Evropská komise sáhla k ojedinělému nástroji: poprvé odmítla rozpočtový návrh členského státu, konkrétně Itálie. Podle části odborníků šlo o očekávaný krok, Řím se totiž ve svém návrhu výrazně vzdálil minulým ujednáním s vedením Evropské unie. Na vytvoření nového rozpočtového plánu dostala vláda v Římě tři týdny. Itálie si ale dál trvá na svém. Nemusí se jí to však vyplatit. Rozložení sil v eurozóně hraje proti ní.
„Tento krok se očekával. Itálii se v minulosti ustupovalo mnohokrát a i Jean-Claude Juncker prohlásil, že se s Itálií neustále jedná jako v rukavičkách, a přesto je vždy nespokojená. Dokonce se ohýbala některá pravidla – například co se týče pomoci italským bankám, ale tentokrát Itálie vysloveně šla proti Paktu stability a růstu. I italský premiér uznal, že rozpočtový návrh paktu neodpovídá, Evropská komise tedy v podstatě neměla příliš na výběr,“ komentuje rozhodnutí Komise pro INFO.CZ ředitel Institutu pro Evropskou politiku EUROPEUM Vladimír Bartovic.
Že se Komise rozhodne poprvé v historii vrátit unijní zemi návrh rozpočtu, už v uplynulých týdnech naznačovala vyjádření evropských představitelů. Plány nové vlády složené z Hnutí pěti hvězd a Ligy totiž šel za hranici toho, co bylo s unií dohodnuto za doby premiéra Mattea Renziho – místo nárůstu výdajů ve výši 0,1 procenta italská vláda nyní počítá s 2,7 procenty a s deficitem rozpočtu 2,4 procenta, který měl být původně jen 0,8 procenta.
Takové změny rozpočtové politiky jsou v případě Itálie, která je po Řecku druhou nejzadluženější zemí eurozóny, podle Komise nepřípustné. Návrh rozpočtu je dle Bruselu v přímém rozpočtu s Paktem stability a růstu, podle kterého země měnové unie nesmí mít veřejný dluh vyšší než 60 procent HDP. Tento limit Itálie nejenže nedodržuje, ale ani se k němu s dluhem ve výši 132 procent HDP nepřibližuje.
„Komise tento krok odmítnutí rozpočtu musela udělat, zároveň si také myslím, že měla důležitou podporu ze strany velkých členských zemí, jako je Francie a Německo. Podobně se přitom vyslovovalo i Nizozemsko, Švédsko nebo Rakousko. Ze strany Komise se tedy podle mě jedná o ukázání síly, že nebude Itálii donekonečna ustupovat, protože by to znamenalo, že si Řím může dělat, co chce, i v dalších oblastech,“ říká také Bartovic.
Jak upozorňují někteří ekonomové, Itálie není jediná evropská země, která pravidla narýsovaná Paktem stability a růstu nedodržela. V případě nové euroskeptické vlády v Římě však Komise už tolik shovívavá jako v minulosti není.
„Italové budou určitě zkoušet argumentovat tím, že v loňském a předloňském roce Španělsko a Francie opakovaně překračovaly pravidla – měly deficit dokonce větší než tři procenta HDP – a Evropská komise v těchto případech přimhouřila oko a snažila se jim vyjít vstříc. Ale politické pochopení k italské vládě je v současnosti kvůli mnoha jiným tématům podstatně menší,“ řekl před nedávnem ekonom J&T banky Petr Sklenář.
