Experti zároveň upozorňují, že náklady na sanaci větších jaderných elektráren nedokáže nikdo přesně odhadnout. „Zkušenosti ukazují, že toto rozebrání podle našich německých standardů možná ani nebude stačit,“ vysvětlil serveru Manager Magazin Berthold Oberle z hamburské poradenské firmy.
To potvrzuje i příklad německého Eonu, který od roku 1997 pracuje na sanaci jaderné elektrárny Würgassen. Původně odhadované náklady 500 milionů eur se v průběhu prací zvýšily na 700 milionů eur a likvidace přitom ještě není u konce. Propočty analytiků tak ještě mohou být příliš optimistické.
Němci přitom od svého rozhodnutí přeorientovat se na obnovitelné zdroje elektřiny již odstavili osm velkých elektráren. V příštích letech je čeká odvoz jaderného odpadu, demolice a sanace území.
Čtěte také:
Podpora fotovoltaiky Němce vyjde na více než 110 miliard eur
Německý rekord: Slunce nahradilo výkon 20 jaderných elektráren
Na projekt takového rozsahu ale majitelům německých elektráren chybí vybavení. Například elektrárna Krümmel u Hamburku má jen dva speciální kontejnery schopné pojmout pouze desetinu palivových tyči, které jsou zatím stále zavěšeny uvnitř reaktoru. Bez tohoto kroku nelze další práce ani zahájit. Podobný nedostatek trápí i další německé elektrárny, celkem je v Německu k dispozici jen dvacet těchto speciálních kontejnerů.
Firma GNS, která kontejnery vyrábí, ale tvrdí, že další nemůže vyrobit. Společnosti spoluvlastněné čtyřmi německými energetickými koncerny totiž nyní chybí potřebná povolení, dostat by je měla v roce 2013. Firma chce poté navýšit kapacity z 50 na 80 kontejnerů ročně, pro zahájení demontáží elektráren jich ale přesto bude dostatek až v roce 2015.
Sanace nemůže začít, není kam uložit vyhořelé palivo
Ani poté ale potíže při sanaci zřejmě neskončí. V Německu chybí úložiště jaderného odpadu. Sklad pro méně radioaktivní vyhořelé palivo, který měl podle původních plánů na místě bývalého dolu na železnou rudu u Salzgitteru stát do roku 2014, nejspíš nebude v provozu dříve než v roce 2019. Pro úložiště vysoce radioaktivního odpadu zatím nebylo ani vybráno místo.
Energetické koncerny také stále doufají, že německá vláda změní názor a nakonec povolí další provoz jaderných elektráren. Eon a RWE již před několika měsíci podaly ústavní stížnost a požadují navíc odškodnění. Do rozhodnutí soudu v Karlsruhe přitom s demontáží odstavených zařízení určitě nezačnou. Švédský Vattenfall oznámil, že pokud jej Německo za odstavení elektráren v Krümmelu a Brunsbüttelu neodškodní, obrátí se na mezinárodní rozhodčí soud ve Washingtonu.
Německý, nebo americký model?
Na likvidaci elektráren se naopak těší specializované firmy včetně německého Hochtiefu, který se podílel už na výstavbě některých elektráren. „Z toho by mohlo být pro Hochtief hodně muziky,“ prohlásil krátce po rozhodnutí o odklonu od jádra šéf firmy Frank Stieler. O zakázky se chce ucházet také velká trojka firem specializovaných na výstavbu jaderných elektráren – francouzská Areva, americký Westinghouse a ruský Rosatom prostřednictvím své dceřiné firmy Nukem Technology. Celkem se bude rozebírat 17 elektrárenských bloků.
Tyto mezinárodní firmy by přesto mohly vyjít naprázdno. Německo by se totiž mohlo inspirovat v USA a vytvořit jednoho národního likvidátora. Podle Rochus Mummert má toto řešení mnoho výhod, Jedna firma může při současné demontáži vice elektráren šetřit náklady na zaměstnance, vybavení a získávání různých povolení.
S tímto názorem ovšem nesouhlasí Sascha Gentes z Německého institutu pro technologii. Podle něj je lepší do demontáže zapojit bývalé zaměstnance elektráren a jen na nezbytné specializované práce přizvat externí experty. „Zaměstnanci své zařízení znají nejlépe,“ řekl.
K této variantě se přiklánějí i provozovatelé elektráren. „Eon již několik let úspěšně likviduje své elektrárny Würgassen a Stade a naši pracovníci disponujíc v této oblasti rozsáhlými znalostmi,“ tvrdí například Ralf Güldner, šéf oddělení atomové energie německého koncernu.
