Sféra ruského vlivu se rozkládá. Po Sýrii by Kreml mohl ztratit i Gruzii
Ještě nedávno se zdálo, že je Rusko přes své potíže na Ukrajině schopné udržovat vliv ve svém sousedství i vzdálených zemích. V moldavských a rumunských prezidentských volbách si relativně dobře vedli proruští kandidáti. V Gruzii se dokonce Moskvě nakloněná strana Gruzínský sen prohlásila za vítěze parlamentního klání. A dnes? Kavkazskou zemí otřásají protesty, rumunský ústavní soud prezidentské volby zrušil a v Sýrii Kreml nedokázal ubránit režim autoritáře Bašára Asada.
Přestože další vývoj v Sýrii zůstává nejistý, je jasné, že Asadův pád působí škody mocenské pověsti ruského prezidenta Vladimira Putina. Jeho intervence v syrské občanské válce byla výkladní skříní ruského zahraničněpolitického i vojenského úspěchu, který zkalila až vleklá invaze na Ukrajinu.
„Putinovo vojenské dobrodružství v Sýrii bylo navrženo tak, aby demonstrovalo, že Rusko je velmoc a může promítnout svůj vliv do zahraničí. Ztráta Sýrie je pro Putina obrovská facka,“ řekl Hlasu Ameriky (VOA) Phillip Smyth z think-tanku The Washington Institute.
Režim v Damašku držel silou vůle a silně spoléhal na podporu zvenčí. Asad se vzpíral výzvám k rozhovorům s umírněnou opozicí, syrská ekonomika se postupně rozpadala a armáda byla po třinácti letech občanské války oslabená, demoralizovaná, zkorumpovaná a zaskočená postupem povstalců. V době, kdy se Izraeli podařilo oslabit Írán a Hizballáh ani Rusko tentokrát nebyly schopné Asadovi pomoct, rebelové v čele s islamistickou skupinou Haját Tahrír aš-Šám (HTS) dosáhli rychle úspěchu.
Sýrie slouží i k prosazování ruského vlivu v Africe
„Rusové by rádi pomohli syrskému režimu více, ale jejich vojenské zdroje v Sýrii jsou v důsledku pokračující války na Ukrajině značně omezeny,“ řekl webu France 24 odborník na Blízký východ Wassim Nasr. „Naše angažmá na Ukrajině něco stálo. Cenou byla Sýrie,“ konstatoval pro The New York Times Anton Mardasov z Russian International Affairs Council.
Moskva se nyní potřebuje plně soustředit na ukrajinské bojiště, protože očividně chce do nástupu amerického prezidenta Donalda Trumpa dosáhnout co největšího postupu v Donbasu, a především vytlačit síly Kyjeva z Kurské oblasti. Někteří komentátoři také podotýkají, že Putinovi nyní v Sýrii chyběl šéf wagnerovců Jevgenij Prigožin, který zemřel při letecké havárii loni v létě, dva měsíce po svém neúspěšném pokusu o puč.
Pro Kreml nyní bude klíčové, jestli v zemi udrží dvě vojenské základny – námořní v přístavu Tartús a leteckou Hmímím u Latakíje. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov připustil, že Sýrii nyní čeká období transformace a o dalším vývoji bude třeba vést seriózní rozhovory s těmi, kteří nakonec budou u moci. Zatím se zdá, že povstalci ruská zařízení akceptují, ale Kreml nejspíš čekají dlouhodobé a neustálé obavy o jejich osud.
Moskvě však nejde jen o pokračující přítomnost v Sýrii, své tamější základny využívá jako důležitý logistický bod pro své africké aktivity a působení ve Středozemním moři. „Význam Sýrie pro ruské operace v Africe je neocenitelný,“ citovala agentura AP dalšího experta na region Nikolaje Suchova. Případná ztráta základen by pro Putina znamenala další oslabování vlivu v zahraničí.
Kremlu se přitom rýsují další potíže, a navíc mnohem blíž. Poté co Arménie loni přišla o Náhorní Karabach po bleskové vojenské ofenzivě Ázerbájdžánu, ztratila důvěru ve schopnost Moskvy zajistit její bezpečnost a stále více se od Ruska odklání. Citlivá je také situace v Gruzii. Říjnové volby z pohledu Kremlu dopadly dobře a strana Gruzínský sen už dokonce zmrazila přístupové rozhovory s Evropskou unií do roku 2028. Jenže část obyvatel nevěří ve férovost klání a nelíbí se jí současné směřování země.
Gruzínská opozice spoléhá na slabost Ruska
V Gruzii tak už dva týdny pokračují protivládní protesty a objevují se úvahy, že by mohly vyústit v novou gruzínskou revoluci. Napětí ve společnosti narůstalo s kroky vlády celé měsíce, zastavení rozhovorů s Bruselem nakonec popudilo i do té doby vlažnější Gruzínce. „Vstup do EU je pro ně dlouho sjednocujícím cílem bez ohledu na politickou příslušnost, přičemž průzkumy trvale ukazují více než 80procentní podporu integrace. Zastavení jednání bylo vnímáno jako hluboká zrada i mnoha příznivci vládnoucího Gruzínského snu,“ vysvětlil v analýze pro magazín Foreign Policy Luke Coffey z amerického think-tanku Hudson Institute.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
