Když se řekne Šanghaj, vyvstane obraz obrovské čínské metropole lákající byznysmeny z celého světa. Největší čínská aglomerace tak ale přitahuje i místní obyvatele. Pro ně však život v Šanghaji zase tak idylický není. Naopak. Je plný příkazů a omezení.
Jméno pětadvacetimilionového města Šanghaj (Shanghai) v překladu znamená „na moři“. Při pohledu na jeho současnou podobu byste si asi jen stěží dokázali představit, že ještě na začátku 19. století žilo v tomto oblastním přístavu všeho všudy dvě stě tisíc obyvatel. S příchodem koloniálních mocností se však začalo město rozvíjet. Když o sto let později Šanghaj překročila jeden milion obyvatel, platila už za symbol moderní a prosperující Číny.
Úspěšná Šanghaj
Klíč k úspěchu Šanghaje můžeme hledat v několika faktorech. Historická obliba města mezi bohatými cizinci, kteří zde zakládali a dodnes zakládají pobočky svých firem, je jedním z nich. Západní nadvláda je patrná z architektury i z chování a míry vzdělanosti místních obyvatel. Typické čínské uličky, takzvané chutungy, tu ale nehledejte. Anglické nápisy zde existují v pomyslné harmonii s těmi čínskými a angličtina je tu, na rozdíl od zbytku země, vyučována povinně.
Při procházce centrem města si člověk připadá jako v některé z evropských metropolí. Známá čtvrť Bund, ležící na březích řeky Chuang-pchu-ťiang (Huangpu Jiang), připomíná doby koloniální nadvlády. Zdejší banky a obchodní centra se ale postupem času proměnily v luxusní obchody, restaurace a hotely. I když se Šanghaj neustále rozrůstá do velikosti i počtem obyvatel, k nejrozšířenější čínské národnostní skupině „Chan“ se stále hlásí více než 99 procent jejích obyvatel.
Koloběh čínského snu
Kromě zahraničních investorů chtějí z rostoucího šanghajského bohatství profitovat také sami Číňané, kteří se do města ve velkém stěhují. Šanghaj se tak stává městem velkých kontrastů, ve kterém jsou peníze synonymem úspěchu a lepšího života. Aby si to člověk naplno uvědomil, musí zavítat do některé z chudinských čtvrtí. Ty totiž nejsou plné vysokých prosklených budov a byznysmenů v oblecích. Najdete tu obchodníky takřka se vším – od ovoce až po domácí potřeby. Žijí hlavně z poptávky rostoucí střední třídy. S příchodem dalších chudých obyvatel z čínského venkova se postupem času i oni stávají střední třídou. A tento „koloběh“ žene město neustále kupředu.
Celý proces ale není vůbec jednoduchý. Čína totiž monitoruje pohyb svých obyvatel pomocí tzv. „hukou“. Jde o systém centrální evidence obyvatel, ve kterém jsou zaneseny informace týkající se bydliště, rodiny či data a místa narození dotyčné osoby. A právě místo narození má stěžejní význam. Pokud se chce člověk přestěhovat do měst přesahujících určitý počet obyvatel, musí vlastnit jeho tzv. „urban hukou“. Pokud jej nevlastní, nemá plný přístup k dostupné zdravotní péči či vzdělání. Jak ze svých zkušeností říká David, podnikající dlouhodobě v Číně, jeho získání je během na hodně dlouhou trať.
Odhaduje se, že v současnosti bez těchto „městských povolení“ žije na hranici ilegality více než 200 milionů obyvatel Číny. To by mohlo do budoucna znamenat velký problém, což pochopila i čínská vláda. Na jaře loňského roku proto přijala plán dlouhodobé městské urbanizace, který počítá s přidělením privilegia legálního života ve městech téměř polovině z výše uvedeného počtu migrantů.
Do bohaté metropole se ale nestěhují pouze chudí vesničané. Vidina vysokých platů a lepšího života láká obyvatele všech příjmových skupin. Tian Tian se do města přestěhoval před rokem. „Byl jsem povýšen a nabídka práce v Šanghaji se prostě neodmítá,“ říká hrdě. „Začátky ale nebyly vůbec jednoduché. Kromě odlišného počasí jsem si musel zvykat i na lidi. Jsou úplně jiní než v Pekingu. Všichni jsou to byznysmeni, s nedostatkem lidského zájmu,“ dodává. A doplňuje: „Pokud chceš žít moderní život, přestěhuj se do Šanghaje. Pokud chceš být šťastný, zůstaň v Pekingu.“
V dusivém oparu
Jedním z největších problémů, který miliony Číňanů každý den řeší, je smog. S rychle rostoucí ekonomikou přibývá dnů, kdy jsou i šanghajské mrakodrapy zahaleny do neproniknutelného mlžného oparu. Hlavním viníkem je uhlí, jehož je Čína největším spotřebitelem. Při jeho spalování vzniká množství škodlivých látek, které v kombinaci s nepříznivým počasím (horko, bezvětří) tvoří ideální podmínky pro vznik smogu. Jsou dny, kdy se koncentrace prachových částic ve vzduchu pohybuje až dvacetkrát nad povolenými hodnotami a je tak zdraví velmi nebezpečná.
Pro omezení následků silného znečištění vzduchu ve velkých městských aglomeracích jsou přijímána různá opatření. Když je situace nejhorší, továrny na periferiích jsou nuceny utlumit, či dokonce úplně zastavit svůj provoz. Dlouhodobějším nástrojem je pak snaha vlády o regulaci automobilového provozu v největších městech, nejčastěji formou automobilových licencí. Bez nich není možné si automobil legálně pořídit. Průkopníkem tohoto postupu je právě Šanghaj, kde první aukce těchto licencí proběhla už v roce 1994. Peking se podobnou cestou vydal až o sedmnáct let později.
Každý měsíc je do oběhu uvolněn určitý počet dostupných licencí. Za v přepočtu zhruba 7000 korun je možné zapsat se do registru zájemců o nový automobil. Poté přichází na řadu samotná aukce. V průběhu několika kol přihazování je nakonec stanovena minimální suma zaručující zisk licence. Její výše za poslední roky rapidně stoupla. V Šanghaji se nyní pohybuje okolo hranice 15 000 dolarů za jedno osobní vozidlo. Nutno podotknout, že složení této částky držitele pouze opravňuje k jeho koupi.
Cenu vysněného dopravního prostředku je však povinen uhradit zvlášť. Díky tomu často dochází k paradoxní situaci, kdy lze nejlevnější vozy čínských automobilek pořídit za čtvrtinovou cenu licencí k jejich provozu. Ani to ale místní obyvatele od takto nevýhodné investice neodrazuje. Jde totiž o jeden ze způsobů, jak se Číňané snaží přiblížit americkému způsobu života, který tak obdivují.
Benátky Orientu
Přitom veřejná doprava ve městě je na vysoké úrovni. Čtrnáct tras metra, několik vlakových nádraží, dvě mezinárodní letiště nebo jen těžko uvěřitelných téměř 1500 autobusových linek. Když vás šanghajské megalomanství omrzí, není nic jednoduššího, než vydat se zase o kousek dál. Dojezdové vzdálenosti jsou tu navíc velmi relativní. Typickým příkladem jsou Su-čou (Suzhou) a Chang-čou (Hangzhou). Na mapě vypadají jako nevelká předměstí Šanghaje. Ve skutečnosti však jde o mnohamilionová města, vzdálená zhruba hodinu cesty rychlovlakem.
Jejich krásu obdivoval už Marco Polo, který oblast navštívil v roce 1276. „Na nebesích je ráj, na zemi je Sučou a Chang-čou,“ prohlásil tehdy. Původní vzhled měst doznal od té doby značných změn. I dnes ale platí za vyhledávanou destinaci turistů, obdivujících krásy přilehlých jezer, i rodilých Číňanů, kteří menší města upřednostňují před přelidněnou Šanghají. A výjimkou nejsou ani zahraniční byznysmeni, mezi kterými má zastoupení několik českých firem.
Pracuje zde i Petr z Hradce Králové. „To, co se ukazuje ve zprávách, je jenom malá část Číny a každý, kdo sem přijede, zjišťuje, že je tu všechno úplně jinak,“ odpověděl na otázku, co podle něj nejvíc charakterizuje zdejší život. Petr v Su-čou řídí zastoupení prosperující české firmy. I jemu čínský styl života učaroval, přiznává ale, že prvotní nadšení po čase vyprchá a negativní věci začnou převažovat.
Potápějící se metropole
Při návštěvě Shanghai Urban Planning Exhibition Hall si člověk naplno uvědomí, jak ambiciózním městem Šanghaj je. Zatímco v 80. letech připadala na jednoho obyvatele obytná plocha 6,6 m2, dnes je to více než pětinásobek. Sebevědomý plán rozvoje však má i své stinné stránky. Město je vystavěné na vysušených bažinách. A pod náporem neustále přibývajících výškových budov se pomalu potápí. Aktuálně rychlostí asi 1,5 centimetru za rok.
Dalším z kontroverzních nedořešených témat je vyvlastňování půdy pro další expanzi města. Zábory parcel a bourání rovnou celých čtvrtí dříve probíhaly jak na běžícím páse. Malé vesničky nahradily vysoké činžáky, jejichž obyvatelé do nich byli nedobrovolně přemístěni. Dnes už se situace obrací k lepšímu. Pokud lidé přenechají pronajatou půdu státu (pronajímá se většinou na období 70–100 let), mohou si přijít na poměrně slušné peníze. „Nejbohatším zaměstnancem naší firmy je paradoxně uklízečka, která si tímto způsobem přišla na deset bytů, které nyní pronajímá,“ zakončuje Petr naše vyprávění nad skleničkou Tsingtaa, nejznámějšího čínského piva.
DOBROU CHUŤ!
* Ochutnejte: grilované masové špejle, pravou pekingskou kachnu nebo plněné knedlíky všeho druhu
* Vynechejte: smažené „smradlavé“ tofu a polévku z vnitřností
* Nejlevnější pokrm: rýže – miska za 1–2 jüany
* Čínské nudle dříve dominovaly hlavně na severu, kde se pěstují obilniny, kdežto rýže byla spojena s jihem. Dnes obě nejrozšířenější přílohy seženete prakticky všude.
* Dobrou stravovnu v některé z bočních uliček poznáte jednoduše – bude plná místních lidí.
Článek vyšel v časopisu Lidé a Země
