Žijeme v hyperpropojeném světě, co dřív bylo zlomyslné, je dnes smrtící, říká v souvislosti s rychlostí a dosahem, jakým se maligní informace šíří na sociálních sítích Alexandra Alvarová. Pro srovnání uvádí analytička, spisovatelka a spoluautorka podcastu Kanárci v síti praktiky sovětské propagandy, která v 80. letech hlásala, že virus HIV vznikl v americké laboratoři Fort Detrick za účelem likvidace černochů. Trvalo šest let, než hoax zasáhl cílovou skupinu, zarezonoval u stovek tisíc Američanů a takzvaná Operation Infektion se stala nejúspěšnější operací studené války. O tři dekády později obletělo svět dezinformační video Plandemic zpochybňující závažnost pandemie koronaviru. Dosáhnout 30 milionů sdílení mu trvalo šest týdnů.
Alarmující podle Alexandry Alvarové není jen rychlost, s jakou se dezinformace šíří, ale i přesnost a přesvědčivost, s níž umí zacílit ty nejzranitelnější. Zásadní měrou k tomu přitom sami přispíváme svými interakcemi na sociálních sítích. Bláhově si přitom myslíme, že jsou tu pro nás, faktem ale je, že jsme jenom těžený materiál a nejbohatšími a nejmocnějšími společnostmi jsou obři ze Silicon Valley jako je Google, Facebook nebo Amazon, které dokážou vytěžit nejvíc.
„Nejlepší na šíření dezinformací a nejdál se dostali Sověti díky brilantní znalosti psychologie a kontextu. Výborně věděli, kde se kulturně chytí jaký narativ, jaký hoax a proč, co ta kulturní bublina, národ, komunita nebo noviny udělají, jestli řeknou: ‚A to je nějaká blbost, anebo vždycky jsme si mysleli, že je to pravda!‘ Uměli to ušít tak, že to přesně zapadlo, věděli, ke komu mluví.“
AI má tuhle schopnost taky, a to nebezpečí je v tom, že vy dneska můžete poslat text, video, zkrátka tu message jenom určité skupině, o které víte úplně všechno: maminky 25-30, matky prvního dítěte, úzkostné, děti jsou nemocné, zápasící s financemi. Takhle si je nasázíte do databází a těmhle matkám ušijete na míru přesvědčivou message, která v nich vyvolá zápalný poplach – moment, který ve vás spustí reakci, kdy vypnete šedou kůru mozkovou a ocitnete se v bojovém módu: „Musím chránit svoje dítě“. To je ten moment, kdy něco strašně starého v nás řekne neokortexu: „Tady jde o hodně, nepřekážej,“ popisuje analytička a spisovatelka způsob, jakým technologie proměnily naše životy, „zatím se zdá, že k horšímu,“ tvrdí.
Účinnou zbraní, jak se bránit, je podle ní: „Regulovat, regulovat, regulovat.“ Přijímaná opatření by přitom neměla technologickým firmám něco zakazovat, měla by směřovat k ochranně kritických bodů informačního prostoru, jako jsou média nebo politici.
Právě politici jsou přitom častým terčem Twitter botů, kteří kolem nich vytvářejí umělé sociální bubliny značně vzdálené skutečným voličům a jejich potřebám. „Ten politik neví, že se ocitl v zajetí nějakého trendu a že je za něco odměňován a za něco trestán, ale že to jsou roboti. Myslí si, že je úspěšný, protože říká něco, co lidi chtějí slyšet, a ona to třeba vůbec není pravda. A on se najednou utrhne od reality a pluje někam daleko, kde žádní voliči nejsou, což neví. V jeho nejlepším zájmu je dostat informační prostor zpátky tam, kde bude mít reálný vliv na reálné lidi, kteří ho pak reálně zvolí,“ myslí si Alvarová.
Věří, že síly sociálních sítí ve svůj prospěch nevyužije už ani Donald Trump v nadcházejících prezidentských volbách v roce 2024. „Pokud do té doby náhle nezemře, tak bude ve vězení,“ říká s tím, že důkazy nashromážděné proti bývalému prezidentovi USA se podle amerických právníků zdají být natolik neprůstřelné, že je přesvědčená, že už to „ušmudlanou plichtou“ neskončí.
Proč je Evropská unie v regulaci obsahu na sociálních sítí před Amerikou? V čem spočívá přesvědčivost jazykových modelů generovaných umělou inteligencí? Proč mají největší obavy z AI její tvůrci? A stane se příštím americkým prezidentem republikán Ron DeSantis? Na tyto a další otázky odpovídala analytička, spisovatelka a spoluautorka podcastu Kanárci v síti Alexandra Alvarová ve speciální sérii rozhovorů Prostor Meltingpot X natočené během festivalu Colours of Ostrava.
Článek původně vyšel na reflex.cz.
