Emise uhlíku zpřetrhaly vazby s vývojem ekonomiky, jejich růst se zastavil
Produkce emisí CO2 loni stagnovala na hodnotě 32,1 miliardy tun, světová ekonomika přitom rostla o 3,1 procenta. V dosavadní více než čtyřicetileté historii IEA se přitom období hospodářského růstu bez výjimky pojilo s nárůstem emisí CO2. Dobré zprávy tím nekončí. USA a Čína – dvě země vypouštějící nejvíce emisí CO2 – loni zaznamenaly jejich pokles. To se stalo naposledy na začátku 80. let.
„Nová čísla potvrdila loňské překvapivé a vítané zprávy: zaznamenali jsme dva roky v řadě, kdy přestalo platit navázání emisí skleníkových plynů na hospodářský růst,“ uvedl výkonný ředitel IEA Fatih Birol.
IEA stagnaci emisí vysvětluje větším rozšířením výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, vyzdvihuje především význam větrné energie. Největší producenti emisí se zároveň začali odklánět od uhlí jako suroviny pro výrobu elektřiny. Zatímco v Číně šlo o politické rozhodnutí, v USA uhlí vytlačuje levný zemní plyn.
Předstíraný čínský pesimismus
Největší světový producent CO2 Čína loni své emise snížil o 1,5 procenta. Peking přitom předpokládá, že jeho emise budou růst až do roku 2030. Někteří odborníci se tak na základě nových čísel domnívají, že obrat v Číně může nastat mnohem dříve, pokud k němu již nedošlo.
Podle Richarda Blacka s londýnského think-tanku Energy and Climate Intelligence Unit lze očekávat, že Čína bude v odstavování uhelných elektráren dál pokračovat. Analytici London School of Economics pak upozorňují, že čínské emise mohou být již na sestupu a že oficiální prognózy bývají záměrně pesimistické, protože Peking rád „slibuje méně, aby se pak o to více ukázal“.
Stagnace nestačí
Experti se nicméně neshodnou na tom, zda růst světových emisí již dosáhl vrcholu, nebo jde jen o krátkodobou stagnaci. Indie a další převážně rozvojové země totiž očekávají, že jejich emise v příštích deseti letech porostou.
Samotná stabilizace množství CO vypuštěného do atmosféry ovšem podle klimatologů nestačí k zastavení růstu globálních teplot. Oxid uhličitý se totiž v atmosféře hromadí, každé další vypuštěné množství se v ovzduší udrží vice než tisíc let. Vědci upozorňují, že svět se rychle blíží maximální hodnotě CO2, kterou ještě zvládne atmosféra pojmout, aby bylo možné udržet globální oteplování pod hranicí dvou stupňů, která se považuje za bezpečnou.
