Češky se únosců zprvu bály, pak si zvykly. Teď se těší na nový život

Dvě Češky unesené v roce 2013 v Pákistánu jsou volné. Na snímku je Antonie Chrástecká vlevo a vpravo Hana Humpálová.

Dvě Češky unesené v roce 2013 v Pákistánu jsou volné. Na snímku je Antonie Chrástecká vlevo a vpravo Hana Humpálová. Zdroj: ctk

Češky Hana Humpálová a Antonie Chrástecká unesené v roce 2013 v Pákistánu po propuštění potvrdily, že dodnes neví, jaká skupina stojí za jejich únosem a únosci se jim prý nikdy nepředstavili. Nejhorší prý byl začátek zajetí, kdy si musely zvyknout na náhlou změnu a svých únosců se bály. Nyní se těší na nový život a radují se i z obyčejných věcí, jako jsou slunce a úsměvy lidí.

Turecká agentura Anadolu uvedla, že ženy, jejichž propuštění zprostředkovala turecká humanitární organizace IHH, v pátek překročily turecké hranice. Premiér Bohuslav Sobotka pak potvrdil, že ženy se dnes ráno vrátily do Česka a nyní už jsou u svých rodin. Podle informací některých médií jsou nyní v nemocnici.

Humpálová v rozhovoru nejdřív vylíčila samotný únos, který se odehrál na cestě z Taftanu, města na hranici Íránu a Pákistánu. „Byly jsme v autobuse. Nějaká skupina mužů autobus zastavila a nařídila nám, abychom šly s nimi, daly jsme jim pasy a všechny naše věci,“ říká žena na videu tureckého serveru Diyadinnet.com.

„Vlastně o nich nic nevíme. Doteď se nám nepředstavili. Nevíme jméno té skupiny, nevíme ani nic o nich, nic nám nevysvětlili,“ dodala Humpálová. Nejhorší podle ní byl pro obě právě začátek zajetí, „protože to byla velká změna a my jsme se jich opravdu bály“. Dívky prý měly dost času na přemýšlení. Probíraly dětství, myslely na rodiny a držely se naděje, že jednoho dne je osvobodí.

Hana Humpálová tvrdí, že poprvé viděla zbraň a lidi, kteří vypadali, že umí zbraně používat. „Střílelo se tam a vybuchovaly tam bomby. Ze začátku jsme byly skutečně vyděšené. Ale časem jsme si na to zvykly,“ popsala věznění Humpálová.

Po propuštění se obě ženy především těšily na setkání se svými rodinami, o kterých dosud nic nevěděly. „Chci je vidět zdravé a usměvavé, i když budou možná brečet,“ řekla Humpálová.

Chrástecká připustila, že je nervózní a unavená, ale velmi šťastná. „Jsem tak šťastná, protože jsem na to čekala dva roky. Dva roky. V jednom pokoji jsem čekala na setkání se svou rodinou,“ řekla Chrástecká. „Nemůžu tomu uvěřit. Nechci jít spát, protože se trochu bojím, že se probudím a zjistím, že naše svoboda byl jen sen,“ prohlásila.

Nový svět

Humpálová měla po propuštění pocit, jako by viděla nový svět a nový život. „A doufáte, že můžete začít žít jiný život. Když jsem například poprvé viděla slunce nebo když jsem viděla, jak se na mě někdo usmívá, byla to tak jednoduchá věc, kterou tam ale normálně neuvidíte. Cítím se velmi netrpělivá,“ líčila Humpálová.

Češky byly uneseny 13. března 2013 v provincii Balúčistán na jihozápadě Pákistánu, když cestovaly z Íránu do Indie. Stalo se tak odpoledne, přibližně po 120 kilometrech cesty od hraničního přechodu s Íránem.

Za únosem může stát Al-Káida

Agentura Anadolu napsala, že Češky unesla ozbrojená skupina napojená na teroristickou síť Al-Káida. Také pákistánský novinář Vahíd Chalfe z pákistánského deníku Dawn koncem února ČTK řekl, že za únosem mohla stát Al-Káida. Usuzoval tak na základě jednoho ze zveřejněných videí, v němž se Češky přimlouvaly za propuštění pákistánské lékařky Áfíi Siddíkíové vězněné v USA.

„Možná byly uneseny pro nějaký jiný důvod, ale podle mě se dostaly do rukou lidí, kteří jsou přímo napojeni na Al-Káidu. Mohl je unést třeba Taliban a předat Al-Káidě,“ uvažoval Chalfe i na základě znalosti prostředí v Balúčistánu a skupin, které tam operují.

Hana Humpálová chtěla být vězeňskou psycholožkou
Obě dívky studovaly před únosem na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Antonie Chrástecká, narozená v říjnu 1988, pochází z Kladenska a získala dva bakalářské tituly za práce věnované terapii závislých osob a coming-outu u dětí. Podle webu věnovaného oběma dívkám Chrástecká pracovala mimo jiné na Lince bezpečí, která se zaměřuje na pomoc ohroženým dětem, nebo v Dobrovolnickém centru Kladno.
Hana Humpálová, narozená v listopadu 1988, se ve své bakalářské práci věnovala sociálním dovednostem odsouzených mužů, chtěla se stát vězeňskou psycholožkou. Při studiu pracovala dívka původem z Písku v zařízeních zaměřených na pomoc lidem s různými hendikepy - v Café Na půl cesty či kavárně Vesmírna, kde pomáhala lidem s mentálním postižením.