Syrský prezident Bašár Asad prosazuje více než dva roky politiku uzavírání lokálních příměří. Jeho armáda za tu dobu deportovala do severozápadní provincie Idlib tisíce povstalců a stoupenců opozice. Idlib, který hraničí s Tureckem, se pro tyto lidi stává místem nuceného exilu. Jak napsala agentura AP, smyslem je soustředit bojovníky daleko od Damašku v místě, kde budou moci být zničeni později.
V Idlibu jsou radikálové s vazbami na Al-Káidu i vyznavači jiných směrů extremistické ideologie. Většina z nich přijala kapitulaci a přijela i s rodinami z Homsu a damašských předměstí.
"Vláda chce lidi psychologicky připravit na to, že Idlib bude něco jako syrský Kandahár," domnívá se novinář Ibráhím Hamídí, který píše pro list Al-Haját. Afghánská provincie Kandahár byla v letech 1996 až 2001 baštou vlády radikálního Talibanu. Hamídí si myslí, že vysoká koncentrace extremistů bude v budoucnu důvodem pro masivní útok na celou provincii.
Idlib je jedinou syrskou provincií, kde až na dvě malé šíitské vesnice nepůsobí radikální Islámský stát ani vládní jednotky. Sousedí s Tureckem, který je spojencem syrských povstalců, a s přímořskou Latákíjí, baštou vládních sil. Právě porážka armády v Idlibu v létě 2015 přiměla Rusko zahájit intervenci do Sýrie. Opozice se obává, že pod záminkou, že provincie je hlavním sídlem Fronty dobytí Sýrie, tedy spojenecké organizace Al-Káidy, ruská letadla jednoho dne provedou na Idlib kobercový nálet.
Americká letadla v Idlibu od roku 2015 zlikvidovala některé z nejvyšších velitelů skupin napojených na Al-Káidu včetně Kuvajťana Muhsína Fadlího, Saúdského Araba Sanafího Nasra a Egypťana Ahmada Saláma Mabrúka. Patřili ke skupině Chorásán, která je podle USA větví Al-Káidy a chce útočit na západní cíle.
Idlib je základnou i pro opozici, která chce sesadit Asada. Málik Rifáí nedávno přišel do Idlibu z Daráji a svůj nynější život považuje za pětihvězdičkový ve srovnání s tím na damašském předměstí, kde bylo obtížné sehnat jídlo.
Sousedství s Tureckem umožňuje pravidelné zásobování nejen potravinami, ale také zbraněmi. Rifáí žije z úspor v bytě s několika přáteli. Další jsou ve stanech nebo betonových domech vybavených nejnutnějším nábytkem. Vydělávají si jako řidiči taxi nebo autobusů, jako organizátoři distribuce pomoci anebo se připojují k povstaleckým skupinám, které platí mzdy.
Vládní a ruská letadla se sice zaměřují hlavně na Halab, ale ani v Idlibu se většina dní neobejde bez bombardování. "Režim chce z Idlibu udělat druhou Rakku," říká syrský duchovní Hasan Dukhaim, který nyní žije v Turecku, ale v Idlibu žil do loňska.
Rakka se považuje za centrum Islámského státu, Idlib je totéž pro Al-Káidu. Vláda podle Dukhaima doufá, že vysoká koncentrace lidí z různých skupin vyvolá vnitřní boje, ale ačkoli přicházejí stále noví lidé, konfrontace jsou výjimkou.
Právník Usáma abú Zajd upozornil, že do Idlibu přijíždí také mnoho civilistů a že cílem vlády je převézt je co nejdál od jejich původních bydlišť. Množství bojovníků ze skupin svázaných s Al-Káidou bude podle abú Zajda pro Asada v budoucnu záminkou pro to, aby boje v Idlibu vydával za boje proti terorismu.
Faysal Itani z analytického pracoviště Atlantická rada řekl, že "promícháním extremistů s obyvatelstvem nepřátelským vůči vládě se problém soustřeďuje do jednoho místa". "Jakmile přesun dokončí, režim tvrdě zaútočí a bude těžké cokoli proti tomu dělat z mezinárodního hlediska," řekl.
