Většina ekologických zemědělců se v začátcích věnovala extenzivní pastvě. „Je problém, že ekologické zemědělství je tak stále vnímáno jako extenzivní. Naše farma a ostatní, které se zabývají polní produkcí, mají zájem dělat ekologické, produkční, ekonomické zemědělství,“ říká majitel firmy Probio Martin Hutař.
Za třicet let jste z firmy Probio, kde jste původně měl tři spolupracovníky, vytvořili podnik, který zaměstnává více než sto lidí a je významným hráčem na trhu biopotravin. Jak na vás doléhá současná situace spojená s válkou na Ukrajině a zdražováním?
Těch pohledů je víc. Všechno odstartovala pandemie, která rozkolísala trh, spotřebu i myšlení lidí. V pandemii nakupovali a vybírali, ale nyní začínají šetřit a již se nám potvrzují obavy, že na potravinách s biokvalitou budou lidé šetřit víc než na těch běžných. Je to pochopitelné, ale vnímáme to tak, že se jedná o přechodnou dobu. Ještě větší problém je zdražování energií, které významně ovlivňují cenu biopotravin. Naopak pozitivní je to, že dříve byly biopotraviny minoritou, a tak byly výrazně dražší. Nyní se rozdíl mezi cenou konvenčních potravin, která byla dlouhodobě podhodnocená, a biopotravin snižuje. A nůžky se sevřou, že to bude dvacet, třicet procent, a ne osmdesát, jak tomu bylo v minulosti.
Součástí výrobce Probio je i ekologická farma. Jakým aktivitám se věnuje?
Ekofarma Hoštěrádky je dceřinou společností Probio ve Starém Městě, kde máme zhruba sto zaměstnanců. Zde na farmě jich stabilně pracuje pět. Na 360 hektarech pěstujeme potravinářské obiloviny nebo obiloviny na osivo, které na místě skladujeme a vozíme do našich mlýnů. Přebytky a krmné produkty z výroby na farmě zkrmujeme v chovu prasat. Naší snahou je vyprodukovat okolo 450 prasat ročně, ale chceme počet postupně zdvojnásobit, protože zájem je. Máme i kvalitní odběratele, kteří umějí vepřové dobře zpracovat a zhodnotit. Spolupráce již trvá tři roky a roste. Živočišná produkce k zemědělství patří, tak ji chceme udržet a posilovat. Hlavní je ale rostlinná produkce.
Farma Borek: Rodinná tradice i láska k životnímu prostředí v srdci Plzeňského kraje
Zrno, které zde vypěstujete, melete ve svých mlýnech?
Většinu pšenice, kterou zde vypěstujeme, jak špaldu, tak jednozrnku, dvouzrnku, oves a pohanku, vozíme do našich mlýnů. Ale jedná se celkově jen o deset až dvanáct procent naší potřeby. Zbytek pro naše mlýny nakupujeme od biozemědělců z celé republiky.
Kolik tun biomouky ročně umelete?
Dohromady veškeré produkce umeleme čtyři až pět tisíc tun. Dále z naší produkce připravíme až dva tisíce tun osiv. Z 99 procent je všechno v biokvalitě. Nabízíme 80 vlastních různorodých produktů, které v našich mlýnech vyrobíme. Nejžádanější jsou celozrnné mouky z pšenice, žita, špaldy, dále sortiment chlebových i bílých mouk. Jsou vyráběny tradičním šetrným postupem na válcových mlýnech.
Jak se zpracovává bezlepková mouka?
Bezlepkové výrobky vyrábíme v samostatném moderním mlýně, kde mimo loupání a mletí pohanky zpracováváme hrách, čočku, cizrnu, čirok na bezlepkové mouky a krupice. U bezlepkových výrobků provádíme testy na gliadin (kdy obsah nesmí překročit 20 mg/kg). Umíme vyrobit produkty, které obsahují méně jak 5 mg, což po nás požadují výrobci, kteří pohankové produkty dále zpracovávají. Pohankový mlýn má kapacitu až 3000 tun ročně. Diverzifikace činností je značná. Je to sice konkurenční výhoda, ale ekonomicky to tak nemusí být vždy. Další naší doménou je pěstování zapomenutých plodin, jako je jednozrnka, dvouzrnka, červené pšenice, pohanka. Ty potraviny mimo to, že dodávají kvalitní a široké spektrum živin, mohou sloužit zároveň jako lék, tak jak je využívali naší předci. A to i díky tomu, že jsou pěstovány v ekologickém zemědělství.
Pro Česko jste před třiceti lety znovu objevili špaldu. Jak sledujete, že za špaldu se může vydávat libovolná mouka, protože stát nemá kontrolní mechanismus, který by obsah špaldy v mouce sledoval?
Původně nás ani nenapadlo, že to může být problém a někdo bude podvádět, až se stal. První rozbory, které dokázaly špaldovou mouku analyzovat, přede dvěma lety ukázaly, že osmdesát procent produktů z pšenice špaldy bylo pančovaných nebo z úplně jiné mouky. Jednak jde o podvod týkající se ekonomiky výrobků, a především o podvod na zákazníka, kterému se deklarovala zcela odlišná kvalita. Je to velmi problematické. Na druhou stranu se už situace vyvíjí a doufejme, že se to dostane do vyhlášek a norem, aby to dále nebylo možné praktikovat a klamat zákazníky. Aby toho nebylo málo, objevily se odrůdy špaldy, které se špaldou mají pouze společný název. Naštěstí mnoho let spolupracujeme se švýcarským odborníkem, který šlechtí špaldu, ale i jiné plodiny v režimu ekologického zemědělství a garantuje ryzost a pravost odrůd, které pěstujeme a vykupujeme.
Jak v těchto případech postupují obchodníci?
Některé supermarkety se zachovaly velmi solidně, když při výběru z konkurenčních nabídek špaldové mouky, kdy jedna byla cenově nereálná, takže se pravděpodobně jednalo o namíchanou špaldu, se informovali o kvalitě u odborníků a vzali od nás kvalitu, byť za vyšší, ale reálnou cenu. Nutno připomenout, že cena zrna špaldy před zpracováním je téměř dvojnásobná, musí se loupat, má nižší výtěžnost.
Letos je na trhu nedostatek pohanky, jak se s tím coby velký zpracovatel vyrovnáváte?
Velmi těžce. Pohanka je plodina náročná na pěstování a zpracování, ale máme ji rádi, protože nás živí. Problém s pohankou je v tom, že pro české zemědělce nebyla ekonomicky konkurenceschopná. Ta doba se ale mění tím, jak se významně zdražila doprava. Pohanka se vozila z Číny. Situace a dopady ukrajinské války na pohanku se zatím neprojevily, ale spolu s Ruskem Ukrajina patřila také k významným exportérům. Kvůli zdražení ceny pohanky se tak stává pěstovatelná i pro české zemědělce. Na to spoléháme. Udělali jsme i kampaň na biopohanku a zaručujeme odběr i vyšší výkupní cenu.
Vrátí se tím pádem na pole v České republice?
Bude to chvíli trvat, ale myslím, že se na naše pole vrátí. Je to plodina velmi náročná na pěstování, protože je teplomilná, nesnáší mrazy a seje se až v květnu, červnu, někdy i začátkem července. Její výhodou je, že se dá sít jako náhradní plodina. Nebo jsme na farmě vytvořili systém pěstování tak, že máme v jednom roce dvě sklizně. To nám umožňuje paradoxně klimatická změna. Ve výzkumném projektu Ecoobreed se nám daří najít a zkoušet nové odrůdy pohanky tak, aby její pěstování bylo pro zemědělce ekonomicky zajímavější. Rozšiřujeme tak odrůdy, aby byly plastické, tedy měly různě dlouhou vegetační dobu. Jde nám o to, aby ji pěstovali čeští zemědělci.
Pečivo a další produkty v obchodech citelně zdražují. Jak dopadne situace na bioprodukty?
Zvýšení cen se částečně projevuje i na naší produkci. Paradox je to, že odběr bioobilovin je poměrně malý, a všichni proto mají zásoby. Výkupní cena se tak v poslední době zásadně neměnila, na rozdíl od některých konvenčních obilovin. Uvidíme, jak se bude cena vyvíjet po nové sklizni. V cenách ale každopádně budeme muset promítnout zvýšené náklady na energie, mzdy a další. Je nepředvídatelné, jak se změní ceny bioproduktů po sklizni. Nůžky mezi konvencí a biem už ale nebudou tak velké jako dříve. Alespoň doufám.
Kolik je v České republice biofarmářů?
Podniká zde zhruba pět tisíc zemědělců a opravdu ekologicky obhospodařovaných polí je zhruba 1,5 procenta. Celkově je ekologických ploch 15 až 16 procent, ale většinou se jedná o louky a pastviny. Je to historicky dáno, Evropská unie z důvodu nadbytku potravin dotovala extenzivní zemědělství.
Do budoucna je plán, aby se ekologicky hospodařilo na 25 procentech zemědělských ploch. Bude podle vás biofarem přibývat?
Je to plán a myslím, že je to reálné. Protože již v obrovské míře zdražují hnojiva, navíc hrozí i jejich nedostupnost. Takže se ceny zreální a poroste tlak na celkové snižování množství pesticidů. Hodně farmářů se na nás již obrací pro rady, jak s biozemědělstvím začít. Chtějí ke svému konvenčnímu hospodářství hospodařit i ekologicky a vidí cestu v tom to zkoušet. Věřím, že se to bude rozšiřovat, ale otázkou je odbyt bioproduktů, který se musí nějak podpořit. To je úloha státu.
Roste o bioprodukty zájem?
Určitě, už vznikla zejména v mladé generaci skupina lidí, kteří berou biopotraviny jako samozřejmost a produkci nezpochybňují. Takže zájem roste. Myslím si, že mezi cenou konvenčních produktů a bioproduktů bude menší rozdíl, takže zákazník bude mít jednodušší rozhodování.
Jaký je hospodářský výsledek podniku Probio?
Jsme střední firma, roční obrat dohromady představuje v průměru za poslední období asi 230 milionů korun.
Máte plán investic v podniku i na farmě. Jak se chcete rozšiřovat?
Chceme ještě zlepšit kvalitu skladování a loupání špaldy, aby se třetina odpadních slupek mohla vrátit na pole jako hnojivo. Na farmě chceme ještě zušlechtit areál, aby se zlepšily i podmínky pro školicí akce. Máme vyhlídnuté i nové stroje a roboty, které by nahradily naše traktoristy, až je to přestane bavit. Maximum zisku, který představuje pět až deset procent z výnosů 12 až 13 milionů, se vrací do farmy, případně na nákup půdy. Na naší zpracovatelské firmě Probio Staré Město plánujeme jak drobné změny, tak i další investice do výroby, případně do zpracování mouky. Bohužel v současné situaci jsme opatrní a investice směřují do energetických úspor.
Jsou na bioprodukci nějaké speciální dotace?
Ekologické zemědělství má dotace na svůj způsob hospodaření. Konvenční zemědělství je také dotováno. Výše dotací je rozdílná a závisí na struktuře podniku. Věřím, že se podaří nové dotace zaměřit na ekologické zemědělství, tvorbu krajiny a ochranu všech prvků životního prostředí tak, abychom hospodařili v krajině normálně.
Co ještě může udělat stát, aby podpořil větší rozvoj biozemědělství?
Probíhala drobná kampaň na bioznačku, takže už je braná stejně jako Česká potravina nebo Klasa. I to pomohlo. Má to logiku. Pokud má zemědělství plnit environmentální roli, jako je ochrana vody, půdy a zlepšování prostředí proti suchu, tak zemědělec musí do půdy dávat peníze a stát by jej měl podpořit. Samozřejmě nejlepší podpora je, aby se biopotraviny prodávaly. Je třeba podpořit odbyt. V západních zemích se již dlouhodobě podporuje spotřeba ve státních institucích. V jídelnách všeho druhu, dokonce i ve věznicích.
Jakou vstupní investici by člověk potřeboval k založení ekologické farmy?
Dneska je velmi těžké začínat. Od nuly už ji od začátku nezaložíte. Ceny půdy jsou tak vysoko, že i když se koupit dá, tak je to investice nenávratná. Je potřeba podporovat vzdělávání v ekologickém zemědělství, aby se na stávající menší i větší farmy vrátili následovníci a rozvíjeli je jako vzdělaní lidé. V Německu existují podporované programy na převzetí farem tak, aby nezanikly. Pokud by někdo chtěl začít opravdu od nuly, třeba se zahradnictvím, tak potřebuje jeden, dva hektary. Jen půda by stála zhruba milion, pak další investice do strojů, závlah – a nejistý výsledek sklizně. Pokud by někdo chtěl začít s polní výrobou, tak tam je minimum sto, dvě stě a více hektarů a stále to je na hraně a vlastní práci. Takže investice by představovala stovky milionů, které by se nikdy nevrátily. Návratnost je minimálně čtyřicet, padesát let. Tímto jsem nechtěl odradit mladé lidi od farmaření, ale ukázat cestu, jak začít farmařit na stávajících podnicích.
Podepsali jste memorandum o spolupráci se Zemědělským výzkumným ústavem, jak vám je spolupráce prospěšná?
Ve výzkumu pro ekologické zemědělství je velmi málo výstupů. Když otevřu zemědělský tisk, tak když se mu věnuje jedna stránka ze čtyřiceti, tak je to moc, a deficit informací je obrovský. To je potřeba zlepšit. Bohužel ekologické zemědělství bylo ve svých začátcích založené na požadavku EU, který se týkal zatravnění a v podstatě se většina ekologických zemědělců věnovala extenzivní pastvě. Je problém, že ekologické zemědělství je tak stále vnímáno jako extenzivní. Naše farma a ostatní, které se zabývají polní produkcí, mají zájem dělat ekologické, produkční, ekonomické zemědělství.
Patří k ekologickému farmářství moderní technologie?
Myšlení, že na ekologických farmách se pracuje ručně, starými technologiemi, maximálně se starými stroji, že se jedná o takové staromilství, je mylné. Jedná se o moderní zemědělství, které využívá biologické procesy v zemědělství a obrovské znalosti. Pak máme oproti předkům výhodu, že existuje celá řada techniky a technologií, robotizace, družicové snímkování kvality půdy a porostu. S tím se dá velice dobře pracovat i v ekologickém zemědělství. Využívají se i drony. Technologie budou v zemědělství stále nutnější, protože chybějí lidé, kteří by v něm chtěli pracovat.
Martin Hutař (63)
Absolvoval střední zemědělskou školu v Šumperku a agronomickou fakultu vysoké školy zemědělské v Brně. Po studiích získal praxi ve Státních statcích Hanušovice a Staré Město. Je průkopníkem ekologického zemědělství. V roce 1990 propašoval do Československa první pšenici špaldu. Založil Svaz ekologických zemědělců a od roku 1992 podniká ve své společnosti Probio Staré Město.
