Několik dnů před listopadovými parlamentními volbami Demokratická strana v Americe neprožívá dobré období. Spokojenost s prezidentem Bidenem je nízká, stejně jako s děním v zemi. V následujících volbách, kdy se rozhodne o kompletním složení Sněmovny reprezentantů a třetiny Senátu, s největší pravděpodobností ztratí většinu ve Sněmovně reprezentantů. Jedinou nejasností je, jestli se demokratům podaří zachránit alespoň většinu v Senátu.
S kroky prezidenta Joe Bidena podle říjnového průzkumu společnosti SSRS souhlasí 44 procent dotázaných oproti 56 procentům, kteří s nimi nesouhlasí. Koho jiného vinit za špatného směřování země než stranu, která má prezidenta, většinu ve Sněmovně reprezentantů i v Senátu?
I přes to všechno Biden a celkově demokraté neučinili nic v omezení držení zbraní či ve zlepšení dostupnosti potratů po rozhodnutí Nejvyššího soudu, který právo na potrat zrušil. Amerika je navíc v recesi, kdy zaznamenala dvě čtvrtletí po sobě snížení hrubého domácího produktu. Z Bidenova návrhu Build Back Better, velkého finančního balíčku především na podporu infrastruktury a sociálních programů, se podařilo prosadit jen část.
Z těchto událostí jasně vyplývá, že demokraty čeká v „midterms“ volbách, které se konají vždy uprostřed prezidentského mandátu, porážka. Republikáni ani nemusejí vyvíjet přílišnou aktivitu, stačí, pokud občas straně Joe Bidena okopají kotníky.
Kromě aktuálních událostí však proti demokratům hrají i historické tendence. Strana, která měla úřadujícího prezidenta, až na dva případy v historii prohrála všechny volby. K tomu je ještě třeba započítat fakt, že republikáni k těmto volbám chodí dlouhodobě častěji. Ve Sněmovně reprezentantů je potřeba k většině 218 křesel, demokraté jich momentálně mají 220. Je tedy jasné, že by muselo dojít k mimořádným okolnostem, aby ve sněmovně udrželi většinu.
Oproti tomu bitva o Senát bude výrazně vyrovnanější. Jednak se bude bojovat o pouhých 35 křesel, ze kterých teď mají republikání 21, demokraté 14. Druhým důvodem, proč je tento souboj vyrovnanější, je specifičnost voleb do Senátu. Podobně jako v Česku do značné míry nerozhoduje stranická příslušnost, ale osobní charisma a schopnosti kandidáta. Takto například vede demokratický kandidát John Fetterman v Pensylvánii, která je dlouhodobě vyrovnaným státem.
Díky tomuto specifiku pak mají demokraté šanci udržet Senát, což je pro ně zásadní. Volební modely zatím ukazují v Senátu velmi vyrovnané šance. Demokraté každopádně mají nad čím přemýšlet, protože pokud budou postupovat v dlouhodobém trendu, tak příště nemusejí mít šanci ani v Senátu.
Ať už vyhrají ve volbách do Senátu demokraté, či republikáni, jedno je prakticky jisté. Po volbách bude v jedné či dvou komorách opozice vůči prezidentovi Joeu Bidenovi. Michael Zezas, vedoucí výzkumu americké politiky pro banku Morgan Stanley, proto neočekává prosazení jakýchkoliv velkých investic. Stejně tak je velmi nepravděpodobné zvýšení daní či větší podpora obnovitelných zdrojů.
Pokud by se komory mezi dvě strany rozdělily, existuje podle Zezase šance pro některá opatření, na kterých existuje mírná shoda napříč stranami. Jde například o regulaci kryptoměn, velkých technologických firem či o snížení ceny léků. Ve většině otázek je však pravděpodobná patová situace, kdy ani jedna ze stran neustoupí, což povede k minimálnímu ovlivnění trhu.
To, jak je trh ovlivňován volbami, má historickou tendenci. Dlouhodobý trend je jasný, v roce před volbami akciový trh reaguje na nejistotu výsledku větší volatilitou a nižší návratností investic. Volby pak přinesou výsledek a stabilizaci, kdy se investoři „ujistí“, že po volbách nepřišla žádná výrazná změna.
Kdo volby vyhrál, trh už příliš neovlivňuje, například index S&P 500 zahrnující akcie 500 největších podniků v USA za posledních necelých sedmdesát let posílil ve čtvrtém čtvrtletí volebních let v devíti případech z deseti. Proto se dá bez ohledu na výsledek voleb čekat posílení a stabilizace trhu.
