„Jednání probíhala několik měsíců a před několika dny byla ukončena,“ uvedla mluvčí ministerstva zahraničí Michaela Lagronová. „Adresně bude vyplacena částka 2500 eur na osobu, týká se to deseti až 15 lidí,“ dodala.
O kompenzaci pro české Romy dlouhodobě usiluje Výbor pro odškodnění romského holokaustu. Iniciativu podpořil ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) a do jednání se zapojil také bývalý český zmocněnec pro záležitosti holokaustu Jiří Šitler. Podle Lagronové se mezi oběma stranami odehrálo několik formálních a neformálních schůzek a rozhodnutí padlo a bylo oznámeno v uplynulých dnech.
Ještě to není jisté, je to jen příslib a můžeme doufat
Prezident výboru Čeněk Růžička později upřesnil, že poslední vyrozumění, které přišlo od německého ministerstva financí, příspěvky žadatelům zatím nepřiznává. „Ještě to není jisté, je to jen příslib a můžeme doufat,“ uvedl. Dodal, že žádost o odškodnění podalo deset lidí. Podle něj německé úřady na rozhodnutí nemají žádnou lhůtu.
Romové byli podobně jako Židé v období druhé světové války tvrdě postiženi nacistickou rasovou politikou. V roce 1942 provedli v četníci v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava soupis všech „cikánů, cikánských míšenců a osob žijících po cikánském způsobu“. Dostalo se do něj 6500 lidí. Část z nich skončila ve sběrných táborech v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Transporty odvezly do koncentračního tábora v Osvětimi bezmála 5000 Romů. Do vlasti se jich vrátilo jen 583.
Dva tisíce sudetských Němců
Na odškodnění svých občanů Německé úřady do roku 2018 vyčlenily celkem 50 milionů eur (1,35 miliardy korun). Žádat o něj mohou všichni němečtí civilisté, kteří museli kvůli své národnosti nebo státní příslušnosti v období od 1. září 1939 do 1. dubna 1956 z nařízení cizího státu nuceně pracovat.
Za nucenou práci přitom příslušné nařízení německého ministerstva vnitra označuje nedobrovolnou a nikoliv krátkodobou práci, kterou lidé vykonávali pod hrozbou násilí nebo trestu. Pokud se během pracovní činnosti mohli pravidelně vracet domů, nebudou mít na odškodnění zpravidla nárok.
Pracovní povinnost měly po skončení druhé světové války také desítky tisíc sudetských Němců v Československu. Podle odhadu sudetoněmeckého landsmanšaftu loni žilo ještě asi 2000 sudetských Němců, jichž se odškodnění týká. Žádat o něj mohou až na malé výjimky do konce roku 2017 právě jen žijící, nikoliv jejich potomci.
Dá se očekávat, že vedle sudetských Němců budou o odškodnění žádat i ti Němci, kteří po skončení války museli pracovat v dalších zemích střední a východní Evropy nebo byli na léta zavlečeni do tehdejšího Sovětského svazu.
Na odškodnění nemají nárok ti Němci, kteří napomáhali nacistické nebo jiné krutovládě, ani ti, kteří se dopustili či se podíleli na válečných zločinech nebo zločinech proti lidskosti. Odškodnění se nedočkají ani ti, kteří své postavení v daném období výrazně zneužili ve svůj prospěch nebo v neprospěch někoho jiného.
