Firma rodiny Šimonkových se stará o rozsáhlé polnosti a lesy, ve kterých se nyní silně těží kvůli kůrovcové kalamitě. Rodina vlastní i tři historické nemovitosti, zámky Lobeč a Stránov a hrad Housku. „Když rodina vlastní majetek delší dobu, tak to bereme tak, že jsme právě na řadě, že je v tom díl tradice, která nás vede k tomu, abychom se o odkaz starali. Tak se staráme a máme rodové historické nemovitosti rádi, říká Zuzana Pavlík Šimonková s tím, že ředitelé hospodářských divizí příliš rádi nejsou, že to, co vydělá lesnictví a zemědělství, plyne částečně zpátky do nemovitostí.
Jak rozdělujete zisk mezi nemovitosti a zemědělskou a lesnickou firmu?
Musíte to vybalancovat, aby byly všechny divize spokojené. Jsme vybavení slušně i v oblasti strojů. Podnikáme na 600 hektarech polí a 2000 hektarech lesů. Nejsme obří firma, ale máme vlastní kombajn a tři velké traktory.
Podepsala se na vašem hospodaření pandemie?
Asi jako všude. Hrady a zámky přežily horší katastrofy, než je covid. Například komunistickou éru. Samozřejmě jsme přišli o stovky tisíc korun, bylo i složité udržet personál, protože provozujeme také penzion, a gastroslužby utrpěly asi nejvíce. Šlo i o udržení morálky týmu, aby se lidem po odeznění pandemie zase chtělo do práce. Musím ale říct, že mám dobré a slušné lidi, s nimiž jsme katastrofu překonali. Nyní se situace zlepšuje i v gastru a celkem se nám daří. To, o co jsme v době covidu přišli, napravíme. Pomohl nám i stát, pro hrady a zámky existovala dotace covid vstupenky, o kterou jsme požádali a získali ji.
Máte nějaké nové plány se svými historickými nemovitostmi?
Hlavní ambice je udržet majetek pohromadě a mít možnost a sílu si ho nechat. To je můj hlavní cíl. Žádný další hrad nebo zámek se koupit nechystám. Tři mi bohatě stačí a dnes každý z objektů potřebuje nějakou aktivitu, která pomáhá sanovat s památkou spojené náklady. To se nám snad za těch dvacet třicet let podařilo. Na Stránově se chystáme obnovit zámeckou zahradu a ve druhém patře vybudovat hotelové pokoje.
Kromě starosti o zámky Lobeč, Stránov a hrad Houska hospodaříte v zemědělství a lesnictví. Jak hodnotíte aktuální změnu dotačního systému, kdy budou dostávat větší dotace menší farmáři?
Nepatříme mezi velké podniky s výměrou několika tisíc hektarů, které to ovlivní nejvíce, ale osobně s tím nesouhlasím a nepovažuji to za správnou cestu. Podle mě byly konkurenční výhodou českého zemědělství právě velké farmy, které umožňovaly v určitých oblastech snižovat náklady. Uživit český národ díky farmářům, kteří hospodaří do 150 hektarů, podle mě možné není. Stejně tak jako není možné postavit výživu jen na bio zemědělství.
V čem vidíte problém bio zemědělství?
Je důležité diskutovat o tom, co vlastně ekologické zemědělství je. I konvenční farmáři se mohou chovat ekologicky. Jestliže mluvíme o tom, že budeme obecně v Evropě snižovat používání chemických látek na ochranu rostlin na polovinu, tak je důležité hovořit o tom, z jakého množství to bude snižovat Česká republika a z jakého Belgie nebo Francie. O tom se nemluví.
Zemědělství se věnuji dvacet let a myslím, že žádný český farmář nenadužívá chemické látky už jen z ekonomických důvodů, protože jsou velice drahé. Nemluví se ani o tom, že se jedná zejména o ochranu rostlin. Chceme-li je přestat používat, přestaneme pak používat i léky pro lidi? Protože se jedná také o uměle vyrobené chemické látky. Já bych se nebránila rozumnému vývoji, ale omezení ochrany rostlin bude znamenat snížení výnosů a kvality produkce. Nemyslím si, že je to správná cesta.
O kolik peněz se změnou dotační politiky větší farmy přijdou?
Dotace bude vyšší na prvních 150 hektarů, konkrétně se to dá zjistit pomocí dotační kalkulačky. Ale velké farmy určitě přijdou řádově o miliony.
Farmářům teď ale nahrávají rekordně vysoké výkupní ceny…
Ceny komodit jsou vysoko, tak to nějak zvládneme, ale otázkou je, co budeme dělat třeba za dva roky, až se ceny vrátí na původní hodnoty, ale náklady zůstanou stejně vysoké. Zaděláváme si na větší problém.
Jak se tvoří ceny zemědělských komodit?
Česká republika je tak malý trh, že je ovlivněná evropskými cenami. Reagujeme i na celosvětový vývoj, kde nyní vládne nejistota spojená s válkou na Ukrajině, která je velkým producentem obilí.
Jak se v Česku reálně obchoduje s hospodářskými komoditami?
Je to jak za starých časů. Obchoduje se na obličej, stále funguje podání ruky a je to jeden z mála oborů, kde se tolik neobchoduje po internetu. Máte své kontakty. My odběratele příliš neměníme a sázíme na slušnost a dobrou zkušenost. Je to o možnostech a dohodě. Chováme se zodpovědně a smlouvy uzavíráme na sklizeň s předstihem. Aktuální ceny jsou okolo deseti tisíc za tunu pšenice a dvaceti za tunu řepky. Skoro si myslím, že je to moc, a obávám se, že to vyžene vysoko ceny pachtů a všeho, co k provozu potřebujeme.
Čím vás nejvíce poškozuje válka na Ukrajině?
Zemědělství funguje s velkým zpožděním, v lese je to ještě mnohem delší. V zemědělství spekulujete na dvanáct až osmnáct měsíců. V lesnictví ani nespekulujete, protože tam se jedná o desítky let. Když sázíte les, tak už to děláte pro svoje vnoučata nebo pravnoučata. Válka na Ukrajině nás ovlivňuje zejména lidsky. Ubytovali jsme ukrajinskou rodinu z Charkova a dáváme jejím členům práci.
Ekonomicky se válka projevuje ve zvýšení cen některých komodit, které se z Ukrajiny nedovážejí. Hlavním problémem pro celý zemědělský trh je ale především nejistota. Zemědělství je konzervativní obor. Letos sklidíme a budeme muset znovu zasít, pohnojit, postříkat, i když víme, že hnojiva stojí třikrát více, že postřiky a nafta budou dražší.
Dají se náklady nějak snížit?
V zemědělství by to bylo téměř vždy na úkor kvality nebo výše produkce. Nemůžeme říct, že se bude méně jezdit s technikou, nebo že vysejeme méně jednotek. Na tomhle se šetřit nedá. Stejně jako se nedá šetřit na platech. Mám asi dvacet zaměstnanců a spolupracuji s několika živnostníky, tak dáváme práci zhruba padesáti lidem, a tak řešíme padesát inflačních tlaků. Snažím se, aby na ně neměla současná situace takový dopad.
Co je vaší hlavní pěstební komoditou?
Pšenice, tu pěstujeme na nejvíce hektarech, ale v současné době jsme hlavně lesníci. Máme 2000 hektarů lesa a aktuálně těžíme přes dvacet tisíc kubíků, což je poměrně velká porce.
Lesnictví v posledních letech výrazně poznamenala kůrovcová kalamita. Jak situaci zvládáte?
Firmu jsem převzala zhruba před šesti lety a zrovna mě trefily dva roky sucha, kůrovec a dva roky covidu. Takže pevně věřím, že mě čekají lepší zítřky. Člověk to nesmí zabalit a úplně se vyděsit. Kůrovcové kalamita ještě nekončí a budeme se s ní potýkat ještě několik let a potom budeme dál řešit její následky. Dlouhodobost v lese je i v tom, že než ho znovu vysázíte, tak ho musíte zabezpečit. Kalamita nás proto ovlivnila významně. Místo osmi tisíc kubíků těžíme čtyřiadvacet. Kůrovec znamená velký tlak na lidi a jejich práci, která se znásobila.
Cena dřeva ale roste, to může problémy oslabit…
Aktuální cena se již přiblížila předkůrovcovým obdobím, a proto jsme schopni to zvládnout, aniž bychom dotovali, jako to bylo v letech 2018 až 2019, kdy naše lesní správa vyžadovala podporu z jiných zdrojů. Snažíme se i v těch horších obdobích nezastavit aktivity, které udržují majetek. Stále opravujeme střechy, stále zalesňujeme. To musíme někdy dotovat, protože doufáme, že se to vrátí.
Na co se kůrovcové dřevo zpracovává?
Kůrovcové dřevo není znehodnocené, pokud se vytěží včas. Je mylná představa, že by bylo špatné. Stát sice dovoluje nechat napadené stromy v lese, ale to nedává smysl. Musíme ho vytěžit, dokud je v dobré kvalitě, a prodat například na stavební dříví. Kůrovcové dřevo nutně neznamená špatné dřevo.
Kolik investujete do obnovy lesů?
Aktuální náklad bude ke dvaceti milionům.
Zuzana Pavlík-Šimonková
Vystudovala zemědělskou ekonomii a dějiny umění. Řídí rodinnou firmu, která podniká v zemědělství a lesnictví. Majetek získala rodina zpátky v restituci a již 31 let pokračuje v tradici. Původcem rodinného majetku je Josef Šimonek, který se postupně vypracoval mezi průmyslovou elitu první republiky až na post prezidenta Škodových závodů v Plzni. Za zásluhy o rozvoj průmyslu získal v roce 1918 titul barona a angažoval se i v politice. Velkostatek v Lobči koupil v roce 1912, v roce 1917 přikoupil zámek Stránov a později i další statky včetně hradu Houska.
