„Bylo by unáhlené tvrdit, že jde o trvalou změnu,“ komentoval statistiky pro USA Today ekonom Michael Pakko. „Stále se potýkáme s vážnou recesí a pomalým oživením,“ dodal.
Příjmy klesly všem etnickým skupinám, přičemž nejlépe na tom zůstávají Asiaté a nejhůře černoši. Těm klesl přívod financí meziročně o 3,2 procenta na zhruba 32 tisíc dolarů. Americké rodiny přitom mají štěstí, že v posledních letech stoupají mzdy alespoň ženám. Příjem řadového muže, pracujícího na plný úvazek, byl totiž s přihlédnutím k inflaci v uplynulém roce nižší než v roce 1978.
Od roku 2007 navíc klesl počet mužů celoročně pracujících na plný úvazek o 6,6 milionu.
U žen to bylo o 2,8 milionu. Přestože medián příjmů žen rostl i loni, průměrná žena si stále vydělá jen 77 centů z každého dolaru vydělaného mužem.
Největší pokles v příjmech zaznamenala věková skupina od 15 do 24 let, a to skoro o desetinu. Recese má zřejmě vliv i na to, že se mladí lidé pomaleji osamostatňují. Statistiky uvádějí, že letos na jaře bydlelo s rodiči 5,9 milionu Američanů ve věku 25 až 34 let, tedy přes čtrnáct procent z této skupiny. Před příchodem krize to přitom bylo necelých dvanáct procent. „Mladí muži nemají práci a nouze by byla ještě větší, kdyby tolik pětadvacetiletých až čtyřiatřicetiletých nebydlelo u rodičů,“ upozorňuje ředitel Ústavu pro výzkum chudoby na wisconsinské univerzitě Timothy Smeeding.
V loňském roce rovněž stoupl počet lidí bez zdravotního pojištění ze čtyřiceti milionů na 40,9 milionu. Na vývoji se přitom odráží stárnutí americké populace – klesl počet lidí se soukromým a zaměstnaneckým pojištěním, ale stoupl počet seniorů pojištěných v rámci vládního programu Medicare. Prezident Barack Obama přitom nedávno zveřejnil plán rozpočtových škrtů, který má omezit výdaje na tento program. Není ale jisté, zda budou schváleny. Obama tyto úspory podmiňuje zvýšením daní bohatým Američanům.
Nepojištěných bílých Američanů je nejméně – necelých dvanáct procent. Nejvíce nepojištěných je mezi Hispánci, a to mírně přes třicet procent. Jsou však jedinou skupinou, kde podíl členů bez pojistky klesl. Odborníci poukazují na to, že se životní standard Američanů ve skutečnosti o tolik zhoršit nemusel. Statistické šetření totiž nepostihuje různé programy proti chudobě.
Cesta dolů – typické příběhy rodin v USA
Chester a Deborah Skinnerovi měli ještě před čtyřmi lety dům v arizonském Tucsonu. Jejich příjem, založený především na platu Chestera, dosahoval kolem sta tisíc dolarů ročně. Pak ale přišli o práci a vzápětí i o dům a museli se odstěhovat do podnájmu. Nejhorší je však teprve čekalo.
V letech 2008 a 2009 odprodali vše, co mělo nějakou hodnotu – členství v golfovém klubu nebo numismatickou sbírku, aby zaplatili základní účty. Dnes už jsou na tom podstatně lépe, pan Skinner vydělává 65 tisíc ročně.
Během krizových let však utratili všechny úspory a nedělají si iluze, že se ještě někdy vzmohou na vlastní bydlení, a budou se mít jako dříve. „V zásadě jsme se smířili s tím, že se to pravděpodobně už nestane,“ připouští Deborah.
Rovněž prodavač aut Tim Ticknor z nevadského Rena vydělával před příchodem krize sto tisíc ročně, pak se ale jeho příjem smrskl na třicet tisíc a nakonec jeho pobočka zbankrotovala. S rodinou se teď odstěhoval ke tchyni. „Jen abychom přežili to nejhorší,“ doufá.
Obchodníci se učí žít s úbytkem střední třídy
Marketing firmy Procter & Gamble mířil celé generace na rozsáhlou americkou střední třídu. Nyní si však zástupce společnosti postěžoval deníku Wall Street Journal, že si jejich dosud spolehliví klienti stále častěji vybírají lacinější zboží. To firmu, jejíž přinejmenším jeden produkt by se v tomto okamžiku našel v 98 procentech amerických domácností, přimělo změnit prodejní strategii. Společnost například nedávno poprvé za čtyři desetiletí uvedla na trh nový prostředek na ruční mytí nádobí. „Přinutilo nás to zamyslet se nad portfoliem našich výrobků a nad tím, jak oslovit okraje trhu,“ uvedla šéfka severoamerické divize Melanie Healeyová.
O tom, že se americká společnost rozvětvuje na horní a spodní třídu a ta střední mizí, je v poslední době přesvědčeno více firem. Například H. J. Heinz nyní vyrábí více zboží v nižším cenovém pásmu.
Společnost Dollar General, zaměřená na méně výdělečné domácnosti, si pochvaluje příliv zákazníků, kteří ještě před časem patřili do střední třídy. Luxusní značka Saks naopak začala prodávat více oblečení
a doplňků pro nejbohatší klienty.
Bankovní a finanční skupina Citigroup tento fenomén označuje jako „spotřebitelskou teorii přesýpacích hodin“ a od předloňského roku doporučuje investorům, aby se zaměřovali na společnosti schopné nejlépe vyhovět spotřebitelům s nejnižšími a nejvyššími příjmy. Skupina sestavila také index 25 firem, kde se na vrcholu hodin nalézá Estée Lauder a na spodku leží Kellogg’s.
„Společnosti se domnívaly, že když jsou uprostřed, jsou automaticky v bezpečí,“ podotkla k současnému trendu analytička společnosti Deborah Weinswigová.
Čtete rádi E15.cz? Dejte nám hlas ve finále ankety českého internetu v kategorii zpravodajství.
