Pracovníci univerzity Strathclyde nechali děti východoevropských přistěhovalců vést si dva a půl roku deník. Výzkumníci zároveň vedli rozhovory s dětmi i s jejich rodiči a učiteli. Celkem bylo zkoumáno 60 rodin z Polska, Rumunska, Bulharska, Česka, Slovenska a Maďarska.
Výzkum potvrdil, že drtivá většina rodičů přišla do Británie hledat „lepší život“ pro své děti. Řada rodin připouští, že příchod do Británie přinesl nové příležitosti, ale zároveň i změny k horšímu: často vyměnili domek se zahradou za byt v mnohapodlažní budově.
Studie také odkryla, že se po příchodu do Anglie páry často rozvádějí. Jde většinou o případy, kdy jeden z partnerů odešel za moře dříve a během měsíců až let odloučení se navzájem odcizili.
K zubaři domů
Navzdory emigraci si přistěhovalci udržují pevné vazby na své domovské země. Rodiny s dětmi stále navštěvují svého lokálního lékaře či zubaře, zjistili vědci. Důvodem jsou dlouhé čekací lhůty v britském systému zdravotní péče, takzvaném „NHS“.
„Mé dítě má astma a tady mi řekli, že musím počkat dva měsíce na návštěvu odborníka. Tak jsem ho prostě vzala letadlem do Polska, k doktorovi, kterého známe,“ řekla jedna z dotazovaných jménem Agáta.
„Na specialistu jsme čekali tak dlouho, až se máma rozhodla letět do Bulharska a tam jsme šli k očnímu lékaři, který mě vzal hned,“ uvedla dvanáctiletá Andrea. Jiné dítě zase zmiňuje čtyřměsíční čekání na zubaře. V jednom se řada dětí shoduje: rodiče často s návštěvou lékaře čekají na letní prázdniny, kdy stejně jedou zpátky do své rodné vlasti.
Velká část rodičů uvedla, že jim britský systém vzdělávání připadá lepší, než v domovské zemi, oceňují především možnost volby. Vadí jim naopak že děti nejsou dostatečně vytěžovány.
Britský vzdělávací systém není tak přísný
„Chci být zubařkou, takže už vím, jaké předměty potřebuji, ale učitelé si někdy myslí, že to je nad moje síly, ačkoli jsem doma třeba v matematice nebo fyzice dělala mnohem těžší věci,“ svěřila se například patnáctiletá Litevka Gintare. Řada východoevropských rodičů také posílá své děti do dodatečné školy v sobotu, aby v případě návratu do vlasti nebyly pozadu.
„Myslím, že to souvisí s rozdílnými vzdělávacími systémy,“ řekla Telegraphu vedoucí výzkumu Daniela Sime. „V řadě východoevropských zemí se klade velký důraz na domácí úkoly, disciplínu, strukturu a respekt, je to velmi rigidní systém.“
„Když pak přijdou z takto formálního prostředí do našeho systému, je tady pocit, že náš systém je uvolněnější nebo že děti pracují pod své maximální schopnosti,“ dodala.
