Podle Economistu jsou čínské firmy zadluženější, než společnosti, které přebírají. Jejich poměr dluhu k vlastnímu kapitálu dosahuje 77 procent oproti 44 procentům u jejich zahraničních cílů. Peníze na investice navíc získávají dalším zadlužením, které navíc podporuje čínská vláda. Úvěry ochotně poskytují hlavně tamní banky, ale také některé zahraniční včetně Credit Suisse, UniCredit nebo HSBC.
„Číňané kupují to, co chtějí, a ne to, co potřebují,“ řekl Financial Times Stephen Williams z banky HSBC. „To vede k šíření trendu, kdy se v zahraničních akvizicích přidávají ke státním také soukromé společnosti.“
Tento rok Číňané ohlásili fúze a akvizice v zahraničí za 100 miliard dolarů (2,38 bilionu korun), tedy již téměř stejně jako minulý rok, kdy dosáhly hodnoty 109 miliard. Letošní podíl na všech světových přeshraničních akvizicích a fúzích stoupl téměř na třetinu. Ohlášení investice sice ještě neznamená její provedení, ale trend je jasný – čínské firmy výrazně expandují do zahraničí.
Vývoj počtu a hodnoty čínských fúzí a akvizic od roku 2010
Důvody tohoto tažení jsou zřetelné. Čínská ekonomika zpomaluje a juan i kvůli politice centrální banky oslabuje. Tento vývoj má navíc v příštích letech pokračovat. To nutí společnosti nasměrovat svoji pozornost za hranice, kde dosud nebyly příliš aktivní.
Letos je ve hře i dosud největší čínská akvizice v historii. Státní společnost ChemChina nabídla za švýcarského producenta hnojiv Syngenta 43 miliard dolarů. Ratingová agentura Moody´s varovala, že obchod čínskou firmu „zatíží příliš velkým dluhem, který bude mít negativní vliv na jeho finanční kondici.“
Nejsledovanějším příkladem čínské akvizice ve světě v posledních týdnech bylo převzetí amerického hotelového řetězce Starwood společností Angbang Insurance Group. Šéf Starwoodu Tom Mangas označil vyjednávání o převzetí za „divokou jízdu.“ K obchodu nakonec ovšem nedojde, Angbang dnes překvapivě stáhl svoji nabídku v hodnotě 14 miliard dolarů.
