Evropský zdravotnický sud prachu. Už nyní v něm chybí přes milion pracovníků, do konce dekády to mohou být čtyři miliony
Evropa se už nyní potýká s vážnou personální krizí ve zdravotnictví, podle odhadů unijním státům chybí více než milion lékařů, sester a dalších pracovníků. Protesty lidí z branže nejsou jen záležitostí nových členských zemí jako Česka a Slovenska, ale i Německa, Francie nebo Švédska. Je přitom jasné, že bude ještě hůř. Populace kontinentu stárne velmi rychlým tempem, Unii tak hrozí problémy především se zajištěním dlouhodobé péče o seniory. Brusel proto spustil první iniciativu, která má sloužit k udržení zdravotních sester a přitáhnutí mladých lidí do oboru.
Chronický nedostatek personálu, dlouhé pracovní směny a přesčasy v kombinaci s nízkými mzdami i přetrvávající únava z velkého nasazení v době pandemie vyvolávají napětí v nemocnicích napříč kontinentem. Na podzim se bouřili lékaři na Slovensku kvůli vládním škrtům v růstu jejich platů. V Česku nedávno uplynul rok od dohody, která ukončila protesty nemocničních lékařů kvůli přesčasům.
Ve Švédsku loni vstoupili zdravotničtí pracovníci poprvé po šestnácti letech do stávky. „V roce 2023 členové asociace odpracovali tři miliony přesčasových hodin. Víme tak, že chybějí sestry, porodní asistentky, radiologičtí asistenti,“ konstatovala podle Euronews Sineva Ribeirová, šéfka Švédské asociace zdravotníků.
V unijním zdravotnictví pracuje rekordní množství lidí, ale nestačí to
Ani severské zemi, známé štědrým sociálním systémem, se tak nevyhýbá exodus pracovníků z odvětví za lepšími podmínkami, v tomto případě především do neunijního Norska. „Máme v Norsku asi dvacet tisíc zdravotních sester, protože tam platí více, a mají méně hodin týdně,“ tvrdí Ribeirová. Tisíce dalších sester z oboru odešly. „Ve Švédsku je to možná lepší než v jiných zemích EU. I tak ale máme velký nedostatek sester, které se starají o zdraví populace. A nikdy nevíme, kdy může přijít další pandemie,“ dodala.
Tlak na zdravotnictví v EU sílí z několika důvodů. „K nárůstu poptávky po zdravotní péči dochází v zásadě kvůli čtyřem hlavním faktorům: stárnutí populace, nárůstu multimorbidity (souběhu onemocnění – pozn. red.) a chronických onemocnění, nahromadění nevyřízených věcí z období pandemie covidu, a také kvůli zvýšeným očekáváním pacientů,“ vysvětlil zmíněnému webu Tomas Zapata, regionální poradce ze Světové zdravotnické organizace (WHO). Organizace už dříve varovala, že Evropa je zdravotnickou tikající bombou.
Kontinent tak zažívá zvláštní paradox. V jeho zdravotnictví nyní pracuje rekordní množství lidí, přesto se nedostatek personálu prohlubuje. V roce 2022 v EU připadalo každé desáté pracovní místo na zdravotnictví a sociální péči, o dvě dekády dříve to bylo 8,5 procenta. Zatímco v roce 2002 připadlo v EU průměrně 3,1 lékaře na tisíc obyvatel, v roce 2022 už to bylo 4,2 doktora. Česko je v tomto velmi blízko průměru.
I tak sedmadvacítce v současnosti chybí přinejmenším 1,2 milionu zdravotníků. A WHO odhaduje, že v roce 2030 jich bude postrádat už čtyři miliony. Celosvětově jich pak podle jedné ze studií na konci dekády bude chybět deset milionů.
Demografický vývoj je totiž neúprosný. Do roku 2050 přibude v EU podle odhadů 38 milionů lidí ve věku nad 65 let a ubyde 26 milionů lidí v produktivním věku. To znamená nárůst lidí s vyššími potřebami, a méně těch, kteří jsou schopní se o ně postarat. Zvlášť alarmující je očekávaný přírůstek lidí nad osmdesát let.
Zatímco v současnosti jich v EU žije 27 milionů, v polovině století se jejich počet bude blížit padesáti milionům a na jeho konci bude patrně v této skupině 64 milionů osob. Platí to i pro Česko, kde nyní žije zhruba 470 tisíc lidí v nejvyšším věku, na konci století jich má být téměř milion a půl.
Dvacet unijních zemí podle loňské zprávy OECD hlásilo v posledních letech nedostatek lékařů a patnáct zemí si stěžovalo na to, že jim chybí sestry. Výhled do dalších let je přitom pesimistický. Více než jedna třetina lékařů a čtvrtina sester v EU je ve věku nad 55 let a očekává se, že v příštích letech odejdou do důchodu. Ostatně už nyní mnohde pomáhají držet krizi na uzdě lékaři, kteří přes dosažení důchodového věku zatím neodešli na odpočinek.
Česku chybějí a stárnou praktici
Tento problém se týká i Česka, jež má potíže s kapacitou praktických lékařů, kteří navíc stárnou. Čtyři z deseti praktiků pro dospělé jsou starší šedesáti let, v případě lékařů pro děti je stárnutí ještě větší problém. I mezi jednotlivými specialisty jsou však v tuzemsku velké rozdíly, v ohrožení jsou například diabetologové, dobře je na tom ČR s kardiology.
Mladí lidé na starém kontinentu přitom ztrácejí chuť pracovat ve zdravotnictví. „Zájem o ošetřovatelství mezi lety 2018 a 2022 poklesl ve více než polovině zemí,“ varuje OECD. V Česku v posledních letech ubyl počet absolventů oboru všeobecná sestra, přibylo ale praktických sester, tedy sester s nižším vzděláním. Odborníci každopádně volají po navýšení vzdělávacích kapacit škol.
„Stávající kapacita a produkce škol v následujících letech nepokryje ani nevyhnutelné odchody vysokého počtu sester do důchodu. Ohrožena je zejména kapacita všeobecných sester a dětských sester,“ uvádí ve své analýze Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS).
„Pozitivní je, že tento rok budeme mít o pětinu více absolventů lékařských fakult. Ti budou vstupovat do specializačního vzdělávání, a je tak potřeba zajistit dostatek rezidenčních míst, zejména v oborech a regionech, kde nejvíce chybí, například v primární a geriatrické péči,“ zdůrazňuje Jakub Hlávka, vedoucí Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Rozvoj však podle něj bude potřebný i u nelékařských profesí, například v oblasti dlouhodobé a následné péče. „Pokud se nenavýší kapacity domovů pro seniory, hlavně těch se zvláštním režimem, čeká se za pár let deficit zhruba patnácti tisíc lůžek a asi šestnácti tisíc pracovníků,“ uvádí.
Na evropské úrovni Brusel nedávno vyčlenil 1,3 milionu eur na první unijní aktivitu, která má v oboru udržet sestry a přivést do něj nové. „Sestry jsou klíčovou součástí zdravotnických systémů, protože jsou často nejužším spojením s pacienty,“ zdůraznil při této příležitosti eurokomisař pro zdraví Olivér Várhelyi. Program má být ve spolupráci s WHO šit na míru potřebám jednotlivých zemí a zahrnovat mentoring, vytváření strategií ke zlepšení zdraví a pohody sester a návody, jak těžit z rozvoje umělé inteligence.
Problémy s provozem přináší i stoupající feminizace evropského zdravotnictví. Čtyři pětiny pracovníků ve zdravotnictví na kontinentu jsou ženy. V případě sester a ošetřovatelek hrály prim vždy, roste však i podíl lékařek. Ještě v roce 2010 jich bylo 45 procent, v roce 2022 už 53 procent.
Statistiky přitom ukazují, že mužští lékaři v průměru odpracují téměř o čtyři hodiny týdně více než jejich kolegyně, které častěji musejí řešit sladění práce s péčí o rodinu. „Pokud chtějí lékaři nebo sestry pracovat méně hodin, protože chtějí dosáhnout lepší rovnováhy v osobním životě, pak bude potřeba více personálu,“ podotkl představitel OECD Gaetan Lafortune. Na druhou stranu zlepšení pracovních časových podmínek podle něj pomůže nové lidi přitáhnout.
Přetahování o zdravotníky
OECD podotýká, že evropské země se stále více spoléhají na dovoz pracovní síly ze zahraničí. „Po dočasném snížení během prvních dvou let pandemie se příliv lékařů vyškolených v zahraničí v evropských zemích zvýšil v roce 2022 o sedmnáct procent oproti roku 2019,“ uvádí studie. Příliv sester vzrostl dokonce téměř o tři čtvrtiny. V Norsku a Irsku se podíl lékařů, kteří získali vzdělání jinde, pomalu blíží polovině. V Německu se od roku 2010 podle Deutsche Welle počet lékařů, kteří nemají občanství země, ztrojnásobil na současných více než šedesát tisíc. Zhruba desetinu z nich tvoří Syřané.
OECD však před trendem importu zdravotníků varuje. I když poskytuje rychlé řešení naléhavých potřeb, přílišné spoléhání na tento dovoz podle ní může vést k prohloubení nedostatku pracovní síly a celkové nestabilitě v zemích původu zdravotníků. Původ příchozích se totiž značně liší, zatímco Británie a Irsko přitahují často neevropské pracovníky, země jako Švýcarsko a Německo „vykrádají“ i jiné země na kontinentu, a to včetně těch poměrně bohatých jako Rakousko a Francie.
V praxi se tak řada zemí v podstatě přetahuje o personál, i když v Unii odliv z mladších členských zemí částečně omezil brexit. Co se týče příchodu zdravotníků z neevropských států, tak se na prvních příčkách ocitají Indie, Pákistán, Filipíny a Nigérie.
V Česku v tomto směru situace není zdaleka tak „divoká“. Přes devadesát procent zdravotníků má české občanství. „Máme výhodu, že jsme atraktivní pro zdravotníky ze Slovenska, ti ale reprezentují jen asi 3,7 procenta všech zdravotníků, nejsme na nich tedy závislí, ale rozhodně nám velmi pomáhají,“ podotýká Hlávka.
„Zdravotníci z jiných zemí tvoří jen 2,2 procenta všech, rovněž se tedy nejedná o strukturální závislost, ale jsou důležití v péči o své krajany, například uprchlíky z Ukrajiny,“ vysvětluje. Větší zapojení cizinců do zdravotní i sociální péče podle něj komplikují překážky ve formě uznání vzdělání a nedostupnosti překladatelů na pracovišti.
Do zahraničí podle Hlávky odcházejí zejména absolventi anglických studijních programů na lékařských fakultách, k odlivu českých studentů ve velkém počtu nedochází. „Byť jsou platy zdravotníků v ČR ve srovnání se západní Evropou o něco nižší na začátku kariéry, v jejím průběhu relativně rychle rostou a jsou již poměrně konkurenceschopné,“ konstatoval odborník. Český problém je podle Hlávky spíše v organizaci práce, podpoře žen v medicíně a dalších překážkách.
Umělá inteligence může ulevit s byrokracií
OECD doporučuje, aby se Evropa vedle zaměření na vzdělávání zdravotníků a zlepšení jejich pracovních podmínek soustředila také na inovace, které by zvedly produktivitu práce v sektoru. Zdravotnictví si hodně slibuje od již zmíněného rozvoje umělé inteligence a telemedicíny, tedy ordinování přes telefon či internet. AI může lékařům snížit nejen byrokratickou zátěž, ale také pomoci s tříděním pacientů, vyšetřováním a diagnostikou.
„V případě dobré implementace nám AI pomůže lépe pracovat s daty ve zdravotnictví, urychlovat diagnózy a snižovat náklady na duplicity a neefektivity. Ale nemyslím si, že z velké části nahradí potřebu lidského kontaktu, hlavně u stárnoucí populace. Snad však pomůže ulehčit od velké administrativy a zlepšit koordinaci péče a její dostupnost napříč Českem,“ je přesvědčen Hlávka.
Velkým tématem pro Evropu je také to, že mnoho pracovníků je příliš kvalifikovaných pro svou činnost, a ve zdravotnictví tak dochází k plýtvání lidským kapitálem. Země proto například zavádějí a rozšiřují pozice lékařských asistentů, aby ulevily lékařům. V neposlední řadě odborníci upozorňují na to, že je potřeba, aby se členské státy mnohem více zabývaly prevencí.
„Aby se snížil tlak stárnutí a chronických onemocnění na naše systémy, lidé by měli zůstat déle zdraví. Proto musíme posílit boj proti tabáku a nadměrné konzumaci alkoholu a mít v našich supermarketech výživnější potraviny,“ napsal před časem ve výzvě na webu Euractiv belgický ministr zdravotnictví Frank Vandenbroucke.
Podotkl, že Evropská unie podle něj může svými legislativními pravomocemi umožnit členským státům přijímat mnohem efektivnější opatření v tomto směru. Zdůraznil také, že další tlak na unijní systém mohou přinést klimatické změny a s nimi spojená vedra a výskyt nových nemocí.
