Asad se snaží povstalce svážet do provincie Idlib, usnadní to pak jejich zničení
Syrský prezident Bašár Asad prosazuje více než dva roky politiku uzavírání lokálních příměří. Jeho armáda za tu dobu deportovala do severozápadní provincie Idlib tisíce povstalců a stoupenců opozice. Idlib, který hraničí s Tureckem, se pro tyto lidi stává místem nuceného exilu. Jak napsala agentura AP, smyslem je soustředit bojovníky daleko od Damašku v místě, kde budou moci být zničeni později.
V Idlibu jsou radikálové s vazbami na Al-Káidu i vyznavači jiných směrů extremistické ideologie. Většina z nich přijala kapitulaci a přijela i s rodinami z Homsu a damašských předměstí.
"Vláda chce lidi psychologicky připravit na to, že Idlib bude něco jako syrský Kandahár," domnívá se novinář Ibráhím Hamídí, který píše pro list Al-Haját. Afghánská provincie Kandahár byla v letech 1996 až 2001 baštou vlády radikálního Talibanu. Hamídí si myslí, že vysoká koncentrace extremistů bude v budoucnu důvodem pro masivní útok na celou provincii.
Idlib je jedinou syrskou provincií, kde až na dvě malé šíitské vesnice nepůsobí radikální Islámský stát ani vládní jednotky. Sousedí s Tureckem, který je spojencem syrských povstalců, a s přímořskou Latákíjí, baštou vládních sil. Právě porážka armády v Idlibu v létě 2015 přiměla Rusko zahájit intervenci do Sýrie. Opozice se obává, že pod záminkou, že provincie je hlavním sídlem Fronty dobytí Sýrie, tedy spojenecké organizace Al-Káidy, ruská letadla jednoho dne provedou na Idlib kobercový nálet.
Americká letadla v Idlibu od roku 2015 zlikvidovala některé z nejvyšších velitelů skupin napojených na Al-Káidu včetně Kuvajťana Muhsína Fadlího, Saúdského Araba Sanafího Nasra a Egypťana Ahmada Saláma Mabrúka. Patřili ke skupině Chorásán, která je podle USA větví Al-Káidy a chce útočit na západní cíle.
Idlib je základnou i pro opozici, která chce sesadit Asada. Málik Rifáí nedávno přišel do Idlibu z Daráji a svůj nynější život považuje za pětihvězdičkový ve srovnání s tím na damašském předměstí, kde bylo obtížné sehnat jídlo.
Sousedství s Tureckem umožňuje pravidelné zásobování nejen potravinami, ale také zbraněmi. Rifáí žije z úspor v bytě s několika přáteli. Další jsou ve stanech nebo betonových domech vybavených nejnutnějším nábytkem. Vydělávají si jako řidiči taxi nebo autobusů, jako organizátoři distribuce pomoci anebo se připojují k povstaleckým skupinám, které platí mzdy.
Vládní a ruská letadla se sice zaměřují hlavně na Halab, ale ani v Idlibu se většina dní neobejde bez bombardování. "Režim chce z Idlibu udělat druhou Rakku," říká syrský duchovní Hasan Dukhaim, který nyní žije v Turecku, ale v Idlibu žil do loňska.
Rakka se považuje za centrum Islámského státu, Idlib je totéž pro Al-Káidu. Vláda podle Dukhaima doufá, že vysoká koncentrace lidí z různých skupin vyvolá vnitřní boje, ale ačkoli přicházejí stále noví lidé, konfrontace jsou výjimkou.
Právník Usáma abú Zajd upozornil, že do Idlibu přijíždí také mnoho civilistů a že cílem vlády je převézt je co nejdál od jejich původních bydlišť. Množství bojovníků ze skupin svázaných s Al-Káidou bude podle abú Zajda pro Asada v budoucnu záminkou pro to, aby boje v Idlibu vydával za boje proti terorismu.
Faysal Itani z analytického pracoviště Atlantická rada řekl, že "promícháním extremistů s obyvatelstvem nepřátelským vůči vládě se problém soustřeďuje do jednoho místa". "Jakmile přesun dokončí, režim tvrdě zaútočí a bude těžké cokoli proti tomu dělat z mezinárodního hlediska," řekl.
