„Konzervativci mají za sebou triumfální vítězství i díky tomu, co řekli o ekonomických výsledcích poslední labouristické vlády,“ prohlásil jeden z kandidátů na předsedu strany Andy Burnham. „Deficit byl příliš veliký. Ale i tak byl rozpočtový přebytek poslední labouristické vlády za jedno volební období větší než za osmnáct let vlády konzervativců,“ dodal. Strana by podle něj měla přesvědčit voliče o tom, že její hospodaření je rozumné jak na vládní úrovni, tak s ohledem na obyčejné rodiny.
Další horká favoritka na lídra strany Liz Kendallová, stínová ministryně zdravotnictví, se snaží prorazit s vizí zaměřenou na vzdělání: „Není nic pokrokového na tom dávat více na úroky státního dluhu než na vzdělání našich dětí.“
Skotská politička Yvette Cooperová, o níž se jako o potenciální předsedkyni strany mluví nejdéle, shrnula své postoje do poněkud svérázné věty: „Nikdo nemá právo tvrdit, že by za pád banky Lehman Brothers mohl příliš velký počet učitelů, lékařů nebo sester!“ Stínový ministr kultury Chris Bryant naznačil, že bude Cooperovou podporovat, a doplnil, že vůdce strany musí být „někdo, kdo už byl prozkoušen v ohni veřejného mínění“.
Nová vlna |
Co jsme udělali špatně a proč
Stínový ministr školství Tristram Hunt během víkendu slíbil, že se bude účastnit debaty, která by měla odhalit, „co jsme udělali špatně a proč“. Později dodal: „Tyto stranické volby musíme využít k tomu, abychom si položili některé velmi závažné otázky. Každý hlas ve straně je nutno vyslechnout, abychom pochopili, proč politika nacionalismu nejen ve Skotsku umožnila konzervativcům nabídnout milionům lidí přesvědčivější vizi pro Británii.“
Vycházející hvězda strany Chuka Umunna se v pátek nechal slyšet, že velmi špatně snáší tlak, který je na něho ohledně kandidatury vyvíjen. Obává se prý i dopadu na svůj rodinný život. Zda se jedná o pouhé kličkování a zda po nějaké době přece jenom neoznámí kandidaturu, jak bývá v politice zvykem, ukáže až čas.
Z tábora konzervativců komentoval dění v Labouristické straně kancléř George Osborne: „V tomto souboji ve skutečnosti nejde o osobnosti. Já už si ani nemyslím, že by labouristé reprezentovali pracující lid této země, který touží po lepším životě.“