Obdobná situace panuje i v ostatních zemích EU, což způsobilo neschopnost zformulovat „autoritativní odpověď“ na ukrajinskou krizi. Uvádí to zpráva evropského výboru britské Sněmovny lordů.
Vztahy EU s Ruskem byly podle Sněmovny lordů příliš dlouho založeny na optimistických předpokladech, že Rusko je na nejlepší cestě stát se demokratickou zemí. Výsledkem byla neschopnost EU vyhodnotit hloubku ruského nepřátelství, když Brusel předloni zahájil jednání o přidružení Ukrajiny k EU.
Chybná strategie
„Nedostatek analytických kapacit v Británii i v EU způsobil katastrofálně chybné vyhodnocení nálad během krize,“ prohlásil šéf evropského výboru Sněmovny lordů Christopher Tugendhat. Londýn ani Brusel nedokázaly nalézt strategický návod na jednání s Ruskem v dlouhodobé perspektivě, konstatoval.
Mluvčí britského ministerstva zahraničí v reakci uvedla, že rozsah „neospravedlnitelné a nezákonné“ intervence Ruska na východě Ukrajiny nedokázal předpovědět nikdo. „Vina leží výhradně na proruských separatistech podporovaných ruskými úřady, nikoli na asociační smlouvě EU s Ukrajinou.
O tom, zda bude mít Ukrajina těsnější sociální, ekonomické a politické vztahy s EU, musejí rozhodovat Ukrajinci, nikoli Rusko,“ citovala britskou mluvčí BBC.
| Před rokem byl svržen prezident Ukrajiny Janukovyč |
|---|
| Nepokoje na Ukrajině vypukly po 21. listopadu 2013, kdy proruská vláda prezidenta Viktora Janukovyče zastavila přípravy podpisu asociační dohody s Evropskou unií a vyzvala k rozšíření hospodářské spolupráce s Ruskem. Svůj krok vysvětlila tím, že jednání s Bruselem bude pozastaveno do doby, než bude jasné, jakou kompenzaci obdrží Kyjev od EU za ztráty způsobené oslabením ekonomické spolupráce s Moskvou. |
| Vzápětí vyšli prozápadně orientovaní Ukrajinci do ulic. Protesty začaly v Kyjevě a postupně se rozšířily především na západ země do regionů, které se obávaly vlivu Ruska a požadovaly proevropské směřování Ukrajiny. Naopak ruskojazyčné oblasti na východě a jihu země integraci s Ruskem podporovaly. |
| Centrem a symbolem tehdejších protestů na Ukrajině se stalo kyjevské Náměstí nezávislosti, zkráceně nazývané Majdan (což znamená náměstí). Na tomto ústředním náměstím v centru Kyjeva vyrostly barikády a podle důvodu protestů (odmítnutí dohod s EU) a podle místa dostaly nepokoje i název - Euromajdan. |
| Odpor proti vládě Janukovyče byl zpočátku roztříštěný. Prozápadní opozici vedli několikanásobný světový šampión v boxu a zakladatel Ukrajinské demokratické aliance pro reformy UDAR (Úder) Vitalij Kličko, právník a ekonom Arsenij Jaceňuk, který je nyní premiérem, a Oleh Ťahnybok, šéf strany Svoboda, která je označována za nacionalistickou, svými oponenty až za krajně pravicovou. Iniciativu v kyjevských ulicích postupně převzaly krajně pravicové skupiny Pravý sektor a Společná věc v čele s Dmytrem Jarošem, jejichž členové stáli za násilnými akcemi. |
| Po krvavém 20. únoru se situace částečně uklidnila a 21. února prezident Janukovyč a opoziční předáci Jaceňuk, Kličko a Ťahnybok podepsali dohodu o ukončení politické krize. Následující den ale poslanci sesadili Janukovyče, který poté uprchl ze země, a na 25. května vyhlásili prezidentské volby, které vyhrál podnikatel Petro Porošenko. |
| Při násilnostech zahynulo asi 110 civilistů a necelá dvacítka policistů. V médiích se pro oběti Euromajdanu vžil název „nebeská setnina“. |
| Na Janukovyče, který nyní podle dostupných informací žije v ruském Rostově na Donu, byl vydán mezinárodní zatykač a Rada Euromajdanu (koordinační orgán opozice) navrhla na premiéra Jaceňuka, jehož vláda byla schválena 27. února. |
| Asi o necelý měsíc později Ukrajina přišla o Krym, kde žije převážně ruskojazyčné obyvatelstvo a který anektovalo Rusko, údajně kvůli obavám o osud Rusů žijících na tomto poloostrově. Na počátku dubna vypukly na východě Ukrajiny boje mezi proruskými separatisty a ukrajinskou armádou, které trvají dodnes. |
