Dosavadní prezident Srí Lanky Gotabaja Radžapaksa v pátek oficiálně rezignoval, dočasným úřadujícím prezidentem se proto stal dosavadní premiér Ranil Wickremesinghe a volby jsou vyhlášené na 20. července. „Zvolení nového prezidenta bude první krok, od kterého se země může odrazit,“ popisuje honorární konzul Srílanské demokratické socialistické republiky Marek Němec, který se v současnosti na ostrově nachází. Podle něj má současná krize kořeny již v občanské válce, chybným krokem byla orientace země na Čínu.
Kde vidíte hlavní příčiny dnešní krize?
Příčiny mají hlubší kořeny, začínají v období občanské války, která trvala od roku 1983 do roku 2009 a sama o sobě velmi Srí Lanku vyčerpala. Další problém byl, že země platila armádu čítající 300 tisíc vojáků, půjčovat si proto začala již tenkrát. Poté co válka skončila, se vláda začala orientovat na Čínu a na projekty financované čínskou stranou. Namátkou šlo o mezinárodní letiště na jihu ostrova a velký přístav v oblasti Hambantota, dále o Port City, což je investice v Colombu, pokus ve stylu Dubaje o vybudování kanceláří a rezidenční části. Tyto megalomanské investiční projekty nedopadly úplně nejlépe, protože ani přístav, letiště nebo Port City v Colombu nebyly úspěšné, takže se Srí Lanka zadlužila u Číny.
Následně nastal covid, příliv turistů ustal a země strádala dva roky. Export čaje, kaučukovníku a produktů z něj, kokosových ořechů, turismus a v neposlední řadě také textil, který byl zasažen krizí, tvoří 90 procent příjmů. Srí Lanka se tedy již přede dvěma lety ocitla ve velmi svízelné ekonomické situaci a místo aby přibrzdila investice, tak si nadále půjčovala.
Proběhlo také několik neuvážených rozhodnutí, mezi které patřil zákaz umělých hnojiv, čímž se vláda snažila ušetřit devizové prostředky a udělat ze Srí Lanky takzvaný zelený ostrov. Pokus o ekologické zemědělství způsobil, že úroda šla o padesát procent dolů. Došlo k nedostatku čaje, rýže a dalších plodin, který měl i přímý dopad i na obyvatele, protože Srí Lanka do té doby byla soběstačná v rýži i ostatních plodinách.
Narazil jste na problém s investicí ze strany Číny. Jak významné má celkové postavení na Srí Lance?
Velmi. Podmínky byly tak nevýhodné, že ostrovní země byla nucená použít přístav i letiště, které je de facto nefunkční, jako zástavu dluhu na 99 let. Ostatní věřitelé, kteří zde mají dluh, ho nemají jako Čína vázaný na nemovitosti nebo projekty zde na Srí Lance. V té celkové struktuře dluhů tvoří čínské pohledávky určitě víc než dvacet třicet procent. Orientace na Čínu byla prioritou rodiny Radžapaksů, několika bratrů, kteří obsadili strategické funkce ministerských předsedů, ministerstva financí, vnitra, obrany. Odhaduje se, že až 80 procent státního rozpočtu bylo ovládáno touto rodinou.
Radžapaksova rodina by si jinak nemohla z prezidentského platu dovolit bohatství, které měla?
V přepočtu na naše peníze je plat srílanského prezidenta asi padesát šedesát tisíc korun. Polovina rodiny má občanství USA, mají hotely na Seychelách, Maledivách i zde na Srí Lance. Hodně peněz investovali do Ugandy, kde vlastní důl na těžbu diamantů nebo například ugandské aerolinie. Teď se hledá, co všechno rodina vlastní, ale je jasné, že si to nenaspořili z platu prezidenta nebo ministerského předsedy.
Vidíte nějaké východisko z ekonomické situace, ve které se ostrovní stát nyní nachází?
Teď je důležité, aby proběhly volby demokratickou cestou, aby země neupadla do chaosu. Lidé se musejí trochu nadechnout, musí sem dorazit plyn a pohonné hmoty, aby se lidé mohli začít svobodně pohybovat po ostrově. Funkčních je pouze patnáct procent veřejné dopravy a na ulicích jezdí asi o dvacet procent méně všech automobilů, tuktuků a motorek. Země je paralyzovaná nejen dluhem, ale zejména nedostatkem pohonných hmot.
Může pomoci turismus?
Pro Srí Lanku je jediná šance, jak načerpat devizové prostředky, když sem budou jezdit turisté. Před rokem 2019 jich tu bylo 2,2 milionu, asi dvacet tisíc Čechů sem cestovalo každý rok. Turismus tvořil více než patnáct procent devizových příjmů. Počet turistů teď spadl na dvacet pětadvacet procent. Země by si přála, aby sem lidé cestovali a utráceli peníze. Je tu bezpečno, jsme pouze limitovaní nedostatkem benzinu.
Dalším problémem je také energetika, vodní elektrárny tvoří asi dvacet procent veškeré energetiky, chybějí větrné nebo solární elektrárny. To bude také první krok, až se situace stabilizuje a bude nová vláda, musí se začít investovat do alternativních zdrojů energie.
Situace s energiemi ale teď není tak špatná, vodní elektrárny v oblastech, kde je momentálně období dešťů, poměrně stačí. Je to tak?
Není špatná, výpadky jsou vždy hlášené několik dní dopředu. Teď jsou dvakrát denně devadesát minut. Já se momentálně nacházím v Trincomalee na severovýchodě ostrova, proud se vypnul ráno a znovu se vypne od čtyř do půl šesté. Během toho dne se to dá naplánovat, na devadesát minut se bez elektřiny obejdete.
Na jaké skupiny obyvatelstva krize nejvíc dopadá?
Dopadla úplně na všechny, nejvíc ji pociťují nejnižší příjmové skupiny. Protože není plyn, vracejí se k tomu, že sbírají dřevo na pláži a dělají si obědy na ohni. V tomto režimu teď žijí dva miliony lidí z dvaceti dvou milionů Srílančanů. Zasažení jsou také lidé z měst, protože nemají zahrádky a možnosti pěstovat ovoce, zeleninu, nemohou cestovat a chodit do práce.
Právě problém s pohonnými hmotami vyhnal lidi do ulic. Neschází se v nich „nevzdělaná lůza“, na ulicích protestuje průřez všech Srílančanů, kteří tady žijí, včetně takzvaných elit, opozičních politiků, novinářů, vysokoškolských profesorů a studentů.
Zasaženo je školství, protože školy jsou zavřené a děti ani učitelé nemají, jak se do nich dostat. Nefungují elektrárny, nejen z důvodu výpadků elektřiny, ale opět ani zaměstnanci nemají jak se dostat do práce. Problém je s dopravou, logistikou, export je velmi zasažen a bez exportu není země schopná získat nové devizové prostředky. Srí Lanka teď jedná s Mezinárodním měnovým fondem o velké půjčce, ale očekává se, že to potrvá ještě dalších šest měsíců. Teď jde o to překonat tu momentální situaci, která bude následovat ve dvou následujících kritických měsících.
Kdo konkrétně by mohl kromě Mezinárodního měnového fondu a Indie Srí Lance poskytnout půjčku?
Indie pomáhá, dovoz pohonných hmot probíhal přes ni. Indie zde má i síť čerpacích stanic, takže distribuce je snazší, ale zadluženost u ní už taky výrazně roste. Srílanský prezident, ještě dokud byl u vlády, jednal s Putinem o nákupu pohonných hmot a plynu za lepší ceny. Dokud ale nebude zvolená nová vláda a nový prezident, jednání se nikam neposunou.
Už 20. července proběhne první kolo prezidentských voleb v rámci parlamentu. Každá politická strana nebo hnutí vybere z 225 členů parlamentu jednoho kandidáta a pak se zvolí vítěz, z něhož vzejde prezident Srí Lanky, který má poměrně velké pravomoci. To bude první krok, od kterého se bude země moci odrazit. Tento prezident také může začít jednat na mezinárodní úrovni o pomoci. Je tu pomoc z Pákistánu, Ameriky a podobně, ale čeká se, kdo bude další prezident, aby vše mohlo postoupit do dalšího kola.
Zmiňujete spolupráci s Ruskem. Srílanská společnost by se raději orientovala na Západ, nebo nadále na Čínu, případně Rusko?
Srí Lanka se určitě od Číny chce odklonit, protože obří dluh s nevýhodnými úroky už je pro ně precedens. Všichni by se rádi orientovali hlavně na Evropskou unii a Ameriku. Srí Lanka je sice velmi korupční země, ale obyvatelé si jsou vědomi, že spolupráce s těmito zeměmi je vždy férová a projekty jsou na velmi kvalitní úrovni, ne jako s Čínou.
To byl také jeden z problémů předchozího prezidenta Gotabaji Radžapaksy, protože evropské země podmiňovaly vyjednávání jednáním o porušování lidských práv. To se dělo v období občanské války, kdy speciálně v letech 2006 až 2009 došlo ke genocidě na straně tamilského obyvatelstva, ne tamilských tygrů. Srílanská armáda provedla bombardování na školy a nemocnice, udává se, že tam zemřelo až čtyřicet tisíc tamilských obyvatel. Většina evropských zemí proto jednání podmiňuje přijetím nějakého resumé o porušování lidských práv, za které byli odpovědní i členové Radžapaksovy rodiny.
Existuje ještě šance, že rodina Radžapaksů se znovu dostane k moci?
Ne, to určitě ne.
Ve středu byl až do odvolání vyhlášený stav nouze a na západě zákaz vycházení, je to dodržované? Vládnoucí prezident Wickremesinghe dal armádě na oplátku příkaz, aby ke znovunastolení pořádku využila jakýchkoli prostředků. Obáváte se, jak se situace bude nadále vyvíjet?
Ono je to lokalizované jen na Colombo a nejbližší okolí, což bylo ohnisko demonstrací a dalo by se říct, že zbytek ostrova tyto problémy nemá. Proběhly malé demonstrace, ale spíše symbolické, například v Kandy a větších městech. Vždy se jednalo o pohodové až sametové revoluce, dokud proti nim nepoužili slzný plyn a vodní děla, tak bylo vše poklidné.
Zákazu vycházení rozumím, protože jde jen o to, aby volby proběhly demokraticky a svobodně, a pak začne svobodná etapa Srí Lanky.
A kdo jsou lidé, kteří by mohli vládu převzít?
To je asi největší problém. Běžní Srílančané odmítají starou politickou garnituru, členy parlamentu, ze kterých vzejde nový prezident. Podle mě by to mohl být Sajith Premadasa, který již byl opozičním kandidátem na prezidenta v listopadových volbách v roce 2019 a prohrál s Radžapaksou. Určitě se bude o post prezidenta hlásit znovu a má šanci. Doufám, že jakýkoliv demokraticky zvolený prezident bude pro lidi akceptovatelný. Ale je tu opravdu velká averze proti politikům, protože na oportunismu Radžapaksovy rodiny se podíleli i další lidé z různých stran včetně ministerského předsedy Wickremesingheho.
Hrozí zemi takzvaný myanmarský scénář? Tedy že se objeví další strana se zájmem nastolit pořádek vojensky?
Některé země v jihovýchodní Asii, kromě Myanmaru například také Thajsko, tento režim mají. V Thajsku je několik let u vlády armáda a generálové a země je přesto funkční a životaschopná. Nevylučoval bych variantu, že v případě, kdy by se nepodařilo zvolit prezidenta nebo se země dostala na hranu nepokojů, by svoji roli armáda převzala. To v případě Srí Lanky nejde úplně vyloučit.
Myslíte, že Srílančané budou ze země v důsledku krize odcházet ještě ve větším počtu?
Velkým přínosem byl pro zemi devizový přísun, protože zhruba dvacet procent Srílančanů pracovalo v zahraničí, v Dubaji, Kataru nebo v Saúdské Arábii a devadesát procent příjmů posílali zpátky domů rodinám. Nyní, poté co se vrátili z důvodu covidu do vlasti, tak se spousta z nich snaží znovu odejít, protože nevěří v růžovou budoucnost. V posledních čtrnácti dnech bylo podáno asi čtyřicet tisíc žádostí o nové pasy, vízové úřady jsou zaplněny žádostmi o vycestování. Také podporovatelé Radžapaksova režimu ze země odcházejí, protože se bojí například toho, že by jejich domy mohly být zapáleny, jako se to stalo několika ministrům.
