Čína v Africe – kolonizátor, nebo pomocník?

slonovina

slonovina Zdroj: profimedia.cz

Pavla Palaščáková
Čínsko-africké obchodní vztahy se prohlubují i v době krize a zpomalujícího se růstu čínské ekonomiky. Podle čínských statistik obchod s Afrikou v prvních pěti měsících letošního roku meziročně vzrostl o 22 procent a dosáhl více než osmdesáti miliard dolarů. Rychleji přitom stoupal dovoz z Afriky – o 25 procent, vývoz na kontinent se zvýšil o 17,5 procenta. Pro srovnání – obchod Číny s Evropskou unií se ve stejném období zvýšil zhruba o procento.

Čína z kontinentu dováží mimo jiné ropu, železnou rudu, měď, uran a další suroviny. Většina kontraktů je spojena s úvěry a rozvojovými projekty. Zpravidla jde o výstavbu železnic, letišť, silnic, mostů, ale také škol a sociálního bydlení. Nedávno vzbudila pozornost zpráva, že Peking nabízí africkým zemím pro příští tři roky půjčku ve výši dvaceti miliard dolarů, dvojnásobek oproti předchozí tříletce.

Tento postup podporující získávání kontraktů má jak své odpůrce, tak své zastánce. Západ hovoří o rekolonizaci a kritizuje říši středu za to, že obchoduje s autoritářskými lídry. Mezi představiteli afrických zemí je ale čínská lhostejnost k lidským právům naopak většinou vítaná.

„Jsou lidé, kteří stále považují Afričany za děti, se kterými se dá snadno manipulovat. Na tomto partnerství je dobré, že jde o kompromis,“ řekla podle agentury Reuters ke spojenectví velvyslankyně Demokratické republiky Kongo ve Washingtonu Faida Mitifu.

Železnice pro vás i pro nás

Jak taková spolupráce vypadá, lze ilustrovat na příkladu Angoly, jež je s Jižní Afrikou největším obchodním partnerem asijské velmoci v regionu. Čína skupuje více než 40 procent angolského ropného exportu. Vzhledem k tomu, že infrastrukturu země poničila dlouholetá občanská válka, má Peking co nabídnout. Jedním z jeho největších investičních projektů je nákladná obnova železnice.

Pomůže ale nejen místním. Spojí přístav Lobito s železniční sítí Demokratické republiky Kongo a Zambie (a tím i Atlantský a Indický oceán), a bude se používat pro přepravu konžských a zambijských surovin.

List Financial Times nedávno citoval angolského ministra pro ekonomickou koordinaci Manuela Vicenta, podle něhož čínské půjčky zemi už dosáhly celkem deseti miliard dolarů. Čínský zdroj hovořil dokonce o 14 miliardách. V Angole je jasně patrný i fenomén, na který kritici čínského podnikání v Africe rovněž často poukazují. Podle místní tiskové agentury tam žije už více než čtvrt milionu Číňanů, z nichž alespoň část přivezly firmy, jež se nechtějí spoléhat na místní pracovní sílu.

Udržitelný rozvoj

Environmentalisté a v poslední době i sami afričtí lídři po asijské velmoci žádají, aby měla při svém podnikání důrazně na zřeteli udržitelný rozvoj. Investice Pekingu se totiž většinou týkají ekologicky citlivých sektorů, ať už jde o těžbu uhlí, ropný a plynárenský průmysl, zemědělství, rybářství a lesnictví. V poslední době proto pro čínské obchodníky vznikají různí „průvodci“ byznysem šetrným k přírodě. Například Světový fond na ochranu přírody vydal 40 doporučení pro udržitelný rozvoj.

Negativní ohlasy budí i čínská poptávka po rohu z nosorožce a slonovině. Oblíbený materiál na dekorativní předměty se v současnosti prodává od 750 až po sedm tisíc dolarů za kilogram v závislosti na jeho kvalitě. Loni celníci ve světě zabavili nejvíce sloních klů od roku 1990, kdy vstoupil v platnost zákaz s jejich obchodováním. Ochránci přírody proto žádají Čínu, aby zavřela vlastní legální trh a znemožnila pašerákům, aby tam slonovinu „prali“.

Jižní Afrika ale chce jít opačným směrem a žádá legalizaci obchodu nejen se slonovinou, ale i s nosorožčími rohy. Ve druhém případě navrhuje přísnou regulaci, kdy by se rohy ohrožených zvířat prodávaly přímo čínským farmaceutickým firmám. Ochránci přitom už dlouho upozorňují na to, že rohy ve skutečnosti nemají žádnou lékařskou hodnotu.

Čína slibuje, že si dá v Africe do budoucna pozor nejen ohledně udržitelného rozvoje a najímání místní pracovní síly, ale i v dalších oblastech. „Poučili jsme se z kritiky zaměřené na naši investiční politiku. Jestliže chce Čína nadále hrát roli v Africe, musí podporovat její princip nevměšování, ale také další, například opatrné politiky v případě vlastnictví pozemků,“ myslí si profesor pekingské univerzity Čung-jing Pchang.

Arabské jaro

Čínské podnikání v neklidném regionu s sebou nese velká rizika i pro ni samotnou. Země na jaře uvedla, že vložila více než deset miliard dolarů do stavebních projektů, které byly v boji rebelů proti Kaddáfího režimu a při operaci NATO značně poškozeny. Dochází i k únosu pracovníků. Například na počátku letošního roku drželi ozbrojení příslušníci kočovných kmenů na Sinaji 25 čínských rukojmích. Podobný případ se v té době stal také v Súdánu.

Čínské dálnice více než čtyřikrát obtočí planetu

Do Afriky vkročte od jihu

Zdá se však, že Pekingu napětí v arabských zemích vážnou starost nepůsobí. „V roce 2011 došlo k velkému poklesu (obchodu) pouze mezi Čínou a Libyí, meziročně o 58 procent. Ale zároveň byl zaznamenán růst v pěti dalších severoafrických zemích – Súdánu, Egyptě, Alžírsku, Maroku a Tunisku,“ uvádí se ve žluté knize věnované africkému rozvoji.

Čínsko-africký obchodČínsko-africký obchod | E15