Jejich zavírání proběhlo v rámci příprav na jihokorejské uchazečství o letní olympijské hry 1988 v Soulu, které země vnímala jako mezinárodní potvrzení jihokorejského vstupu mezi moderní země. A proto dostala policie a místní úřady příkaz „vyčistit“ ulice.
Jedním z těch, kdo mohou o týrání vypovídat, byl tehdy čtrnáctiletý chlapec, kterého policista mučil kvůli kousku chleba v jeho školní brašně. Opakovaně ho pálil zapalovačem v blízkosti genitálií, dokud se hoch nepřiznal, že chléb ukradl - i když to nebyla pravda. A pak se stalo ještě něco horšího. Jedné noci ho dva muži s holemi vytáhli z Domova bratrství, horské instituce, kde se odehrály jedny z nejhorších hrůz v moderní jihokorejské historii, a opakovaně ho znásilnili.
Nikdo nenese odpovědnost
Do dnešního dne nebyl nikdo pohnán k odpovědnosti za stovky případů úmrtí, znásilnění a bití v prostorách Domova bratrství, který byl největší z několika desítek zařízení pro ty, kdo byli pokládáni za nežádoucí. Jak zjistila agentura AP, zneužívání v Domově bratrství bylo nejrozsáhlejší, a přitom se o něm dosud prakticky nic neví. Toto tajemství přetrvává, protože ho kryjí nejvyšší místa.
V zařízeních, jako byl Domov bratrství, byli lidé nuceni k otrocké práci a jejich výrobky se vyvážely do Evropy, Japonska a zřejmě i dalších míst. Rodina, která Domov bratrství vlastnila, provozovala sociální ústavy a školy ještě před dvěma lety. Bývalí chovanci z těchto ústavů chtějí iniciovat vyšetřování, ale vláda blokuje snahy opozičního poslance, který jejich žádost o otevření tohoto případu zaštítil, s odůvodněním, že důkazy jsou „příliš staré“.
Oficiální mlčení znamená, že ticho kolem zneužívání přetrvává i v době, kdy se Jižní Korea připravuje na své olympijské hry v roce 2018. A tisíce bývalých „chovanců“ se zatím nedočkaly ani odškodnění, ani veřejného uznání, natož oficiální omluvy.
