Jednou z možností, jak zastavit vylidňování malých obcí nebo bývalých průmyslových center, by mohlo být čerpání peněz na obnovu z jednotlivých ministerstev, pod která daná obnovovaná budova či její určení spadá. Řekl to ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš během návštěvy Japonska. Přispět by měla také větší míra zapojení místních komunit do obnovy lokality.
„Myslím, že takový přístup je jediný možný model řešení, protože nelze z vrtulníku jen tak sypat peníze někam, kde to neznáte,“ uvedl Bartoš s dodatkem, že zapojení místních spolků je v tomto stěžejní. Ministr jako příklad uvedl japonské město Onomiči, které svůj dlouhodobý problém s postupným odchodem obyvatelstva do větších měst vyřešilo razantním snížením podmínek pro získání dotace na obnovu chátrajících nemovitostí a brownfieldů.
V partnerství s místním spolkem také město vytipovalo budovy ze svého majetku vhodné pro rekonstrukci, aby mohly poskytovat zázemí místnímu byznysu. Na rekonstrukce město čerpalo státní dotace, radnici to pak umožnilo „nakopnout“ ekonomiku města. A to bez přímých dotací místním podnikatelům. Ti přinášejí peníze do městské poklady, ať už jde o výnosy z nájmu, nebo lokální daně.
Tím Bartošovo čerpání inspirací v japonských podmínkách regionálního rozvoje nekončí. „V případě revitalizací domů v Onomiči zde k tomuto využívají nejen zdejší občanské neziskovky, které mají databázi chátrajících nemovitostí a postupně je dávají ,do kupy‘, ale také třeba peníze ministerstva zemědělství,“ pokračoval ministr při rozhovoru s E15.
Město peníze z tohoto rezortu čerpalo na rekonstrukci budovy, která sloužila a dále místní rybářské komunitě. „Proto se na opravu této budovy právě čerpaly peníze zdejšího ministerstva zemědělství. To oborové nastavení čerpání peněz je zajímavé,“ řekl Bartoš. Na otázku, zda vidí nějaký potenciál pro přenesení takového modelu do Česka, reagoval, že se mu japonský přístup zamlouvá. „Nelze jen křičet na MMR jako na ,investiční ministerstvo‘ třeba ve věci opravy památek či školství. Je to věc nastavení parametrů a financování rezortů, které jsou za takové budovy či agendy zodpovědné,“ konstatoval.
MMR aktuálně přenastavuje národní dotační tituly. Ministr nespecifikoval, zda se v tomto ohledu pokusí nějak více inspirovat z Onomiči. Město totiž právě kvůli potřebě získání peněz na opravu svých zchátralých, opuštěných budov upravilo pravidla čerpání dotací, respektive vytvořilo nový status zvaný „místní památky“. Na rekonstrukční práce spojené s takovýmito budovami, například historickou vilou s výhledem na onomičský přístav, tak mohlo vedle vlastních peněz a prostředků ze sbírky místních spolků využít i schválené vládní peníze.
Zmírnění podmínek pro udělení dotace na rekonstrukci nebo vytvoření nové kategorie chátrajících budov po vzoru japonského města by podle Bartoše ale mohlo vyřešit jeden z palčivějších problémů obcí v Česku: zrekonstruované, avšak prázdné sociální byty. Obce totiž tyto nemovitosti po odeznění „potřeby“ umístění sociálně slabých lidí – třeba když se dotyčným zlepší jejich finanční situace a pro přidělení sociálního bytu se již nekvalifikují – nemohou dále pustit „na trh“ a zajistit si tak dočasný finanční příjem do svých rozpočtů: musely by jinak vracet prostředky, zpravidla evropské, z nichž původně rekonstrukci/přestavbu na sociální byty financovaly. „Japonci zrovna nedávno tuto podmínku změnili, vyřešili tak dost problémů,“ uzavírá Bartoš.
