Jak se žije v Grónsku. Fotky z ostrova, kvůli kterému Trump hrozí rozvrácením NATO

Americký prezident Donald Trump dává dlouhodobě a zcela otevřeně najevo, že chce získat Grónsko. Během svého prvního funkčního období navrhl, že by Washington Grónsko od Dánska odkoupil, podobně jako když v 19. století koupili Američané Aljašku od Ruska. Kodaň návrh smetla ze stolu jako absurdní a Gróňané si pak na několik let oddechli. Hned po svém loňském návratu do Bílého domu Trump znovu avizoval, že chce, aby se Grónsko stalo součástí Spojených států. V březnu pak v projevu oslovil přímo Gróňany, kterým vzkázal, že mají právo se rozhodnout, ke komu se přidají. 

Trump téma znovu a razantně nastolil letos v lednu poté, co se USA zmocnily venezuelského autoritářského vůdce Nicoláse Madura, když prohlásil, že Spojené státy Grónsko potřebují. Dal najevo, že ostrov chce od Kodaně koupit, což odmítá dánská i grónská vláda, jasně ale nevyloučil ani využití americké armády. Trump dokonce odmítl jednoznačně odpovědět na otázku, co je pro něj větší prioritou – získání Grónska, či zachování NATO. 

Dánsko vzápětí varovalo, že americký útok na Grónsko by byl „koncem všeho“, a zejména Severoatlantické aliance. Šéf Bílého domu reagoval uvalením nových dovozních cel na Dánsko a dalších sedm členů NATO ve výši 10 procent. Ta chce zvýšit na 25 procent, pokud do června nebude ostrov pod americkou kontrolou. EU v čele s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem mezitím chystá odpověď, která by USA mohla vyjít draho. 

Samotní obyvatelé Grónska, které je autonomním územím Dánského království se samosprávou ve vnitřních záležitostech, dali jasně najevo, že nechtějí být ani Američany, ani Dány. Pokud si však Grónsko musí vybrat mezi Dánskem a Spojenými státy, volí Dánsko, prohlásil premiér této arktické země Jens-Frederik Nielsen. 

Největší ostrov světa je v hledáčku USA už od 19. století

Ostrov, který osídlili nejprve v 10. století Vikingové a poté ve 13. století Inuité, má svou polohou nejblíž k území Kanady. Politicky a kulturně je ale už více než tisíc let spjatý spíše s Evropou, zejména s někdejšími koloniálními mocnostmi Norskem a Dánskem. Spojené státy po něm přesto pokukují už od 19. století.  

Možnost koupě ostrova prozkoumal poprvé v roce 1867 tehdejší ministr zahraničí USA William H. Seward, Kongres ale jeho návrh neschválil. Spojené státy v roce 1941 ostrov převzaly pod svou ochranu po okupaci Dánska nacisty a vybudovaly zde letecké základny, z nichž některé slouží jako letiště dodnes. Po konci druhé světové války USA nabídly Dánsku odkoupení ostrova za 100 milionů dolarů, severská země to však odmítla. 

Poloha Grónska hraje stěžejní roli

Získání Grónska má pro USA význam především kvůli jeho strategické poloze. Klimatické změny způsobují, že Arktida se postupně otevírá lodní dopravě, což může zpřístupnit nové obchodní trasy. Ostrov leží mezi Severní Amerikou, Evropou a Ruskem, což z něj činí klíčový bod pro obranu USA a NATO. Pokud by ho ovládla jiná velmoc, například Čína nebo Rusko, mohlo by to ohrozit Spojené státy i Evropu. 

Americká armáda proto udržuje stálou přítomnost na vesmírné základně Pituffik na severozápadě Grónska, kde existuje potenciál pro další vojenské základny. Spojené státy by díky nim získaly možnost posílit monitorování ruských vojenských aktivit v Arktidě, která se stává novým hřištěm pro mocenské soupeření. Rusko v této oblasti buduje nové vojenské základny, letiště a radary, Čína se zase snaží získat přístup k surovinám i obchodním trasám. 

Arktický ostrov láká svým surovinovým bohatstvím

Nejméně zalidněná země světa láká cizí mocnosti i díky obrovským nalezištím důležitých nerostných surovin. Grónsko disponuje osmými největšími zásobami takzvaných prvků vzácných zemin, které jsou nezbytné pro výrobu všeho možného – od mobilních telefonů po baterie a elektromotory. Má také významná ložiska dalších klíčových kovů, jako jsou lithium a kobalt. S táním ledovců se navíc otevírají nové možnosti těžby. 

Velký problém však pro potenciální zájemce představuje nedostatečně rozvinutý těžební průmysl v regionu, kde žije necelých 60 tisíc obyvatel. Obří ostrov většinu roku bičuje drsné počasí a je vzdálený od většiny odběratelů. Území má navíc přísné předpisy týkající se ochrany životního prostředí a sociálních dopadů, přičemž získání povolení k těžbě trvá dlouho. 

Chybí fyzická i digitální infrastruktura a kvalifikovaná pracovní síla. Úřady doufají, že se v příštím desetiletí podaří zprovoznit další tři až pět dolů, což však není mnoho. Místní hospodářství, jehož roční HDP činí něco málo přes tři miliardy dolarů (přes 72 miliard korun), drží nad vodou především rybolov a veřejný sektor. Území je závislé na roční dotaci 600 milionů dolarů od Dánska. 

Gróňané touží po samostatnosti

Země ledu a surovinových nalezišť bývala do 50. let minulého století dánskou kolonií a v roce 1979 získala částečnou autonomii se vznikem vlastního parlamentu. Gróňané v roce 2008 v referendu odhlasovali zákon o samosprávě, díky němuž následující rok získali možnost vyhlásit plnou nezávislost na základě referenda a převzít odpovědnost za vládní služby, jako jsou soudy, policie či pobřežní stráž. Oficiální jazyk byl navíc změněn z dánštiny na grónštinu. Kodaň má ale stále pod kontrolou zahraniční politiku, obranu či měnovou politiku Grónska. 

Ostrov se patrně i kvůli silné finanční závislosti na Kodani dosud nepokusil vyhlásit nezávislost. V roce 2016 se pro ni v nezávazném referendu vyslovilo 64 procent obyvatel a o dva roky později se většina parlamentních stran shodla na „pomalé cestě k nezávislosti“ bez konkrétního data. Hlavní starostí Gróňanů ale nyní je, aby jejich osud nepřipadl do rukou nevyzpytatelného amerického prezidenta. 

📸 Prohlédněte si přes 50 fotografií zachycujících skutečný život v Grónsku: 

60 Fotogalerie