Matěj Prokop vyhrál soutěž Hledá se LEADr. kterou pořádá Člověk v tísni, stal se Středoškolákem roku 2018 a aktivně se podílí na zlepšování života mladých lidí, především v jeho rodné Ostravě. Svůj čas dělí mezi několik projektů, které rozběhl během studia na střední škole. Athenaeum má za cíl pomoci středoškolákům s výběrem vysoké školy. YoungUp Forum je platforma, kde známé tváře sdílí zkušenosti s aktivismem ve svém okolí. Jeho aplikace na doučování Tutory App propojuje doučovatele a doučované.
Jsi leader? Co pro tebe osobně znamená být leader?
Jo, já si myslím že jsem. Dokážu vést lidi, vzít skupinu a dotáhnout ji za nějakou myšlenkou a tu myšlenku dokončit, zpracovat. Ale pokud jde o soutěž Hledá se LEADr., myslím, že pro mě tolik neznamenalo, že jsem vyhrál. Neznamenalo to, že teď jsem najednou leader, tak super, můžu někoho vést. Je to spíš dlouhodobá vize, člověk za tím musí jít. Není to tak, že člověk vyhraje soutěž LEADr. a tak je leader.
Vést jakkoli velkou skupinu lidí je zodpovědnost. Jak se s ní vyrovnáváš?
Stanovuju si malé cíle a říkám si: „Jo, teď jsme tohle zvládli, super, jen tak dál.“ Zodpovědnost, kterou jsem měl za ten malý cíl už je za mnou, takže můžu nabrat novou.
Do soutěže Hledá se LEADr. jsi se dostal díky projektu Athenaeum, který má pomoci středoškolákům se zorientovat ve světě vysokých škol. Jak se taková akce liší například od Gaudeamu, který si klade stejný cíl?
Neplatí se vstupné a informace, které tam jsou, jsou skutečná fakta. Není to o tom, že se školy trumfují, kdo je nejlepší. Student dostane reálné informace o daném oboru a je na něm, jakou vysokou školu si zvolí. Snažíme se zaměřit pouze na obory a nepreferovat konkrétní univerzitu.
Pořád je to určitý typ akce, kam přijde spíš aktivní student, kterého to zajímá, a ví, že chce jít na vysokou školu, ale zatím neví, kterou si vybrat. Není třeba cílit především na studenty, kteří se o výběr vysoké nezajímají, a nakonec zvolí cestu nejmenšího odporu – školu, která jim přijde nejlehčí a kterou stejně nedokončí, protože je nebaví?
Zaměřit by se na ně mělo a my se o to taky snažíme. Když jsme v Ostravě začali o Athenaeu informovat, chodili jsme po třídách různých škol a fungovalo to tak, že když se většina ve třídě rozhodla, že jde, tak šli všichni. Škola je tam pak posílala jako na školní akci a byly tam celé třídy. Snažíme se pomáhat všem, ale samozřejmě když o to někdo nestojí, tak mu pomoct nemůžeme.
Věnuješ se spoustě projektů, ať už je to Athenaeum, YoungUp Forum nebo vývoj aplikace na doučování.Co tyto aktivity spojuje?
Vždycky když vytvořím nějaký projekt, je to proto, že mě něco štve a chci to změnit. Takže například mě štvalo, že v Ostravě nebylo nic jako Athenaeum, že mi nikdo s výběrem školy nepomohl, že Gaudeamus je prostě špatný. A tak jsem založil Athenaeum. Štvalo mě, že mladým lidem v Ostravě nikdo moc nepomáhá s jejich nápady. Proto jsem založil YoungUp a myslím, že myšlenka YoungUpu může fungovat i jinde než v Ostravě. Prostě mě vždycky něco štve, zjistím, že to štve i další lidi, a řeknu si: „Fajn, tak pojďme udělat něco pro to, ať se to spraví.“ Protože mi přijde, že je vždycky lepší něco dělat, něž si jen stěžovat.
Jsi aktivní student. Znamená pro tebe být aktivní být šťastný?
Jo, baví mě to. Neumím si bez toho život představit. Dá se říct, že kdybych to teď všechno přestal dělat, tak nevím, co se sebou. Samozřejmě si večer rád pustím film, ale není to tak, že bych to mohl dělat pořád. Radši dělám něco produktivního.
Takže ve svém nabitém rozvrhu zvládneš jen tak odpočívat, mít čas na sebe?
Určitě. Snažím se. Nedávno toho začalo být opravdu hodně, takže jsem si musel stanovit časy, kdy něco dělám a kdy mám odpočinek. Rozvrhy si stanovuju i kvůli tomu, abych moc neprokrastinoval, takže si musím dopředu naplánovat ten konkrétní den i týden, abych měl volno, kdy se můžu věnovat blízkým a kdy naopak můžu pracovat.
Nejsi typický workoholik?
Ne. Myslím, že to zvládám. Jednou jsem se bál, že ne, ale zvládnu dost rychle přestat pracovat – vypnu mobil a třeba jedu na chatu, tam na to nemyslím. Ale rychle se do toho zase dostanu. Takže zatím nemám ten problém, že bych byl workoholik, který jen maká.
V rozhovoru pro Český rozhlas Plus jsi řekl, že si nemyslíš, že by mladí lidé měli vstupovat do politiky, protože je to může zbytečně zabrzdit do budoucna. Zároveň je nám, mladé generaci, často vytýkáno, že se o politiku nezajímáme. Jak najít způsob, jak se angažovat a zároveň do ní nevstoupit?
Já se o politiku zajímám, ale teď bych do ní nevstoupil. Přijde mi to možná ne přímo nebezpečné, ale rizikové. Člověk se tam může potkat s lidmi s mnohem většími zkušenostmi, kteří jsou v politice třicet, čtyřicet let a mohou ho úplně odstavit – a toho se bojím. Proto, kdybych do politiky šel, tak až později, a to i přes to, že se o ni zajímám už teď. Zapojit se snažím, ale nekandidoval bych.
Jak se tedy zapojuješ, aniž bys kandidoval?
Dá se to pojmout různě. Já dost často komunikuju se zastupitelstvem v Ostravě kvůli svým projektům a snažím se s nimi probírat, jak projekty můžou fungovat a co by zastupitelstvo mohlo dělat pro to, aby se mladí lidé měli v Ostravě líp. Takhle se dá v politice participovat a ovlivňovat ji.
Říkáš, že si člověk nejdřív musí utvořit názor na život a pak až se angažovat v politice. Taky ti ale vadí byrokratická omezení, kteří mladí a často nezletilí lidé musí řešit, pokud chtějí začít například podnikat. Není to stejné jako v politice? Není i v podnikání potřeba nejprve získat názory a zkušenosti?
Nemyslím si to. V podnikání je samozřejmě taky konkurence a taky můžou člověka odstavit, ale pořád, pokud do toho nedá miliony ze svého, ale prostě to zkouší, tak jsou to zkušeností, které se nijak nemusí vymstít – pokud je opatrný. Když začíná podnikat, třeba s nějakým start-upem a dá do toho pár desítek tisíc, tak to není taková ztráta, jako když ho v politice někdo totálně odstaví. Tam si na tom můžou smlsnout i média a může to dopadnout mnohem hůř než ztrátou peněz.
To se může stát i mladému podnikateli…
Může, pokud si nedává pozor. Ale v té politice si myslím, že je mnohem větší nebezpečí toho, že vstup do ní, i to, že se snaží něco prosadit, se může vymstít. Zkušenější ryby mohou začínajícího politika snadno rozdrtit. V podnikání se to sice může stát také, ale myslím, že to nebezpečí pro mladého podnikatele je menší než v politice, o kterou se více zajímají média. Když se tam něco mladému politikovi nepovede, tak je už napořád zapsaný v určité škatulce i s jeho neúspěchy. Kdykoli bude chtít později dělat v politice něco dalšího, bude tak u všech známý. Toho bych se já osobně bál a myslím si, že dost dalších mladých lidí se toho bojí taky. Samozřejmě někteří ne a já je obdivuju za to, že se nebojí do toho jít.
Co bys tedy změnil, aby bylo podnikání přístupnější mladým lidem?
Znám spoustu lidí, kteří se kvůli podnikání museli nechat zplnoletnit a přibyly jim další povinnosti už jen proto, aby si mohli založit živnostenský list. Je to prostě problém. V dnešní době se mladí snaží začít podnikat co nejdřív, ale já si myslím, že by se mělo kontrolovat, aby se nezadlužili už v mladém věku. Dost mladých lidí, včetně mě, neví, kolik si může dovolit půjčit, nemáme moc pojem o fungování ekonomiky.
Proto by to všechno mělo mít počátek ve školství. Kdyby se snížila věková hranice způsobilosti k právním úkonům, což by spoustě lidí pomohlo, aby začali podnikat dřív, tak by se společně s tím na středních školách muselo začít učit víc o ekonomickém fungování, finanční gramotnost, logika a tak.
Propagoval jsi stávku Vyjdi ven, sám jsi se ale nezúčastnil, protože jsi nebyl ve škole. Kdybys tam byl, vyšel bys ven?
Jo, asi jo, protože si myslím, že vyjádřit nesouhlas s tím, jak to v tu dobu bylo a jak je to doteď, se vyplatí. Vždycky když člověk s něčím nesouhlasí, měl by něco dělat a nejen sedět a nadávat. Dobře, ta stávka možná moc k ničemu přímo nepřispěje, ale je to způsob vyjádření názoru. Ale kromě toho, že člověk vyjde ven, by měl taky začít něco dělat. Nejen jít na pět minut stávkovat, nebo jít na demonstraci. Vyjádří názor a jde domů, pustí si televizi a dál nedělá nic.
Pro mě osobně je mnohem cennější, když ten člověk vyjde ven a k tomu začne dělat něco, aby se to opravdu změnilo.
Stávce bylo vytýkáno, že jde o zpolitizování vzdělávání. Mluvilo se dokonce o vymývání mozků studentů, kteří nevědí proč vlastně stávkují a prostě jdou s davem. Není to tak?
Ne. V roce 1968 taky studenti stávkovali a nebylo to zpolitizování vzdělávání, prostě vyjádřili svůj názor. Nemyslím si, že teď, když někdo s něčím nesouhlasí a vyjde ven, tak je to zpolitizování vzdělávání. Samozřejmě, jsou tam i studenti, kteří nevědí, proč jdou ven a jdou tam jen proto, že se nemusí učit, ale stávka je prostě jedna z možností, jak vyjádřit názor a pokud do toho studenti jdou, tak je to jen dobře. Ale měli by dělat i něco navíc.
Považuješ se za člověka, který dokáže ostatní lidi ovlivnit?
Každý člověk dokáže lidi ovlivnit. Já taky. Dokážu ovlivnit lidi kolem sebe, když mám nějaký nápad. Dokážu je přesvědčit, nadchnout je. Ale vždycky se snažím to dělat v tom nejlepším slova smyslu. Kdybych v ten nápad nevěřil, tak to nedělám. Už jen tenhle rozhovor – to, co řeknu, může lidi ovlivnit. Každý ovlivňuje svoje okolí. Vždycky.
