Knihy a sociální sítě. Dvě odlišné věci, které by si člověk ještě před pár lety nemohl dát do souvislosti. Dnes už jsou knižní komunity na internetu běžnou záležitostí. Jednou z těch nejznámějších je Humbook, kde se střetávají především příznivci young adult (YA) literatury. Tento žánr, který je na české literární scéně už nějakou dobu velmi populární, se dostal do povědomí všech aktivních čtenářů díky boostagramerům, kteří už pár let spojují své čtenáře dohromady. Jak ale vůbec začaly vznikat knižní komunity na internetu? A co to vlastně YA literatura je?
Young adult v doslovném překladu znamená mladí dospělí. Americká knihovnická organizace sice definuje čtenáře této literatury jako náctileté a mladé mezi 12–18 lety, nicméně je to literatura, kterou čtou jak mladší čtenáři, tak i starší třiceti let. Proto se YA v praxi nedá věkově nijak vymezit. Důvodem vysoké čtenosti této literatury je pravděpodobně velká rozmanitost žánrů od sci-fi a fantasy přes drama, romantické povídky až po vzdělávací romány. Základním pojítkem těchto žánrů je hlavní hrdina, jemuž většinou není přes dvacet let, ale zároveň bývá starší dvanácti let. Důvod, proč je YA literatura tak populární, je ten, že se člověk velmi často dokáže ztotožnit s problémy, které jsou v knize vykresleny. Tím získává pocit, že svět má pro jeho situaci pochopení.
Mezi YA žánry je v ČR nejoblíbenější fantasy
V dnešní době je asi nejvíce rozšířená YA fantasy literatura, která našla přízeň u čtenářů všech věkových kategorií. Fantasy se stejně jako ostatní žánry rozlišuje podle cílové skupiny. Najdeme tu knihy pro děti, pak tu máme naši neurčitou YA skupinu a nakonec knihy pro dospělé. Fantasy je založená na smyšlených jevech, jako je užití magie nebo nadpřirozených prvků (bájné bytosti, bohové, démoni). Autoři tohoto žánru vytvářejí složité světy jako jistou alternativu reálného světa (např. J. R. R. Tolkien a jeho Středozemě). Mezi nejpopulárnější typ fantasy patří ta historická, kdy tvůrci ve svých fikčních světech pracují s událostmi a postavami různých historických epoch.
Na české scéně se knihy tohoto typu poprvé objevily na konci dvacátého století a jejich průkopníkem je dodnes píšící Ondřej Neff. Jeho fantasy prvotina se jmenuje „Gooka a dračí lidé.“ Na počátku česká fantastika neměla u svých domácích čtenářů moc velkou oblibu, avšak před pár lety spatřil světlo světa Naslouchač od Petry Stehlíkové, který sklidil velký ohlas. Naše fantasy scéna má stále co dohánět, ale už je tu pár titulů, které skutečně stojí za to.
Sociální sítě stvořily knižní komunity
Jak ale v ČR vznikla komunita lidí, kteří o této literatuře debatují, a dokonce se i schází, aby si mohli o knihách promluvit? V podstatě základem všeho je Instagram. Proč zrovna Instagram? Proč ne třeba jiná sociální síť jako Facebook? Odpověď zní tak, že na Facebooku byli a vždy budou lidé stejných zájmů, kteří vytváří skupiny, kde spolu mohou o těchto knihách debatovat, ale to je vše.
Se založením Instagramu došlo k individualizaci jednotlivce. Každý si mohl vytvořit anonymní účet, kam pravidelně přidával své recenze na knihy. Jedna z věcí, která čtenáře láká, je přečíst si recenzi od opravdového knihomola, který píše přesně a jednoduše to, co má na srdci. Číst recenzi na knihu od novináře už tolik lidí nechce. Proč? V článcích, v nichž novináři hodnotí určitý děj a postavy, není poznat žádná emoce. Novináři mají většinou daná určitá kritéria, která musí zhodnotit, a taková recenze může působit jako popis pracovního postupu. Ale u vášnivých čtenářů se každé hodnocení svou strukturou odlišuje, a tak má čtenář pocit, že v hodnocení knihy je to pravé osobní kouzlo.
Další populární sociální sítí je samozřejmě Youtube. Proč ani tady nevznikla tak silná komunita? Ona v podstatě vznikla, ale pro recenzenty není Youtube tak výhodný jako samotný Instagram. Když chce člověk udělat video na knihu, kterou právě přečetl, tak samotné video nebude zrovna obsahově bohaté. Další možností je počkat, přečíst více knih a pak udělat jedno větší video, jenže tím zase diváci přichází o prvotní pocity, které čtenář z dané knihy měl. Navíc knihy už nemusí být tak aktuální a lidé mohou ztratit zájem dívat se na recenze starších knih, neboť si během té doby už knihu sami přečetli anebo se o ni přestali zcela zajímat.
V dnešním uspěchaném světě chce každý vše okamžitě a ještě s předstihem. Proto se Instagram stal ideální volbou, kam lidé mohou vkládat recenze na jednotlivé knihy. Navíc s fenoménem placeného partnerství ti nejsledovanější bookstagrameři dostávají knihy od různých nakladatelství zdarma ještě před jejich vydáním, aby stihli knihu přečíst a okomentovat. „Bohužel v dnešní době spousta blogerů začíná proto, aby měli knihy zadarmo, a ne proto, že se chtějí podělit o své názory s lidmi. To mě nesmírně mrzí,“ podotkla zklamaně Míša z instagramového profilu @radsiknihu, která byla jedna z prvních, kdo začal na IG recenzovat knihy.
Není pravda, že lidé, kteří hodnotí knihy, mají pouze Instagram. Samozřejmě mají založené i vlastní blogy, Youtube kanály a kdysi měli snad i možná nějaké knižní profily na Facebooku. Čistou pravdou ale je, že právě Instagram je vytáhl na světlo.
Jednotlivec byl tedy k vytvoření literární komunity na IG velmi důležitý. Postupně se tam tito lidé začali nalézat i mezi sebou. Sdíleli své účty a radili kamarádům, koho mají sledovat. S větší populárností této sociální sítě se zároveň rozrůstala i její knihomolská podsíť. Pravidelní čtenáři knih hledali toho bookstagramera, který se jim přesně trefí do vkusu a oni budou moci vždy dát na jeho radu. V dnešní době je skvělé, že se na Instagramu sešlo tolik skvělých recenzentů, že si každý čtenář najde toho svého.
„Já sama jsem se k YA dostala omylem – když jsem si hledala recenzi na jednu knihu, kterou jsem si chtěla koupit, objevila jsem Youtube kanál Maky (Marillee) a naprosto jsem se pro YA nadchla. Dřív táhly hlavně blogy, ale teď už všechno válcuje Instagram a rozjíždí se i podcasty, tak uvidíme, kam to půjde,“ podotýká Míša.
„Jsem přesvědčená o tom, že knižní komunita na IG je ta nejmilejší internetová komunita, ale je možné, že žiju v takové trochu bublině, protože nesleduju lidi, kteří mě zklamali nebo jsou negativní. Komunita je taková, jakou si ji uděláme, a i z toho důvodu se snažím být pozitivní a působit na lidi tak, že budou mít pocit, že s úsměvem zvládnou všechno,“ dodala Míša.
Knižní nadšenci dopomohli k vytvoření HumbookFestu
S takto rozrůstající se skupinou napadlo pár mladých lidí vytvořit akci, kde by se všichni čtenáři mohli setkat, popovídat si o YA literatuře, získat nové přátele a popřípadě se také potkat se svými oblíbenými bookstagramery. Tak vznikl nápad uspořádat událost, kterou nazvali HumbookFest. Celá akce byla a dodnes je pod záštitou Albatros Media a.s.
Festival se poprvé konal na podzim roku 2016 a byl výstřelem do tmy. Pořadatelé počítali s několika desítkami lidí, na festival jich ale přišlo 500. Důsledky to mělo dva. Ten první byl, že v prostorách setkání, které nebyly připravené pro tolik lidí, bylo mezi účastníky trochu těsno. Ten druhý dopad byl ale už poněkud optimističtější: i přes vydýchaný vzduch si návštěvníci festival tak moc pochvalovali, že s ukončením prvního ročníku se začal hned plánovat druhý. „Já u zrodu Humbooku nebyla, ale nápad rozhodně vznikl z potřeby mít festival pro čtenáře YA, vlastně takový Svět knihy pro mladou generaci. Nyní už je Humbook celoroční projekt a já jsem hrdá, že mohu být jeho součástí,“ poznamenala Míša.
Letos se už konal čtvrtý ročník HumbookFestu a je nutno dodat, že každým rokem je knižní setkání propracovanější a promyšlenější. Také návštěvníků přibylo. Prostory byly nachystané pro 2 500 lidí, a i přesto se našla spousta smutných čtenářů, kteří si nestihli vstupenku koupit. Takový počet dokazuje nejen to, že mladí skutečně ještě čtou knihy, ale i to, že mají zájem se spolu setkávat a o těchto knihách debatovat.
„Myslím si, že je důležité se o knihách bavit. Nejen z toho důvodu, že mluvit o knihách je skvělé, ale hlavně a především proto, že mnoho knihomolů jsou introverti, kteří si například s lidmi ze třídy nemají co říct a díky komunitě mohou najít přátele na celý život, se kterými najdou společnou řeč. Jsem dost často svědkem vzniku podobných přátelství, a i to je jedna z těch věcí, co mě motivuje dělat to všechno dál,“ říká Míša.
Na HumbookFest každý rok přijíždí na pozvání organizátorů čeští i zahraniční autoři knih, ale samotný program se rok od roku různí. Letos se třeba návštěvníci mohli dozvědět, jaké jsou první kroky k napsání knihy nebo kde a jak vytvářet nové a krátké příběhy na mobilních aplikacích. A co si třeba poslechnout diskuzi o tom, jak špatně či dobře se píšou autorům hlavní hrdinové? Nechat hlavní hrdiny dokonalé, anebo je vytvořit s chybami?
Otázka, jak vlastně vznikaly knižní komunity, je těžká a zároveň jednoduchá. Knižní komunity tu byly vždy. Nejprve v podobě knižních klubů, později se částečně přesunuly na internet a sociální sítě. Jisté ale je, že sociální sítě, a především pak Youtube i Instagram, dopomohly k vytvoření knižní komunity v ČR, která je tak silná, že se nakonec přenesla z internetu do Kongresového centra v Praze, kde se už čtvrtým rokem oslavují nejen knihy, ale hlavně přátelství mezi jejich čtenáři.
