyřky jsou v posledních letech vnímány jako státy s podobným historickým i společenským vývojem. Trendy euroskeptických nálad i útoků na média jsou navíc patrné ve všech čtyřech zemích, Českou republiku nevyjímaje. Tento měsíc je tomu přesně rok od slavného „bonmotu“ prezidenta Miloše Zemana, kdy při návštěvě Vladimíra Putina před novináři prohlásil, že „novinářů je příliš mnoho, a proto by se měli likvidovat“. Zatímco hlava státu považuje výroky za vytříbeně vtipné bonmoty, které byly v mediálním prostoru nedoceněny, v zemi, kde tento bonmot vyřkl, zemřelo podle údajů Mezinárodního výboru pro ochranu novinářů od roku 1993 skoro šedesát investigativních novinářů.
Únor tohoto roku ale ukázal, že vražda investigativních žurnalistů není žádným sci-fi ani v zemi nám tak blízké – na Slovensku. Vražda Jána Kuciaka výrokům Miloše Zemana dává zcela jinou perspektivu. Nedávná reportáž Ivany Svobodové pro týdeník Respekt navíc ukázala, že na Slovensku existuje politický tlak procpat „alternativní fakta“ šířená proruskými weby do veřejnoprávních médií.
Ve zbylých dvou zemích Visegradské čtyřky rovněž existuje ještě delší „tradice“ potírání kritických názorů a útoků na média. V Polsku došlo k vraždě investigativního novináře v roce 2015 a již přes čtyři roky zde úspěšně dochází k likvidaci veřejnoprávního formátu médií, který byl nahrazen vládními hlásnými troubami současných politických struktur.
Obdobný stav panuje i v Maďarsku. To, že ovládat média je klíčové, při nedávných parlamentních volbách dobře věděl i premiér Viktor Orbán. Britský deník Guardian po těchto volbách zveřejnil rozhovory se sedmi zaměstnanci státní televize MTVA, které se týkaly zpravodajství a publicistiky během volební kampaně. Tyto rozhovory potvrdily, že se veřejnoprávní média podílela na šíření vládou podporovaných lživých informacích, které měly za cíl podporu strany Fidesz Viktora Orbána.
„Tolerance je neustále kritizována, zatímco anti-imigrační sentiment je uznáván jako jediný správný názor“
Novináři MTVA vypověděli, že v době voleb byly zpravodajství a publicistika primárně využívány ke sdílení vymyšlených negativních zpráv o uprchlících, jejich kriminalitě a hrozbách terorismu. Například útok v Münsteru televize prezentovala jako teroristický čin provedený islamistickými radikály, i když podle německé policie útočník na islámské extremisty napojený nebyl. Zpravodajství se také běžně soustřeďovalo na vymyšlené zprávy o milionech imigrantů, kteří čekají za hranicemi Maďarska.
Tato televize rovněž přistoupila na konspirační teorie, které strana Fiedesz začala před volbami šířit. Jednalo se zejména o masivní kampaň, v níž byl miliardář George Soros vyobrazen jako součást spiknutí Bruselu s politickou opozicí v Maďarsku, která usiluje o „zničení“ národní identity (stojí za povšimnutí, že jako největšího „padoucha“ začal Sorose líčit i Robert Fico ve chvíli, kdy se mu začala hroutit vláda). Klíčovými slovy kampaně tak bylo nebezpečí, terorismus, migranti, opozice, Soros a Brusel. Většinový obsah zpráv se tak před volbami soustředil zejména na projekci archivních záznamů imigrantů v Budapešti z roku 2015, střetů mezi uprchlíky s ozbrojenou policií na hranici Maďarska se Srbskem anebo na teroristické útoky v Evropě, uvedl jeden z novinářů pro Guardian.
Zaměstnanci MTVA dle novinářů dostávají výpovědi se seznamem klíčových slov, která musejí být ve zpravodajství použita. Podle výpovědí novinářů někdy dokonce editor nadiktuje celý příběh, který poté musejí novináři zpracovat. Rovněž mezinárodní pozorovatelé voleb v Maďarsku hovořili o tom, že televize, která funguje z peněz daňových poplatníků, jasně upřednostňovala vládaní koalici v rozporu s mezinárodními standardy.
Diskreditace veřejnoprávních médií a investigativní žurnalistiky podkopává úroveň občanské společnosti i svobodu projevu
Obdiv některých politiků k politickému vývoji v Polsku nebo v Maďarsku nastiňuje možná rizika diskreditace role investigativní žurnalistiky a médií veřejné služby. Nehovořím o možné konstruktivní kritice, ale o cíleném poškozování těchto institucí jako takových, které přitom tvoří nedílnou součást demokratické společnosti.
Praxe z těchto nám blízkých zemí ukazuje, jak mohou být veřejnoprávní média využívána pro dosahování cílů jedné politické síly či názorové skupiny, která pak soustavně podkopává objektivitu a možnost legitimně se vyjadřovat i ostatním názorovým proudům ve společnosti. Cílem těchto snah je tak potlačovat kritické myšlení a budovat servilní společnost, která se nechá na povel snadno vystrašit a poté následně loajálně vyjádří dík ve volbách za záchranu před uměle budovaným strachem a nepřítelem.
