Čína si zkrátila námořní cestu přes Pákistán, staví moderní přístav
Když na sklonku minulého roku odbavili v modernizovaném přístavu Gwadar na západě Pákistánu první kontejner s čínským zbožím, pochválil to sám pákistánský premiér Naváz Šaríf. Přístav je totiž centrálním bodem ambiciózního dopravního projektu Čínsko-pákistánského ekonomického koridoru (CPEC).
Za 46 miliard dolarů postupně roste síť železnic, silnic a přístavní infrastruktury, která obě země stále víc propojuje. Pro Pákistánce to znamená peníze a pracovní příležitosti. Pro Čínu zas bližší přístup k Perskému zálivu a Rudému moři.
„Pákistán leží na křižovatce tří motorů růstu v Asii – jižní a centrální části kontinentu a Číny,“ připomněl Naváz Šaríf. Vzniká tak jakási námořní odnož Hedvábné stezky. Jen modernizace dříve nevýznamného přístavu Gwadar stála 1,6 miliardy dolarů. Novou práci má dát 700 tisícům Pákistánců. Čína podepsala smlouvu, díky níž si přístav pronajala až do roku 2059.
Po zemi proudí do přístavu zboží po železnici a silnici od nejzápadnějšího města samotné Číny z Kashgaru. Číňané doufají, že získají větší vliv na obchod v nedalekém Perském zálivu, kterým prochází 40 procent veškeré ropy.
Projekt Gwadar korunuje rostoucí čínskou moc nad námořním obchodem. Z desítky přístavů, kterými projde nejvíc nákladních kontejnerů, v posledních letech vypadl dokonce i největší evropský námořní uzel Rotterdam. Také dva největší americké přístavy Los Angeles a Long Beach uzavírají až druhou desítku světového pořadí. Naopak do top ten se prodralo už sedm čínských přístavů.
A to v něm ještě figuruje městský stát Singapur, ve kterém tvoří tři čtvrtiny obyvatel také Číňané. Největším přístavem na světě, epicentrem čínského byznysu Šanghají, projde ročně ekvivalent více než 35 milionů dopravních kontejnerů. „Přístavní hegemonii“ Číny tak na východě narušují už jen jihokorejský Pusan a dubajský Jebel Ali. Právě pro ten ale znamená ostrý start Gwadaru v čínské režii největší konkurenci.
