Londýn dříve nebo později podle článku 50 Smlouvy o Evropské unii oficiálně informuje o svém záměru Evropskou radu. Následně budou premiéři a ministři zbylé sedmadvacítky jednat se Spojeným královstvím o podmínkách vystoupení, diskuzí o tomto vyjednávání se nebudou britští zástupci moci účastnit. Rozhovory s Londýnem povede Evropská komise na základě mandátu od členských států.
Následnou smlouvu pak musí schválit kvalifikovanou většinou (hlasy představující 65 procent obyvatelstva) Rada EU a Evropský parlament. To všechno se bude muset stihnout do dvou let, poté veškeré unijní právo přestane pro Británii platit. Lhůtu můžou členské státy prodloužit až na pět let, musí ale souhlasit všechny.
Velká Británie také může jednostranně zrušit domácí zákon, kterým začlenila evropské právo do své legislativy. To by ovšem musela skokově nahradit vlastními zákony. Takový způsob by Londýn postavil do nepříjemné situace - okamžitě by přišel o všechny obchodní preference směrem k EU a neměl by dobré postavení pro vyjednání nových. Spojené království by navíc přišlo o všechny dohody o volném obchodu uzavřené skrze EU.
K brexitu čtěte také:
Brexit musíme vyřešit co nejdříve, shodli se unijní lídři
Brexit může posunout konec intervencí ČNB, tvrdí analytici
Skotsko i Severní Irsko mluví o vlastním referendu
Takhle nastavený systém představuje pro Británii problém – dohoda je závislá na vyjednávání a není žádná záruka, že případné podmínky budou pro ostrovany akceptovatelné. Nejistou proměnnou bude také souhlas Evropského parlamentu. Dá se očekávat, že by vůči Velké Británii mohl chtít uplatňovat více protekcionistických opatření.
Pokud bude Británie prosazovat individuální požadavky v jednotlivých oblastech unijních politik, bude případná dohoda navíc klasifikována jako „smíšená smlouva“, kterou by musely ratifikovat parlamenty všech států EU.
Variant případné budoucí dohody je více, Spojené království může zůstat součástí Evropského hospodářského prostoru nebo celní unie, nejpravděpodobnější je dohoda o volném obchodu. I v tomto případě ale VB bude muset mít s EU určitou míru společné regulace kvůli přístupu na vnitřní trh. Další možností je systém individuálních smluv na jednotlivé sektory jako v případě Švýcarska, taková varianta ale pravděpodobně nebude v Unii populární.
