Eurozóna šlape vodu a svět se jí rychle vzdaluje

Renzi, Hollande

Renzi, Hollande Zdroj: ctk

Neschopnost dodržet vlastní pravidla, nezvládnuté ambice, příliš mnoho šéfů a receptů, ale především dědictví nedávných krizových let stejně jako dlouholetých sporů. To vše má důsledek ve stagnaci evropských ekonomik. Balancování na hraně recese již trvá příliš dlouho a nervozita v Bruselu i dalších evropských centrech roste.

Evropa a eurozóna zvlášť se dívají ekonomickým konkurentům na záda. A to už se slušným odstupem. Analytici nad ekonomickým růstem starého kontinentu lámou hůl již delší dobu, ale minulý týden musela svá optimistická očekávání korigovat i Evropská komise.

Ta nyní očekává, že eurozóna poroste v příštím roce tempem jen 1,1 procenta místo původních 1,7 procenta. Letos to prý bude jen 0,8 procenta. Komise se tím snaží zvýšit tlak na Evropskou centrální banku (ECB), aby ještě více rozšířila svůj arzenál nekonvenčních nástrojů na podporu ekonomiky.

ECB již přitom dělá, co může, aby povzbudila růst v osmnáctce. Nabrala tak jiný kurz než centrální banky Spojených států či Velké Británie, kde tištění peněz pomalu končí a země se chystají na zvyšování úrokových sazeb. „ECB bude sazby držet na nule ještě několik let,“ uvedl Petr Krpata, měnový analytik londýnské pobočky banky ING.

Paradox levných peněz

Levné peníze ECB způsobily paradox – španělská či italská vláda si půjčuje o poznání levněji než vláda americká, ačkoli pro to chybí jakýkoli ekonomický fundament. „Nerozumím tomu. Už jen kvůli očekávanému posilování dolaru bych si raději koupil americké dluhopisy,“ řekl deníku E15 Jan Sýkora, předseda představenstva a partner Wood & Company.

„Evropa musí něco udělat. V Itálii nelze nikoho propustit, proto raději nikoho nepřijmu, když vím, že se ho v případě problémů nebudu moci zbavit. Ve Francii zase není možné zavřít firmu, i když je ztrátová,“ popisuje realitu zemí jižního křídla eurozóny partner a investiční ředitel rakouské privátní banky Gutmann Friedrich Strasser.

Evropa musí něco udělat

Evropa bude konkurenceschopná, když sjednotí inovační procesy a zapomene na vysoké marže, shodli se minulý týden na summitu ve švýcarském Bad Ragaz přední evropští ekonomové, byznysmeni a politici. „Evropa si musí uvědomit, že i v Asii vznikají brilantní myšlenky a koncepty, které možná nestojí na stoletých tradicích poctivé řemeslné výroby, ale jejich realizace už se odehrává v podmínkách globálně mnohem konkurenceschopnějších, než je tomu v Evropě. Zatímco v Německu jsou výrobci zvyklí na marže 20 procent, v Číně je to okolo pěti procent,“ stojí ve zprávě poradenské firmy A. T. Kearney, která summit pořádala.

V eurozóně se má v příštím roce vést nejlépe Irsku, jemuž komise věstí růst o 3,6 procenta. K premiantům Evropy patří i Velká Británie. Ta byla tento týden vyhodnocena jako nejlépe prosperující z velkých zemí unie. Ačkoli podle statistik je největším obchodním partnerem Velké Británie eurozóna, její ekonomice se daří o poznání lépe. Podle údajů, které zveřejnil EY Item Club, letos poroste o 3,1 a příští rok o 2,4 procenta. „Ekonomický cyklus Velké Británie byl vždy podobnější tomu ve Spojených státech,“ říká Strasser.

„Britská centrální banka bude jednou z prvních, která začne zvedat úrokové sazby, už jen čekáme na růst mezd, poslední ingredience pro to, aby mohla Bank of England zvedat sazby. Naši ekonomové stále očekávají, že k tomu dojde v únoru příštího roku,“ konstatuje Krpata.

Boj Bruselu s Británií skončil nejednoznačně

Brusel v poslední době válčil i s Británií, která se naopak pokládá za oběť hospodářského úspěchu. Londýn nejevil ochotu poslat do rozpočtu osmadvacítky nedoplatek 2,1 miliardy eur. Spojené království koncem minulého týdne získalo odklad do září příštího roku, kolem dohody ale stále zůstávají nejasnosti. Tématu se chopili britští euroskeptici, kteří výsledek jednání považují za porážku.

Evropská komise minulý měsíc zaskočila Londýn požadavkem, aby poslal peníze do začátku prosince. K výši dodatečné platby dospěla po přehodnocení podkladů o výkonech ekonomik členských zemí. Doplatky se týkají i jiných států, Británie však protestovala nejhlasitěji.

Dosáhli jsme snížení účtu na polovinu, odkladu splátky a nebudeme platit žádné úroky

„Dosáhli jsme snížení účtu na polovinu, odkladu splátky a nebudeme platit žádné úroky,“ oznámil v pátek vítězně ministr financí George Osborne. Platba má být totiž krácena o slevu, kterou má království dlouhodobě vyjednanou. Doma však vládu zasypala obvinění, že jen šikovně manipuluje s čísly a Londýn ve skutečnosti žádné nové slevy nedosáhl. Opozice tvrdí, že Osborne mlží a daňový poplatník neušetří na dohodě ani penny.

Do vlády se pustil hlavně lídr Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) Nigel Farage. „Je to zoufalý pokus zakrýt, že z toho daňoví poplatníci vyšli vskutku zle. Pokud je toto vítězství, nechtěl bych vidět, jak vypadá porážka,“ poznamenal. Labouristé tvrdí, že se ministr snaží dělat z lidí hlupáky.

Cameron pod tlakem UKIP

Záležitost je pro premiéra Davida Camerona mimořádně citlivým tématem, jelikož je pod tlakem UKIP a části konzervativní strany, aby vyjednal v Bruselu pro Británii lepší podmínky. Labouristé a někteří byznysmeni ho na druhé straně nešetří kritikou za to, že si příslibem referenda o odchodu země z EU zahrává s ekonomickou prosperitou země. Šéf vlády však může být alespoň částečně spokojený, nedoplatek bude každopádně třeba uhradit až po květnových volbách.

Francii a Itálii provinění procházejí
Za černé ovce eurozóny jsou nyní považované Francie a Itálie, kvůli jejich velikosti jim však prohřešky zatím procházejí.
Brusel předběžně akceptoval jejich návrhy rozpočtů na příští rok a pravděpodobně jim dá koncem měsíce definitivní zelenou, přestože k materiálům zůstává skeptický. Paříž a Řím se přitom nevzdávají snahy uvolnit pravidla a prosadit v EU větší důraz na růstová opatření než na škrty.

Francouzský ministr financí Michel Sapin počítá s tím, že se zemi nepodaří srazit rozpočtový schodek pod stanovená tři procenta HDP dříve než v roce 2017. Původně se přitom na tuto hranici měla dostat už loni. Letos ale deficit zřejmě vystoupá na 4,4 procenta a příští rok i podle nejoptimističtějšího scénáře klesne jen mírně.

Paříž projevuje jen malou ochotu něco urychlit. „Francie musí být respektována, je to velká zem. My jediní rozhodneme o svém rozpočtu,“ vzkázal bojovně premiér Manuel Valls. Podle něj musí země ve spolupráci s EU urychleně hledat odpověď na to, jak dosáhnout růstu a tvorby pracovních míst.

Na konci minulého měsíce ale Paříž přece jen ukonejšila Brusel slibem, že najde dodatečných 3,6 miliardy eur na příjmové stránce, čímž by se měl schodek nepatrně snížit. Experti ale upozorňují, že plán je mlhavý a vláda více než odhodlání škrtat projevila kreativitu a velkou dávku optimismu ohledně předpokládaných nákladů na obsluhu dluhu a boje s daňovými úniky.

Ani Evropská komise nevěří slibům, že francouzský schodek letos dosáhne vrcholu. V aktuální prognóze předpokládá, že v roce 2016 vyšplhá na 4,7 procenta a bude tak nejvyšší v eurozóně. Příčinu vidí v kombinaci slabého hospodářského růstu a daňové politiky země.

Brusel má ještě možnost proti Francii zakročit, jeho plné hodnocení rozpočtů bude zveřejněno až koncem měsíce. Nový komisař pro hospodářské a finanční záležitosti, někdejší francouzský ministr financí Pierre Moscovici, před pár dny uvedl, že na stole zůstávají všechny možnosti včetně sankcí. Všeobecně se však očekává, že komise Paříži odklad do roku 2017 odkývá výměnou za detailnější plán reforem. Tímto „kompromisním“ řešením by se vyhnula nepříjemné konfrontaci i nařčení, že má na velké členy eurozóny mírnější metr.

Varování, že její rozpočet na příští rok může porušovat fiskální pravidla, dostala v říjnu od Bruselu i Itálie. Země má totiž problémy se strukturálním schodkem. Premiér Matteo Renzi posléze přislíbil, že ho ořeže o 0,3 procenta HDP místo původně plánované desetiny procenta. Chce toho dosáhnout zrušením chystaných daňových škrtů, plánuje podniknout i další kroky, aby se hospodaření zlepšilo o 4,5 miliardy eur oproti původnímu návrhu. Ani Itálie si nedělá hlavu s detailním zkoumáním opatření.

„Panuje pocit rezignace ohledně plánů Francie a Itálie. Neexistuje ochota podniknout větší kroky a komise nemá vůli jejich návrhy odmítnout,“ řekl serveru Market News International nejmenovaný unijní představitel. Shovívavý postoj ke dvěma evropským gigantům je přitom silně demotivující pro menší státy, které se snaží kritéria splnit za cenu bolestivých škrtů.