Na královský trůn usedá princ Charles, který si bude muset podle bývalého ředitele hradního protokolu Jindřicha Forejta projít těžkou osobnostní zkouškou. „Panovník má tři základní práva. Má právo být konzultován, má právo povzbuzovat a má právo varovat. Musí ale být zcela nestranný,“ říká Forejt, který upozorňuje na to, že Charles vždy rád otevíral kontroverzní společenská témata a nebál se vyslovit svůj názor. To teď podle Forejta bude muset král Charles změnit.
Britskou královnu Alžbětu II. jste sám nedávno označil za osobu, která si uměla vždy poradit, a to i ve svém úctyhodném věku. Hrozí teď v tomto ohledu Británii negativní změna, nebo podle vás král Charles hladce naváže?
Monarchie je mechanismus, který běží již po staletí. Někdy možná nenápadně, ale běží. Má svůj rytmus a ta instituce je hluboce zakořeněná. Monarchie počítá s tím, že každý panovník je smrtelný a každá vláda jednou skončí. To, co popisujete, je mnohdy syndrom dlouhé vlády. Naši předkové to samé zažili v roce 1916, kdy zemřel František Josef I.
Po 68 letech vlády už nebyl skoro nikdo, kdo by si pamatoval jiného panovníka. Lidé tak najednou dostanou pocit, že vše skončilo a další den nebude stejný. Ale bude. Na Alžbětu II. se bude vzpomínat jako na královnu příkladnou, která vždy úzkostlivě dodržovala to, co se od panovníka očekávalo. Držela se neutrality, držela se postavení nad politickými stranami a dávala stranou své osobní sympatie či protinázory. Během svého panování nezískala žádná území, nedobyla žádné územní zisky. Ale své poslání panovníka dělala příkladně, poctivě a mnohdy velmi nenápadně, a to po dobu sedmdesáti let.
Jaké změny teď Británii podle vás čekají?
Každý panovník během svého panování tiskne svoji vlastní pečeť. Král Charles určitě ví, že první kroky panovníka jsou vždy symbolické a že od něj společnost očekává, jak se v této situaci zachová. Tím, že se jedná o konstituční monarchii, se pochopitelně panovník drží nad politikou. Král Charles míval však s touto neutralitou problém, protože úzkostlivě hájená pozice panovníka před ním nedávala příliš najevo své politické názory a dala vždy na radu vlády. Král Charles mnohdy projevoval své politické názory, což bylo proti tomuto trendu.
Připomenu například jedno postoj k Číně. On se zkrátka nebál jako následník trůnu otevírat kontroverzní společenská témata včetně architektury, životního prostředí a tak dále. Vždy chtěl jít do jádra celé věci. Teď však bude mít jako panovník do určité míry svázané ruce, musí být nestranný a nesmí dávat najevo své preference. V tomto ohledu tedy může nastat určitá změna. Nicméně domnívám se, že bude jednat stejně jako předchozí panovníci, kteří vždy dodržovali tato základní pravidla, ale zároveň měli také tři základní práva. Panovník má právo být konzultován, má právo povzbuzovat a má právo varovat.
Takže se král Charles přestane vměšovat do věcí, které vždy považoval za důležité a ke kterým se v minulosti vyjadřoval?
Na začátku jste zmínila jednu velmi zajímavou věc, a sice že si královna Alžběta II. uměla vždy poradit. A proč tomu tak bylo? Protože pokud jste panovníkem, tak jste v tom klubu sama. Když je člověk vojákem, kuchařem, politikem, tak máte kolegy, se kterými se můžete poradit a se kterými můžete zkonzultovat to, co vás trápí. Pokud jste panovníkem, tak nemáte možnost konzultace. Koho by se Alžběta II. ptala, když její otec zemřel, což jí umožnilo nástup na trůn. Král Charles bude tedy zrovna tak odkázán pouze sám na sebe s jakýmikoli obavami a bude si muset poradit sám. Charles je však známý tím, že je poměrně netrpělivý, má rád, když věci plynou hladce a nenápadně, ale když tomu tak není, dává najevo určitou nervozitu. Tohle všechno bude obrovská zkouška pro jeho osobnost.
A mohl byste zmínit nějaký příklad jedné věci, která se ode dneška pro Brity výrazně mění?
Samozřejmě teď budou mít Britové smutné dny, protože odešla všemi milovaná královna. Kromě toho se ode dneška také mění například britská hymna. Britové ode dneška nezpívají „God Save the Queen“, ale „God Save the King“. V textu celé hymny už nebudou zpívat ženská zájmena, ale vše se změní po sedmdesáti letech na mužská.
Co se teď v královském paláci změní s příchodem mladšího panovníka?
Kromě toho, že přijde král Charles se svou povahou, kterou jsem už výše popsal, nastane v paláci také generační výměna. Teď tedy přichází nová skupina dvořanů, která je mnohdy i o dvě generace mladší. Dvořané královny Alžběty II. nebyli jejími vrstevníky, ale byli také o generaci mladší než ona a byli to sedmdesátníci.
Lze tedy například s příchodem výrazně mladších dvořanů očekávat častější využití nových technologií v paláci?
Ona jedna věc je osobní vůle zkoušet novinku a něco jiného je nutnost, která je diktovaná okolnostmi. Pokud by se královna Alžběta II. poslední roky nechtěla přizpůsobit pandemickému světu, který omezil osobní kontakt na minimum, tak by nebylo možné vykonávat funkci panovníka. Myslím si tedy, že je to otázka jakési techničnosti. Ti, co teď přijdou za králem Charlesem, jsou také dvořané. To jsou lidé, kteří jsou u královského dvora dlouho, a přestože jsou výrazně mladší, než byli ti dosavadní, stále jsou poměrně hodně konzervativní, takže bych v tomto ohledu výrazné změny neočekával.
