Juncker nominován do čela Evropské komise, Brexit na obzoru

Jean-Claude Juncker

Jean-Claude Juncker Zdroj: ctk/AP

Šéfové vlád zemí Evropské unie jmenovali Lucemburčana Jean-Claude Junckera oficiálním kandidátem na post nového šéfa evropské exekutivy přes odpor Británie. Možnost, že ostrované Unii opustí, tak posílila.

Setkání Evropské rady v Bruselu potvrdilo devětapadesátiletého lucemburského veterána evropské politiky coby svého oficiálního kandidáta na funkci šéfa nové Evropské komise. Juncker by tak měl nahradit současného šéfa, Portugalce Josého Barrossa. Ve funkci jej - spolu se zbytkem komise - ještě musí potvrdit Evropský parlament. To je však pouze formalita, protože Junckerově kandidatuře dal vzniknout právě úspěch v nedávných volbách do europarlamentu. Panevropská pravostředová strana EPP, která si Junckera zvolila jako kandidáta na post šéfa exekutivy, v nich zvítězila.

Cameronův dvojí protest

Bruselské setkání evropských lídrů svým rozhodnutím připravilo nevídanou diplomatickou blamáž britskému ministerskému předsedovi Davidu Cameronovi. Šéf tradičně euroskeptických britských konzervativců již dlouho dopředu avizoval svůj zásadní nesouhlas s Junckerem coby šéfem evropské exekutivy. Jeho argument byl v zásadě dvojí: zaprvé, Juncker je příliš silně orientován na ideál stále těsnější evropské integrace, než aby byl schopen tlačit na nezbytné unijní reformy (zejména v zemědělství či bankovnictví).

Zadruhé, Cameron protestoval proti tomu, že volbu předsedy komise má - letos poprvé - v rukou právě Evropský parlament. Dosud o něm rozhodovali prakticky výlučně šéfové vlád členských států ve vrcholném orgánu unie, Evropské radě. Od parlamentu se jen očekávalo, že jejich rozhodnutí potvrdí.

Nejosamělejší muž Evropy

Pokud Juncker do čela Evropské rady přesto projde, hrozil britský ministerský předseda, bude to mít „temné důsledky“. Všeobecně se má za to, že tím Cameron myslel úplný odchod Británie z Evropské unie. Sám totiž slíbil domácím voličům, že - vyhraje-li napřesrok britské parlamentní volby - vypíše do roku 2017 o této otázce referendum. Pokud Evropané nebudou brát zřetel na britské zájmy, hrozil Cameron mezi řádky, nebudou se moci divit, když britská euroskepse jen posílí.

Ještě před zhruba měsícem se zdálo, že Cameron má na své straně nejen tradiční spojence Británie - Nizozemsko, Dánsko, Švédsko a Polsko, nýbrž především německou kancléřku Angelu Merkelovou. Jak však Londýn formuoval své požadavky stále konfrontačněji, jeden jeho spojenec za druhým přecházel do tábora Junckerových příznivců. Německý deník Die Welt proto o Cameronovi v předvečer summitu psal jako o „nejosamělejším muži v Evropě“.

Hlasování dostalo přednost před neformální shodou

Cameron v pátek vytáhl z rukávu poslední trumf: trval na tom aby Evropská rada o Junckerově nominaci hlasovala, ačkoli v podobných záležitostech dosud platilo, že šéfové evropských vlád rozhodují v neformálním konsensu. „Vím, že vše hraje proti mně. Jsou však chvíle, kdy je třeba stát za svými principy a svým přesvědčením. Ta chvíle nastala dnes,“ citovala jej při příjezdu na klíčové jednání britská zpravodajská organizace BBC.

Ukázalo se však, že to byl trumf příliš slabý. Šestadvacet evropských politických předáků hlasovalo pro Junckera, proti byl jen Cameron a maďarský premiér Viktor Orbán.

Evropský parlament by měl o nové komisi hlasovat přibližně za měsíc.

Juncker - nejdéle vládnoucí premiér EU a jeden z architektů eura
- V EU se Juncker zviditelnil už v prvním pololetí roku 1991, kdy Lucembursko předsedalo unii (tehdy Evropská společenství). Jako lucemburský ministr financí (1989-2009) tak půl roku předsedal schůzkám ministrů hospodářství a financí (ECOFIN), v době kdy se dojednávala Smlouva o hospodářské, měnové a politické unii, přijatá v Maastrichtu v prosinci 1991, jež položila základy eurozóny.
- Od ledna 2005 do ledna 2013 byl stálým předsedou schůzek ministrů financů a hospodářství eurozóny, tzv. panem Euro, prvním v této funkci. Předtím řídil schůzky ministrů financí eurozóny vždy ministr financí země, která právě předsedala EU.
- Do loňského prosince byl Juncker (od ledna 1995) premiérem Lucemburska - nejdéle vládnoucí předseda vlády země EU. V této funkci zastával zároveň jiné ministerské posty, například zůstal ministrem financí (od července 1989 do července 2009) či ministrem práce (od července 1984 do srpna 1999).
- Juncker podal demisi na premiérské křeslo poté, co se loni v létě v parlamentu ocitl pod palbou kritiky za to, že nedokázal zamezit údajnému zneužívání moci ze strany lucemburských zpravodajských služeb. V říjnových předčasných parlamentních volbách sice jeho Křesťanskosociální lidová strana (CSV) zvítězila, nedokázala však sestavit vládu.
- Jean-Claude Juncker se narodil 9. prosince 1954 v lucemburském Redingenu. Vystudoval práva na Štrasburské univerzitě a v roce 1980 se stal členem unie advokátů; v oboru ale nikdy nepracoval.
- Již v roce 1974 vstoupil do Křesťanskosociální lidové strany (CSV), jejímž byl od ledna 1990 do února 1995 předsedou.
- V roce 1984 byl poprvé zvolen do lucemburské Poslanecké sněmovny a stal se ministrem práce ve vládě Jacquesa Santera. Krátce před dalšími volbami, v roce 1989, měl vážnou autonehodu, po níž byl dva týdny v komatu. Po uzdravení se v červenci 1989 stal ministrem financí.
- Od roku 1989 do roku 1995 byl Juncker též guvernérem Světové banky, poté se stal guvernérem Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD).

David Klimeš: Kdo chce zabít Junckera?