Kupuje všechno možné, od sofistikovaných bezpilotních letounů a naváděcích raketových systémů po malé zbraně či součásti, které jsou posléze kompletovány v domácích zbrojovkách. Dovozy zbraní zahrnují jak přímé obchody, tak licencovanou výrobu.
Prudký nárůst nákladů na zbrojní akvizice je obzvlášť patrný od konfliktu s Pákistánem v roce 1999. Od té doby náklady pravidelně rostou. V posledním desetiletí došlo ve zbrojních výdajích ke kvantovému skoku – nárůstu o 78 procent na 46,1 miliardy dolarů. Rozpočet rezortu obrany pro roky 2012 až 2013 dosahuje 38 miliard dolarů, což proti předchozímu období představuje nárůst o 18 procent. Asi 40 procent rozpočtu je alokováno pro kapitálové akvizice, které zahrnují nákup nových zbraní, systémů a vybavení.
Pokud jde o dodavatele, Indie nadále spoléhá převážně na Rusko, což je zděděná praxe z dob studené války, kdy byl Sovětský svaz dominantním dodavatelem zbraní pro Indii. Téměř 80 procent indického zbrojního importu pochází z Ruska. Ve většině případů se závislost prohlubuje provázaností a kompatibilitou systémů, ale ve vztahu obou stran se objevují trhliny kvůli častým zpožděním dodávek či dodatečným změnám cen, což se týká zejména letadlové lodi INS Vikramaditya, bývalé sovětské lodi Admiral Gorškov.
Druhým největším dodavatelem zbraní do Indie se v posledních letech stal Izrael. Vzájemný obchod nabral velkou rychlost po roce 1996, kdy indické námořnictvo od židovského státu koupilo hlídkové lodě MK2 jako doplněk vzdušného systému ACMI. Vztah se upevnil během zmíněného konfliktu Indie s Pákistánem, během nějž Izrael podporoval Indii dodávkami různých zbraní včetně laserem naváděných bomb a bezpilotních letounů.
Dalším důležitým dodavatelem zbraňových systémů je Velká Británie, z níž do Indie nedávno dorazilo 20 bojových letounů Jaguar S a podepsány jsou další dohody na dodávky cvičných letounů Hawk-100 v odhadované výši 1,1 miliardy dolarů. Předběžnou dohodu o nákupu letounů Rafale uzavřela Indie s Francií. Zároveň se Indie dohodla se Spojenými státy na koupi deseti vojenských transportních letounů Boeing C-17 a stovky bojových letounů G. E. F-414 za 15 miliard dolarů, což z USA dělá třetího největšího dodavatele zbraní do Indie.
Program modernizace vojenských kapacit tedy Indie bere velmi vážně – v příštích deseti letech plánuje na zbrojní akvizice vydat 100 miliard dolarů. Extrémní závislost na importu je tématem pro indické strategické poradce. A ti už mají dílčí řešení. Rozsah nákupů by měl být omezen s cílem rozvinout vlastní zbrojní kapacity. Tomu odpovídá nedávno představená „politika offsetů“, která požaduje, aby 30 procent z každé zbrojní zakázky bylo rozpuštěno v domácím zbrojařském průmyslu, ať už formou joint venture, koprodukce, přestaveb zbrojních zařízení nebo technologické spolupráce. Až bude tato praxe zavedena a vyladěna, půjde nejspíše o podobu indických zbrojních akvizic na několik příštích let.
Dillí - autorka je členkou sítě GlobeReporter.org
