Hollande vybírá budoucího premiéra

Nicolas Sarkozy a François Hollande.

Nicolas Sarkozy a François Hollande. Zdroj: ctk

Budoucí francouzský prezident François Hollande už vybírá premiéra. Favoritem je šéf socialistické frakce v Národním shromáždění Marc Ayrault. Německy hovořící dlouholetý starosta Nantes by mohl zlepšit vztahy nové reprezentace s německou kancléřkou Angelou Merkelovou, které hned na začátku kalí Hollandův záměr znovu otevřít unijní fiskální pakt.

Socialista dal už před volbami najevo, že nedovolí, aby Paříž pakt o rozpočtové disciplíně ratifikovala bez jeho doplnění o opatření na podporu ekonomického růstu a zaměstnanosti. I ve svém povolebním vítězném proslovu zdůraznil, že unie by měla přesměrovat své snahy od šetření k růstu.

„Evropa nás sleduje, úspory nemohou být dále jedinou možností,“ zdůraznil politik, který mimo jiné slibuje zvýšení minimální mzdy, nová pracovní místa a dřívější odchod do důchodu.

Šéf skupiny zemí platících eurem Jean-Claude Juncker prý nastupujícímu prezidentovi vysvětlil, že některé věci jsou neakceptovatelné „Co není fajn, je úplné otevření fiskální smlouvy. Nebude možné změnit jádro fiskálního paktu, nebudou žádná formální nová jednání,“ uvedl. „Ale je možné přidat prvky růstu, ne nezbytně ve formě smlouvy,“ připustil však.

Prezident EU Herman Van Rompuy každopádně svolal na 23. května do Bruselu mimořádný summit, kde se mají projednávat hlavně otázky podpory ekonomického růstu.

V Berlíně dávají najevo, že z Hollanda nejsou nadšení. Lídr křesťanskodemokratických poslanců Peter Altmaier byl prý porážkou Nicolase Sarkozyho osobně zklamán a vzkázal budoucí vládě, že jí nestabilní francouzská ekonomika neposkytne velký prostor k manévrování. Merkelová Hollandovi telefonicky pogratulovala a pozvala ho na brzká jednání do Berlína. Zároveň ho ale varovala, že pakt „není k mání“.

Ayrault připustil, že v současnosti Paříž a Berlín rozděluje mnohé, a uvedl, že obě strany musejí učinit vzájemné vstřícné kroky. Jenže co se týče úspor, má možný budoucí premiér zcela totožné názory jako Hollande. „V Evropě musíme upustit od šetření,“ hlásá.

Není sice jisté, že nakonec to bude on, který Hollandovu představu o premiérovi „sjednotitelovi, jenž dobře zná poslance, socialistickou stranu a mě“, splní nejlépe. Ve hře je také šéfka partaje Martine Aubryová. Je ale jasné, že ani od autorky pětatřicetihodinového pracovního týdne nelze čekat jinou politickou linii.

Nový kabinet se bude muset pustit do práce rychle, aby Francouzům nezavdal příčinu k pochybnostem před červnovými parlamentními volbami. K hladkému prosazování programu potřebuje Hollande většinu v Národním shromáždění.