Senát konečně dokazuje, že je navýsost politickou institucí. Zprávy, které z něj momentálně přicházejí, si nezadají s Poslaneckou sněmovnou, v níž, alespoň tak to členové horní komory parlamentu vždycky tvrdili, se daleko více politikaří. Jenže ouha. Síly hned tří senátních politických frakcí – ODS, STAN a lidovců – jsou po posledních volbách natolik vyrovnané, že není čas zachovávat dekorum.
Hraje se o post předsedy horní komory, o druhou nejvýznamnější ústavní funkci v zemi. K přetahované by za současného rozložení sil došlo tak jako tak. Jenže nyní souboj ještě vyhrotili nezávislí senátoři a mezi nimi zvláště bývalí a neúspěšní kandidáti na úřad prezidenta republiky. Ti při svém lavírování spíše než zřetelný politický názor prokázali urputnou snahu o uspokojení vlastních ambicí. Třeba Jiří Drahoš se jimi vůbec netajil: „Říkám jasně, že se svými zkušenostmi, se svou kariérou a s tím, že jsem řídil instituci, která má osm a půl tisíce lidí, bych neměl problém s jakoukoli funkcí v Senátu,“ hlásil bývalý šéf Akademie věd sebevědomě.
Drahoš i Marek Hilšer už si zvolili. Posílí senátní klub Starostů a nezávislých. Ten má proto v poločase (ustavující schůze horní komory má být v polovině listopadu) nejvíc členů. Ostatně předseda hnutí STAN Petr Gazdík je hodně slyšet, byť říká, že Starostové „nemají zájem o to hrát hry, kdo je v Senátu nejsilnější“. Čeká se ovšem na rozhodnutí dalších volných senátorů – exposlankyně Jitky Chalánkové a podnikatelů Iva Valenty a Ladislava Faktora. Definitivní slovo nepadlo ani od zbývajícího poraženého v prezidentské volbě, bývalého diplomata Pavla Fischera. Podporu na funkci šéfa zahraničního výboru horní komory mu slibují všichni nejsilnější hráči ODS, STAN i KDU-ČSL. Jiné dohody ve stylu „něco za něco“ na povrch nejspíš ještě vyplavou, jen o něco později.
Zatím nejvíce a velmi okatě se boj o předsednictví Senátu soustřeďuje na občanského demokrata Jaroslava Kuberu. Dlouholetého senátora, dosavadního místopředsedu horní komory, který by podle tradice byl přirozeným nominantem na post nejvyšší. Z lidoveckého klubu se ovšem ozývá, že pokud ODS přijde s tímto jménem, bude to velký problém. Favoritem bývalý teplický primátor není ani pro Starosty. A to jsou jen ta nejkultivovanější vyjádření na Kuberovu adresu. Někteří zákonodárci v zápalu boje prostě ztrácejí glanc. Zasvé tím pomalu bere i letitá sebeprezentace senátorů jako lidí povznesených nad přízemní politické praktiky.
Dosavadní úzus, že v čele Senátu má stát zkušený politik z nejsilnějšího klubu, se tedy nakonec zřejmě stane minulostí. Na pomyslné soupisce je nyní vícero borců. Kromě Kubery jsou to za STAN ještě Jiří Růžička nebo Petr Holeček, lidovci mluví třeba o Václavu Hamplovi. I když vzato kolem a kolem, možná je to dobře. S trochu škodolibou nadsázkou se dá říct, že tolik senátorů veřejnost doteď ani neznala.
