Glosa Martina Čabana: Oranžová krev
Volby mají mnoho poražených, ale nikdo nekrvácí víc než ČSSD. Dosud měl její poslanecký klub 50 členů, v příští sněmovně bude sociálních demokratů sedět 16. Minulé volby socialisté vyhráli, dnes se museli spokojit s potupným šestým místem nejen za svým juniorním vládním partnerem ANO, ale také za ODS, Piráty, SPD a komunisty. Je to nejhorší rána, jakou socialisté zažili za posledních dvacet let.
Smutné na tom je, že z projevu úřadujícího předsedy Milana Chovance nebylo ani zdaleka patrné, že by si strana uvědomovala, kde udělala chybu. Chovanec mluvil o neschopnosti prodat úspěchy vlády. To je jistě jeden z dílků skládačky. Ale zdaleka ne ten nejdůležitější.
Zásadní hřích, za nějž teď voliči stihli sociální demokracii svým zdrcujícím hněvem, bylo opuštění sociálnědemokratických principů. Ty strana vyměnila za bohapusté rozdávání padni komu padni a za výkřiky o válce proti levné práci, které jen tupě okopírovala od odborů.
Humanismus, úcta k menšinám, solidarita, tolerance, úcta ke každému lidskému životu bez výjimky a další klíčové principy šly do stoupy. Socialisté upozadili všechny, kdo ve straně tyto principy mohli představovat a vydali se lovit voliče do opačných vod – tam, kde jsou sexy zbraně, strach a více nebo méně nápadné uplatňování kolektivní viny.
Jenomže tyhle vody už dávno zkušeně brázdily křižníky ANO a SPD, s nimiž socialisté vůbec nemohli věrohodně soutěžit. Touto změnou se připravili prakticky o všechny své levicově liberální voliče ve větších městech a nepodařilo se jim získat žádné jiné, protože s Babišem a Okamurou ve strašení prostě nedokázali soupeřit. Výsledkem je potupa, jaká se nevidí často. A nutno dodat, že jde o výprask navýsost zasloužený.
