Přenosné střely Javelin či panzerfausty působí Rusům citelné rány. Na rakety Kalibr ale nestačí
Zabijáci tanků a vrtulníků včetně legendárních střel Stinger, které sovětským vojákům způsobovaly těžké ztráty už v osmdesátých letech v Afghánistánu, mohou výrazně oslabit ruskou armádu včetně její psychiky. Server E15 sestavil přehled některých zbraní dodaných Ukrajině a nejničivějších ruských prostředků.
Přesné střely Javelin
Ruského agresora zastaví protitankové střely Javelin, zasahují obrněnce na nejzranitelnějších místech, uvádí portál 19FortyFive. FGM-148 Javelin se vyrábějí v USA a spolu s podobným izraelským zařízením Spike patří k nejdokonalejším pěchotním raketovým systémům na světě.
Odpalovací soustava má hmotnost dvacet kilogramů, takže k obsluze stačí dva vojáci. Je mnohem lehčí než po vodiči nebo laserem naváděné protitankové střely, které obvykle vyžadují těžký stativ.
Válka na Ukrajině online >>>
Jakmile střelec zachytí cíl, zaměří na něj infračervený hledač, stiskne spoušť a dál už se nemusí o nic starat. Raketa se vymrští, aniž by okamžitě zažehla raketový motor, což zabrání nepříteli odhalit místo odpálení. Javelin je proto pro obsluhu bezpečný.
Raketa zasáhne poklop velitele nebo horní pancíř tanku, který je mnohem tenčí než čelní nebo boční pancíř. Hlavice rakety s tandemovým nábojem ocelovou překážku hladce prorazí. Střela má dosah 2,5 kilometru.
Javelin vstoupil do služby USAF v roce 1996 a poprvé byl použit v roce 2003 během americké invaze do Iráku.
Granáty Panzerfaust
Velice účinnou zbraní proti obrněné technice jsou i německé pancéřové pěsti třídy 3.0. Podle zahraničních serverů dodá Berlín Kyjevu stovky zařízení PzF-3, další desítky putují z Nizozemska.
Panzerfaust-3 je protitankový granátomet zkonstruovaný firmou Dynamit Nobel Defence, jehož vývoj začal v roce 1986. Zaveden do výzbroje bundeswehru byl o šest let později.
Bezzákluzové protitankové granátomety PzF-3 jsou zbraněmi pro opakované použití, podobně jako běžné a známé RPG-7.
Efektivita německého granátometu je velmi vysoká. Nejvýkonnější varianta dokáže probít i ty nejodolnější části tanku, které jsou navíc chráněny reaktivním pancířem, jenž má střelu zneškodnit ještě před jejím kontaktem se samotným ocelovým plátem.
Nevýhodou PzF-3 je absence navádění. Při boji ve městě je však ideální, má dosah 400 až 600 metrů. Celý systém včetně nabitého granátu váží 13 kilogramů.
Obávané střely Stinger
Americké střely FIM-92 Stinger, které byly v osmdesátých letech postrachem sovětských vrtulníků a dopravních letounů v Afghánistánu, jsou dodnes respektovanou zbraní. Obavy z nich měli také spojenci před zahájením operace Trvalá svoboda v roce 2001, protože část stingerů dodaných kdysi CIA mudžahedínům zůstala v rukou Tálibánu, který podporoval al-Káidu.
Vývoj přenosného kompletu země-vzduch zahájila americká firma Raytheon v roce 1967, zaveden do výzbroje byl v roce 1981. V současnosti jím disponují tři desítky armád. Stingery licenčně vyrábí evropský zbrojařský koncern EADS v Německu.
Dvoustupňová střela na pevné palivo má infračervené navádění, lze ji odpalovat z ramene, vozidla či z vrtulníku. Ty, které nyní dostává Ukrajina, jsou modernizovanou verzí původního typu, mají výrazně lepší bojové schopnosti.
Výcvik obsluhy stingerů je velice snadný a krátký. Střely jsou velmi účinné, avšak letouny s pancéřováním většinou pouze poškodí. Na rychle letící stíhačky nebo stroje ve velkých výškách stingery nestačí.
Slabiny ruských tanků T-90
Spolu se staršími modernizovanými obrněnci tvoří tank T-90 páteř ruských pozemních sil. Vychází ze svých předchůdců T-72 a T-80, byl vyvinut v devadesátých letech Karcev-Venediktovou konstrukční kanceláří. Vyrábí se v závodě GPO Uralvagonzavod v Nižním Tagilu.
Navzdory pokročilé koncepci se za současné situace jeví jako slabina T-90 automatické nabíjení, přesněji uložení munice. Ta se nenachází mimo prostor posádky ve speciálních boxech, jako u západních tanků, což má při proniknutí například podkaliberní střely pancířem fatální následky. Patrné je to z aktuálních snímků z Ukrajiny, na nichž mají z boje vyřazené ruské ocelové kolosy odtržené několikatunové věže. Při takovém zásahu nemá posádka tvořená velitelem, střelcem a řidičem šanci na přežití. Samotný tank je pak v polních podmínkách neopravitelný.
Nejúčinnější je nasazení obrněnců v otevřené krajině. Především u Kyjeva se však ruské kolony přesouvají po silnicích, kde představují snazší terč. Nejzranitelnější jsou tanky ve městech, kde je lze zasáhnout z oken nebo střech domů. Střelec se tedy nemusí postavit proti tanku přímo na ulici, pokud má naváděnou raketu nebo protipancéřový granát.
Podle dostupných údajů má Rusko ve výzbroji na 750 tanků T-90. Dalšími uživateli jsou Indie, Alžírsko, Saúdská Arábie nebo Turkmenistán.
Ničivé hlavice 3M14 Kalibr
Mezi nejnovější a zároveň nejsmrtelnější zbraně ruské armády patří rodina střel s plochou dráhou letu se základním označením 3M14 Kalibr s doletem až 2500 kilometrů. Rusové jimi útočí na Kyjev, Charkov, Mariupol a další města, která hlásí desítky civilních obětí.
Jde o zbraň s nosností půl tuny, která má být konkurentem amerických střel Tomahawk. Kalibr proto může být vyzbrojen i termonukleární hlavicí.
Ruské jednotky si toto zařízení poprvé vyzkoušely v syrské občanské válce, známé je rovněž pod označením NATO SS-N-27 Sagaris. Výhodnou kalibrů je značná univerzálnost, lze je odpalovat jak ze stacionárních a mobilních pozemních zařízení, tak z lodí a ponorek. Unesou je i poměrně malá vozidla a plavidla, z nichž se pomocí těchto střel stávají velmi výkonné válečné stroje.
Systém Kalibr vyvinula ruská konstrukční kancelář Novator. Existují varianty proti pozemním cílům i proti lodím a ponorkám. Některé mají druhý pohonný stupeň, který zajišťuje, aby střela v poslední fázi letěla nadzvukovou rychlostí. To obráncům zkrátí čas na její likvidaci.
