Evropa volí mezi hanbou v Trumpově režii a vlastní odvahou. Chránit sebe i Ukrajinu by pro ni bylo náročné
Kyjev a jeho spojenci v podstatě celé měsíce čekali na to, že Donald Trump po svém příchodu do Bílého domu rychle vyřeší patovou situaci na Ukrajině. Rozhodně však nepředpokládali, že jeho postoj vůči Kyjevu bude tak tvrdý. Evropa tak nyní čelí těžké volbě: Trumpovo počínání může potupně akceptovat, pokusit se ho ovlivnit v ukrajinský prospěch nebo americké záměry ignorovat a vytvořit pro bránící se zemi vlastní plán. Případná pomoc Ukrajině pro ni každopádně bude velmi náročná a některé země na východním křídle NATO se nejspíš budou zdráhat vyslat tam vojáky v obavě o svou vlastní bezpečnost.
Trump Kyjev i mnohé Evropany nepříjemně zaskočil svým přístupem k mírovým jednáním i nevybíravými útoky na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Spojenci Ukrajiny tak začínají být skeptičtí k tomu, že je vůbec ochotný vyjednat mír, který by byl něčím jiným než splněním požadavků Moskvy. Napadená země se obává, že přijde o všechno Ruskem obsazené území, aniž by mohla vstoupit do NATO nebo získala od Západu kvalitní bezpečnostní záruky.
Kupříkladu Trumpův někdejší bezpečnostní poradce John Bolton podotkl, že připravovaná dohoda se blíží kapitulaci Kyjeva. A varoval, že jejím výsledkem by bylo nejen oslabení Ukrajiny, ale i celé Evropy.
„Nastalo by příměří, byla by vytvořena militarizovaná zóna, začala by jednání, Ukrajina by souhlasila s nevstoupením do NATO – což je uspořádání, které skutečně mohli napsat v Kremlu,“ řekl webu Politico. „Myslel jsem, že Trump vystoupí z NATO. To ještě neudělal, ale můžete slyšet, jak začíná hrát hudba,“ podotkl Bolton.
Evropa je zaskočená a jen těžce hledá jednotu
Na Evropu tak roste tlak, aby se ve vlastním zájmu snažila vyhnout nestabilnímu míru, který by jen posílil Kreml. Země starého kontinentu se mohou pokusit rázně a aktivně zasáhnout do amerických plánů a přesvědčit Trumpa o tom, že jsou schopny zajistit dodržování míru. Washington ještě před současným vyhrocením událostí poslal evropským zemím dopisy, ve kterých se tázal, jaké počty vojáků a jaké vybavení by mohly na Ukrajině rozmístit.
Zatím však není jasné, jestli členské země dotazníky skutečně vyplní a nakolik koordinovaně v tomto budou postupovat. „Problém je v tom, že dokonce ani v koalici ochotných neexistuje jasný konsensus na tom, jak může Evropa přispět k bezpečnosti Ukrajiny,“ podotýká ve své analýze britský think tank Chatham House. Tyto potíže přitom nejsou nijak překvapivé, protože zájmy jednotlivých zemí jsou roztříštěné až protichůdné a dlouho se rovněž hovoří o krizi ve vedení stěžejních evropských států. Zvlášť když Německo čekají předčasné volby a Francie má řadu domácích problémů.
Zelenskyj dříve zmiňoval, že by bylo potřeba mít podél demarkační linie až dvě stě tisíc vojáků, později mírnil odhady na sto až sto padesát tisíc. Některá média uvádějí, že by evropské státy byly ochotné poslat na Ukrajinu jen malou část požadovaného množství, zhruba 25 až 30 tisíc osob. Nejdále je zřejmě v plánování Francie, která je patrně ochotná nasadit až deset tisíc lidí. Představitelé české vládní koalice prozatím uvádějí, že debaty o zapojení do mise jsou předčasné.
„Klíčové samozřejmě budou státy s relativně velkými armádami jako Británie, Francie, Německo, Polsko, Itálie, které mohou teoreticky vyslat jednu až dvě brigády, udržet tuto sílu na Ukrajině po řadu měsíců a následně zajistit rotaci. Bez účasti těchto států by šlo o počty velmi omezené,“ vysvětluje expert na obranu z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jan Kofroň s tím, že případný český příspěvek by byl nejspíš skromný.
„Teoreticky není třeba extrémních počtů, třicet až padesát tisíc by mohlo dostačovat. Jen části frontové linie jsou skutečně klíčové, takže by mohlo stačit umístit síly ne podél celé fronty, ale ve směrech potenciálně hrozícího ruského postupu,“ dodává odborník. „Jenže pokud by tyto síly měly třeba jen lehkou výzbroj, jejich efekt by byl velmi nejistý,“ podotýká.
Sehnat zbraně pro Ukrajinu by bylo obtížné
Tento plán má navíc další slabiny. Především nyní vzhledem k napětí mezi Washingtonem a Kyjevem není jisté, že Trump bude ochotný myšlenku evropských sil na Ukrajině skutečně prosazovat. Zvlášť, když Rusko uvedlo, že přítomnost evropských vojáků u sousedů nebude akceptovat.
Další potíží je, že americký ministr obrany Pete Hegseth hovořil o tom, že by se na tyto síly nevztahoval článek pět Washingtonské smlouvy. To by výrazně zvyšovalo riziko ruského útoku na členy mise, a zároveň omezovalo jejich ochotu skutečně prosazovat dříve dosaženou dohodu. A už dopředu tato slabina odrazuje některé státy od účasti na této misi.
A v neposlední řadě by nasazením nemalého počtu vojáků do mise vzrostla evropská zranitelnost na místech, které už nyní těžko chrání a snaží se jejich obranu posilovat. „Pokud by Evropa, které se nedostává vojáků, uvázala třeba padesát tisíc svých sil na Ukrajinu, s čím by v případě hypotetického konfliktu šla do Pobaltí?“ táže se Kofroň. Ohrožení východního křídla NATO by ještě stouplo, pokud by se Spojené státy rozhodly stáhnout z Evropy své vojáky, což je scénář, který v současnosti vůbec nelze vyloučit.
Jinak jestřábí Polsko si je této skutečnosti dobře vědomo, proto prozatím odmítá své vojáky na Ukrajinu vyslat. Opatrně se k záměru vyjadřuje například i Pobaltí. „V první řadě by mělo být jasné, jak by byly posíleny vlastní bezpečnostní a obranné schopnosti Lotyšska v případě vyslání vojáků,“ prohlásil například lotyšský prezident Edgars Rinkévičs.
Ještě v horší situaci se Evropa ocitne, pokud tento plán nakonec padne a skutečně jí zůstane pouze volba mezi ukrajinskou kapitulací a pokračováním války bez americké podpory. V první řadě je otázkou, jak dlouho mohou Evropané držet síly Kyjeva v takové kondici, aby se vyhnul dramatickým územním ztrátám a ohrožení samotné suverenity. „Je nepravděpodobné, že by Ukrajina na bitevním poli obstála, pokud by ji Trumpova administrativa odřízla od nové pomoci,“ uvedl ve své analýze François Heisbourg z britského Mezinárodního ústavu pro strategická studia (IISS).
„Efekt výpadku by se neprojevil hned, nýbrž až po mnoha týdnech a měsících. Dokázala by do té doby Evropa najít dostatek zbraní? Bojím se, že spíše ne, a lze očekávat, že by se pak ruský postup mohl začít zrychlovat,“ míní Kofroň. Podotýká, že v současnosti nikdo v Evropě nemá stovky kusů techniky na rozdávání.
Trump se možná snaží rozlomit rusko-čínské spojenectví
„Některé státy jako Nizozemsko, Dánsko a Francie mohou třeba poskytnout postupně vyřazované stíhačky F-16 či Mirage. Jenže zrovna stíhačky nejsou tím, co by Ukrajince extrémně pálilo,“ tvrdí expert. Kyjev by podle něj potřeboval především bojová vozidla pěchoty a tanky, a těch v Evropě v dobrém stavu už moc není. Stejně tak podle Kofroně není reálné zajistit Ukrajině rychle zbraně odjinud, jak ukázalo i tempo takzvané české muniční iniciativy.
Evropa přesto v tuto chvíli podle německé ministryně zahraničí Annaleny Baerbockové zvažuje široký plán další pomoci Ukrajině v hodnotě až 700 miliard eur. „Spustíme velký balík, který v takovém měřítku ještě nebyl viděn,“ řekla Baerbocková už během Mnichovské bezpečnostní konference Bloombergu s tím, že by měl být zveřejněn až po nedělních německých volbách. Podrobnosti o tom, odkud by tak obrovská suma měla jít, tak zatím nejsou známé.
Reuters informoval o přípravě balíčku, na kterém by se členské státy podílely podle velikosti své ekonomiky. Cílem má být dodat Ukrajině nejméně 1,5 milionu kusů dělostřelecké munice, systémy protivzdušné obrany, rakety pro hluboké přesné údery a drony.
I kdyby se ale skutečně Evropě nějakým způsobem dařilo podporovat Kyjev tak, aby odolával ruskému tlaku, stejně bude muset dříve či později přijít s mírovým plánem, přijatelným pro obě strany konfliktu. Pokud by se v této záležitosti už dále neangažoval Washington, musel by si Západ zřejmě najít jiného prostředníka. Zelenskyj v uplynulých dnech naznačil, že důležitou roli by v ukrajinské otázce mohlo sehrát Turecko. A nejspíš by se znovu začalo hovořit o roli Číny v mírovém procesu.
To by nakonec mohlo Trumpa přimět k přehodnocení svého postoje, protože Peking vnímá jako největší hrozbu a je možné, že se svým jednáním snaží oslabit rusko-čínské spojenectví. „Zdá se, že součástí jeho zájmu o budování užších vazeb s Ruskem, včetně pohrdání Ukrajinou, svalování viny za válku na Ukrajinu a vychvalování Putina, je myšlenka, že Spojené státy mohou použít Rusko jako nástroj proti Číně,“ tvrdí text americké Council on Foreign Relations.
Spojenectví Pekingu a Moskvy je však těsné a riskovat pokusem o jeho prolomení ztrátu tradičních spojenců je pro USA hazardní. Možná však Trump jen potřebuje čas na to, aby sám prověřil, nakolik je tato cesta průchodná a pro Spojené státy přínosná.
