Žung-šeng byl částí tohoto boomu, napsal zpravodajský server BBC News. Jsou to jedny z největších loděnic v Číně a jejich ohromné nosné konstrukce a jeřáby dokážou postavit i ty největší lodě. Před deseti lety Čína prohlásila, že se do roku 2015 chce stát světovým hlavním stavitelem lodí a Žung-šeng toho byl součástí.
Dnes je ovšem symbolem v jiném, mnohem méně vítaném smyslu. Většina prostranství je opuštěná a během posledních dvou let bylo propuštěno 20 tisíc dělníků. Na světě jednoduše není dostatečně velká poptávka po nových lodích a - stejně jako v případě dalších přeinvestovaných průmyslových odvětví v Číně - existuje i nabídka značně převyšující kapacitu v podobě celkem 1647 loděnic.
Město duchů
Čchang-čching-ša, které bylo kolem loděnic postaveno, se nyní změnilo na město duchů na hony vzdálené od obvyklého obrázku čínského obrovského, prudkého ekonomického růstu. Jedna z hlavních obchodních ulic, jen krátkou procházku vzdálená od loděnice, je skličujícím obrázkem úpadku. Obchod za obchodem na obou stranách ulice jsou uzavřené a polepené nápisy: „Prostory k pronajmutí“ na výkladních skříních a dveřích.
Hrstka obchodníků, kteří tu ještě zůstali, se statečně snaží přežít a doufají, že vydělají dostatek alespoň na pokrytí nájmu, než vyprší jejich nájemní smlouvy. Stejně na tom jsou i majitelé restaurací pokoušející se nasytit zhruba sedm tisíc dělníků, kteří tu ještě zůstali - jen čtvrtina ze 28 tisíc ještě před dvěma lety. „Všichni víme, že Žung-šeng nemá peníze,“ řekl jeden z dělníků. „Kdyby vláda mohla pomoct, bylo by to dobré.“
Pravdou je, že Žung-šeng, který není státní společností, ale je zapsaný na hongkongské burze, se obrátil na stát o pomoc při záchraně - respektive o další pomoc krom mnoha milionů dolarů z veřejných fondů, které už dostal. Vztahy mezi místními úřady a podnikateli jsou tak úzké, že když BBC požádala vedení loděnice Žung-šeng o rozhovor a povolení filmovat, bylo jí řečeno, že je třeba žádost předat místnímu úřadu propagandy komunistické strany. A odpověď zněla ne.
Je důležité poznamenat, že dokonce i v Čchang-čching-ša čínská ekonomika nadále roste; v roce 2012 tento růst dosáhl na západní standardy úctyhodné hodnoty 7,8 procenta. Jde ale o to, že tento růst se zpomaluje, a navíc ti, kdo v Číně rozhodují o politice, to tak chtějí. Anebo alespoň vědí, že je to nevyhnutelné.
Místo investic spotřeba?
Ekonomika založená na neustále se zvyšujících investicích je jednoduše neudržitelná, jak drsně dokazuje čínský loďařský průmysl, a proto si nová vláda stanovila coby prioritu nové vyvážení modelu růstu. Budoucí růst tak má vycházet z mnohem udržitelnějšího zdroje: zvyšování utrácení veřejnosti.
Tudíž roky dvojciferného ekonomického růstu už jsou nyní dávno pryč a spolu s tím začalo velké ochlazování. Jedinou otázkou je, jak tvrdé a rychlé bude. Oficiálně stanoveným cílem pro letošní rok je 7,5 procenta, ale někteří se obávají, že i to se v tichosti dále snižuje, což přiživil minulý týden ministr Lou Ťi-wej poznámkami naznačujícími, že by byl spokojený i se sedmi procenty.
Pokud se k vyrovnání rovnovážného růstu postaví správně, zachrání se čínská ekonomika od nevyhnutelných strukturálních tlaků a nová vláda se bude moct soustředit na plnění svého takzvaného „čínského snu“. Ovšem existují tu značná rizika, která se v první řadě začínají projevovat na místech, jako je Čchang-čching-ša. „Je to beznadějné,“ řekl jeden z dosud přežívajících místních obchodníků. „Tady už žádný sen není.“
Až dosud Čína závisela na prudkém ekonomickém růstu, aby zajistila sociální stabilitu. Skutečně je připravená nyní to velké utrácení zastavit? Loděnice Žung-šeng by mohly být testem skutečných záměrů vlády, měřítkem toho, jak rychlý přechod se snaží zorganizovat. Někteří analytici naznačují, že je nevyhnutelné poskytnout takhle velkým loděnicím ještě odklad, další podíl z té finanční pomoci, které se vláda snaží ekonomiku zbavit. Anebo je může vláda využít jako signál, že skutečně a doopravdy zahájila onen velký a bolestivý přerod čínského modelu HDP.
